Wikipedie

Esterházyové: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
m WPCleaner v1.35 - Opraveno pomocí WP:WCW (Opravy pravopisu a typografie)
Řádek 18:
|}}
 
'''Esterházyové''' ([[maďarština|maďarsky]]: většinou ''Eszterházy'', [[latina|latinsky]]: ''Estoras'') jsou významný a dříve mocný [[Maďarsko|uherský]] [[šlechticŠlechta|šlechtický]]ký rod.
[[Soubor:Palais Esterházy Wallnerstraße Vienna Sept 2006 005.jpg|thumb|Knížecí erb na průčelí [[Esterházyovský palác (Vídeň)|Esterházyovského paláce]] ve Vídni]]
 
Řádek 25:
Vznik rodiny lze zpětně sledovat až do [[13. století]]. Poprvé je v dokumentech uvedena rodina "Zerház de Zerhásház" v roce [[1527]]. Sňatkem získali přívlastek „de [[Galanta]]". Galanta je [[obec]] nedaleko [[Bratislava|Bratislavy]] (Pressburgu) na Malém [[Dunaj]]i [[východ]]ně od města.
 
Tři bratři [[baron]] [[Mikuláš Esterházy]] (1582-16451582–1645), baron [[Pavel Esterházy]] a baron Daniel Esterházy jsou rodinné větve po otci až do dneška hlavní větve rodiny Esterházy, Postupně získali [[Forchtenstein (hrad)|Forchtenstein]], [[Zvolen]] a [[Csesznek|Česnek]].
 
=== Od malé šlechty k magnátům ===
Baron Mikuláš Esterházy mezi svými dvěma bratry vyčníval, dopracoval se až k diplomatickému vyjednávání mezi malou maďarskou šlechtou s velkými a rozhodujícími velmoži. Dříve protestantská rodina konvertovala ke [[Katolicismus|katolictví]] a prokazovala věrnost [[císař]]i [[Svatá říše římská|Svaté říše římské]] (uherský král). Dosáhl vzestupu rodu až k povýšení do [[hrabě]]cího titulu.
 
=== Osmanská hrozba ===
Pro císaře znamenal Esterházy důležitou vojenskou záštitu proti [[Turci|Turkům]], kteří byli hrozbou pro [[Uhersko|Uhry]] i celou [[střední Evropa|střední Evropu]], protože rodina vedla boj proti Turkům na vlastní náklady. Bylo pozoruhodné, sestavit [[armáda|vojenský]] kontingent a motivovat tím uherskou [[šlechta|šlechtu]] k napodobení. Členové rodu Esterházy opakovaně bojovali proti Turkům, především v [[17. století]].
 
V „[[Bitva u Vozokan|bitvě u Vozokan]]“ (maďarsky: Nagyvezekény, slovensky v roce 1652: „Veľké Vozokany“) padli čtyři členové rodiny, mezi nimi [[Ladislaus Esterházy de Galanta]] (1626-16521626–1652), syn [[palatin]]a [[Mikuláš Esterházy|Mikuláše Esterházyho]] (1582-16451582–1645) a jeho [[bratranec|bratranci]] Franz, Tomáš a Kašpar.
 
Hrabě Mikuláš a jeho syn, pozdější [[kníže]] [[Pavel I. Esterházy de Galanta]] (1635-17131635–1713), zastávali po dvě generace úřad [[Palatin (Uhry)|palatina]].
 
=== Povýšení do knížecího stavu ===
[[Soubor:Eisenstadt - Schloss Esterhazy.JPG|thumb|[[Zámek Eisenstadt]] -– hlavní rodové sídlo]]
[[Soubor:Esterházy-kastély (4051. számú műemlék).jpg|thumb|[[Zámek Fortöd]] nechal vystavět uměnímilovný kníže Mikuláš I. Esterházy jako své letní sídlo]]
V roce [[1687]] byl hrabě [[Pavel I. Esterházy]] císařem [[Leopold I.|Leopoldem I.]] (1640-17051640–1705) povýšen do [[kníže]]cího stavu. Nejdříve se povýšení vztahovalo jen na Pavla I. a teprve roku [[1712]] byl právě prvorozený syn Esterházy z větve [[Forchtensteinové|Forchtensteinů]], potom podle dědičného výnosu také druhá větev, která obdržela dědičný knížecí titul. Forchtensteinská větev si vybrala jako své sídlo [[Eisenstadt]] a vybudovala tam nynější zámek jako knížecí sídlo. Za císaře [[Josef II.|Josefa II.]] (1741-17901741–1790) knížecí titul dostala primogenitura a ostatní mužští příslušníci knížecího rodu dostali propůjčený titul [[princ]]e.
 
=== Oddanost císařskému domu ===
Eaterházyové byli ve všech válečných sporech vždy na straně císařského domu, za tureckých výpadů, přes třicetiletou válku (1618-16481618–1648) až ke koaliční válce proti Napoleonovi (1792-18151792–1815).
 
Díky své loajalitě a věrnost císařskému domu dostali Esterházyové z [[Galanty]] novou možnost k rozšíření svých držav, a to zejména díky územních změn v napoleonské Evropě. Tehdy nabyl knížecí dům v roce [[1804]] krátce před [[sekularizace|sekularizací]] ženský klášter [[Edelstetten]] u [[Krumbach (Švábsko)|Krumbachu]] v [[Bavorsko|Bavorsku]] za 28 000 zlatých jako nové říšské [[hrabství]]. Po změně [[Bavorské království|Bavorského království]] v roce [[1806]] se Esterházyové dostali za nové vlády roku [[1813]] do bavorského jmenného seznamu šlechty.
 
Dne 18. června [[1812]] měla v [[Řezno|Řezně]] (Regensburg) [[svatba|svatbu]] [[princeznaprinc]]ezna Marie Terezie z [[Thurn-TaxisTaxisové|Thurn-Taxisu]]u. Z manželství vzešel syn Mikuláš (* [[1817]]), který sňatkem se Sarah Child-Villiers, dcerou „Earl of Jersey“, vzniklo přímé příbuzenství mezi rodem Esterházy s anglickým královským domem.
 
Také po [[revoluceRevoluce rokuv roce 1848|revoluci roku 1848]] zůstali [[Forchtenstein]]ští Esterházyové na straně [[Habsburkové|Habsburků]]. [[Pavel III. Antonín kníže Esterházy z Galanty|Pavel III. Antonín Esterházy]], byl na dlouhodobé [[akreditace|akreditaci]] císařstvím rakouským do [[Londýn]]a, povolán zpět.
 
=== Rodina dnešní ===
Konec „Dunajské monarchie“ přinesl také změny pro rodinu Esterházy. [[Trianonská smlouva]] v roce [[1920]] oddělila majetky rodu Esterházy neočekávaně do šesti různých zemí: [[Maďarsko]], [[Československo]], [[Chorvatsko]], [[Slovinsko]], [[Rumunsko]] a [[Rakousko]].
 
Mimo jiné jejich také rodině patří dolnorakouský hrad [[Schwarzenbach (zřícenina hradu)|Schwarzenbach]].<ref>[http://www.burgen-austria.com/Archiv.asp?Artikel=schwarzenbach Burgen-Austria - Burg Schwarzenbach], abgerufen am 24. Feber 2010</ref>
 
[[Druhá světová válka]] znamenala velký zásah do života rodiny Esterházyů. Část rodiny uprchla před sovětskou okupací. Další, jako hrabě [[Moritz Esterházy de Galanta)|Moritz Esterházy]] (1881-19601881–1960), byl [[1917]] byl [[předseda vlády|předsedou vlády]] v Maďarsku.
 
Hospodářský [[archiv]]ní materiál knížecí větve se dnes nachází na hradě [[Forchtenstein (hrad)|Forchensteinu]], zatím co další část rodinného archivu od té doby je uložena v maďarském státním archivu v [[Budapešť|Budapešti]]. Majetky v Maďarsku byly za komunistické vlády po roce [[1947]] znárodněny. Majetky v Burgenlandu na zemských hradech zůstaly v soukromém vlastnictví a byly po zrušení [[Fideikommiss]]u převedeny do Maďarska v třicátých letech a v Rakousku v říjnu [[1938]] převedeny na [[Pavel V. Esterházy de Galanta|Pavla V.]] (1901-19891901–1989).
 
V roce [[1948]] byl kníže Pavel V. v podivném procesu, společně s kardinálem [[József Mindszenty|Józsefem Mindszentym]] (1892-19751892–1975), komunisty odsouzen k 15 letům vězení. V dalších letech se také ostatní členové rodiny stali obětí vězení a deportace, jako výsledek podezřelých justičních kauz. Tyto události jsou popsány v knihách ''Greif und Rose'' od Hanna Moldena a ''Harmonia Caelestis'' od [[Péter Esterházy|Pétera Esterházy]] (* 1950).
 
[[Melinda Esterházy]] (Melinda kněžna Esterházy de Galanta; * 1920, roz. Ottrubay) je vdova po v roce 1989 zemřelém Pavlu V. knížeti Esterházym. Dřívější fideikomisní majetek v Rakousku byl na její přání vložen do nadace.
 
== Knížecí větev rodu Esterházy ==
* baron, později hrabě [[Mikuláš Esterházy]] (1583-16451583–1645)
* hrabě [[Ladislav Esterházy de Galántha|Ladislav Esterházy]] (1626–1652)
* hrabě, později kníže [[Pavel I. Esterházy de Galantha|Pavel I. Esterházy]] (1635–1713)
Řádek 88:
Rod Esterházyů byl znám kulturní angažovaností, zvláště proto, že kníže Pavel II. Antonín a především Mikuláš I. v letech [[1761]] až [[1790]] držel u dvora [[Joseph Haydn]]a. Na objednávku knížete stihl Haydn, zakladatel klasické hudby, za 30 let vytvořil svá nejdůležitější díla.
 
Talentovaný [[Ferenc Liszt|Franz Liszt]], jehož otec byl správcem statku na Esterházyovském majetku, byl knížetem objeven a uveden do světa.
 
[[Franz Schubert]] byl učitelem hry na klavír pro mladé hraběnky Caroline a Marie.
Řádek 94:
Nesčetní stavitelé, architekti a jiní umělci byli po staletích ve službách rodiny, která jejich píli a talent využívala a světu objevovala. Tak vzniklo přes 60 zámků, přes 110 kostelů, několik škol a domovů pro staré, rozložený do všech zemí dřívější c. a k. monarchie.
 
[[Agnes Esterhazy]], známá také ''hraběnka Agnes Esterhazy'' a ''Agnes z Esterhazy'' (1898-19561898–1956), byla ve 20. letech herečka.
 
[[Ferdinand Walsin-Esterházy]] byl francouzský [[důstojník]], který inicioval [[Dreyfusova aféra|Dreyfusovu aféru]], přitom to byl on, kdo měl být odsouzen.
Řádek 105:
* Esterházy-[[guláš]]
* tradiční vánoční nebo silvestrovský pokrm z hovězího a vepřového masa, cibule a koření
 
== Související články ==
* [[Seznam českých, moravských a slezských šlechtických rodů]]▼
 
== Odkazy ==
=== Reference ===
{{Překlad|de|Esterházy|75641779}} ▼
<references /> ▼
 
=== Literatura ===
* [[Wolfgang Wüst]]: ''Schwäbischer Adel nach dem Ende des Alten Reiches: Regionales Bewahren und Gestalten'', in: Peter Fassl/ Rainer Jehl (Hgg.), ''Schwaben im Hl. Römischen Reich und das Reich in Schwaben. Studien zur geistigen Landkarte Schwabens'', Augsburg 2009, S. 127-149127–149 (betr. Edelstetten), ISBN 978-3-89639-684-6
* [[Péter Esterházy]]: ''Harmonia Caelestis'', Academia, Praha 2013, S. 776, ISBN 978-80-200-2265-3
 
=== ReferenceSouvisející články ===
▲* [[Seznam českých, moravských a slezských šlechtických rodů]]
▲<references />
▲{{Překlad|de|Esterházy|75641779}}
 
=== Externí odkazy ===
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Esterházyové“