Pak Čong-hui: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace |
Rozvoj ekonomiky, upřesnění údajů ohledně Pakova zvolení prezidentem a ústavy. značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 22:
}}
'''Pak Čong-hui''' (박정희 [[30. září]] [[1917]] – [[26. říjen|26. října]] [[1979]]) byl [[Jižní Korea|jihokorejský]] [[voják]] a [[politik]]. V letech [[1961]]-[[1979]] byl [[diktatura|diktátorem]] a v letech [[1963]]-[[1979]] oficiálně prezidentem Jižní Koreje. Moci se chopil roku [[1961]] [[Vojenský převrat|vojenským převratem]]. V roce [[1968]] se ho pokusila v tzv. [[Útok na Modrý dům|útoku na Modrý dům]] zavraždit [[Severní Korea]]. Svou diktaturu utužil zejména po roce [[1971]]. Roku [[1979]] byl zavražděn. Během své vlády učinil jihokorejskou ekonomiku jednou z nejsilnějších na světě. Roku [[1999]] ho časopis [[Time]] zařadil mezi 10 nejdůležitějších Asiatů [[20. století]].
Po pádu prvního jihokorejského prezidenta [[I Sung-man]]a se země zmítala v chaosu. Ekonomika byla ve špatném stavu, novému prezidentu ani premiérovi se nedařilo sestavit funkční vládu, [[policie]], o niž se I Sung-man opíral, byla demoralizovaná a studentské hnutí, které přinutilo I Sung-mana rezignovat, se stále více revolucionalizovalo. V této atmosféře provedl Pak Čong-hui vojenský puč. Základem jeho vlády se stala nově zřízená [[tajná policie]] (KCIA), která měla pravomoc zatýkat nepřátele vlády a režimu, běžné bylo i mučení. Na přání [[Spojené státy americké|americké administrativy]]
Zatímco v počátcích vlády měl Pak ve veřejnosti spíše podporu, po roce [[1971]] ji rychle ztrácel. Nespokojenost vyvrcholila mohutnými demonstracemi roku [[1979]], které organizovaly především studenti (tzv. Pu-Ma nepokoje). Na 400 lidí bylo zatčeno, nepokoje však neustávaly, demonstranti začali útočit na policejní stanice i sídla vládnoucí strany. Během vrcholných nepokojů byl Pak zavražděn šéfem tajné služby Kim Čä-gjuem. Ten se hájil vlastenectvím a tím, že Pak byl překážkou na cestě k [[Demokracie|demokracii]]. Průběh [[atentát]]u a jeho motivy jsou ovšem dodnes nejasné.
Pakův hlavní přínos byl v ekonomické oblasti. Rozhodl se vybudovat silně [[Vývoz|exportní]] a vládou přísně řízenou ekonomiku. Infrastrukturu financoval především z [[Japonsko|japonských]] investic, s čímž byla spojena normalizace korejsko-japonských vztahů, která vyvrcholila smlouvou o vzájemných vztazích z roku [[1965]]. To ovšem budilo nechuť v korejské veřejnosti, která byla po dlouhé japonské [[kolonizace|kolonizaci]] silně protijaponsky naladěná.▼
Pakova zahraniční politika stála, jako u jeho předchůdců, na vztazích se [[Spojené státy americké|Spojenými státy]]. S tím souviselo o jihokorejské angažmá ve [[Vietnamská válka|vietnamské válce]], Pak poslal do Vietnamu 320 tisíc vojáků.
Jeho dcera [[Pak Kun-hje]] byla v roce 2012 zvolena prezidentkou Jižní Koreje, úřad převzala v únoru 2013.
== Rozvoj ekonomiky ==
▲Pakův hlavní přínos byl v ekonomické oblasti. Rozhodl se vybudovat silně [[Vývoz|exportní]] a vládou přísně řízenou ekonomiku. Infrastrukturu financoval především z [[Japonsko|japonských]] investic, s čímž byla spojena normalizace korejsko-japonských vztahů, která vyvrcholila smlouvou o vzájemných vztazích z roku [[1965]]. To ovšem budilo nechuť v korejské veřejnosti, která byla po dlouhé japonské [[kolonizace|kolonizaci]] silně protijaponsky naladěná.
Po Studené válce se Severní Korea nacházela ve velké chudobě. Pak se rozhodl zaměřit na těžký a chemický průmysl. Jediné, co potřeboval, byla silná pracovní síla. Korejský lid byl odhodlaný pracovat s vidinou lepšího života pro jejich děti. V této době se Severní Korea potýkala s otázkou lidských práv. Pak Čong-hui chtěl být se svým plánem obrody ekonomiky úspěšný, protože doufal, že tak zlehčí jeho prohřešky proti sobodě, demokracii a lidským právům.
== Literatura ==
|