Vyhodnocení vlivů na životní prostředí: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Kreator007 (diskuse | příspěvky)
→‎Legislativa: - doplnění novelizace
Řádek 9:
EIA je zakotvena v zákonech řady zemí světa, vč. některých rozvojových. První zákon o EIA vstoupil v platnost ve [[Spojené státy americké|Spojených státech amerických]] již v roce 1969 pod názvem US NEPA. Na mezinárodní úrovni tuto problematiku upravuje ''Úmluva o posuzování vlivů na životní prostředí'' přesahující státní hranice, která byla v roce 1991 sjednána [[Evropská hospodářská komise|Evropskou hospodářskou komisí]] OSN ve finském [[Espoo]]. Espoo konvence, jak bývá tato úmluva také označována, vstoupila v platnost až v roce 1997. Podepsána byla všemi členskými zeměmi EU, ne všechny jí však ratifikovaly. Konkrétně to byly [[Německo]], [[Francie]], [[Portugalsko]] a [[Irsko]].
 
První zákon u nás, který se zabýval posuzováním vlivů na životní prostředí, byl přijat v roce 1992, vycházel z americké legislativy a na svou dobu byl velmi pokrokový. V dnešní době tuto problematiku řeší novější zákon č. [[Zákon o posuzování vlivů na životní prostředí|100/2001 Sb.]], který platí od 1. 1. 2002. Ten původní zákon rozšířil a některé body upřesnil. Do zákona č. 100/2001 Sb. byla rovněž promítnuta směrnice 85/337/EHS, ve znění pozdějších předpisů. Od 1.4. 2015 byl původní zákon č. 100/2001 Sb. novelizován zákonem č. 39/2015 Sb.<ref>{{Citace elektronického periodika|periodikum = http://www.psp.cz/sqw/sbirka.sqw?o=7&T=299}}</ref>.
 
Výraznou změnou je například lepší zapojení veřejnosti do celého procesu, kdy je snaha zapojit veřejnost v nejranější fázi realizace záměru, tedy v době jeho přípravy. V zákonem stanovených lhůtách se k záměru, jež je předmětem posuzování vlivů na životní prostředí, může vyjádřit kdokoliv. Dále přibylo povinné zveřejňování záměru na internetu v [http://www.cenia.cz/eia Informačním systému EIA]. Nikoliv jen na úřední desce příslušného úřadu, jak tomu bylo dříve. Za významný posun vpřed může být považován i fakt, že se zpracovatelem posudku nejedná přímo sám investor, ale ministerstvo, které potom investorovi pouze vyúčtuje náklady, to zajisté vede k omezení možného ovlivnění odborných posudků.