Ludvík Filip II. Orleánský: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m Jowe přesunul stránku Philippe Égalité (1747–1793) na Ludvík Filip II. Orléanský s výměnou přesměrování: revert neprojednaného sporného přesunu
m →‎Kverulant: oprava prolinků
Řádek 21:
Svou slibnou společenskou i politickou kariéru si ale Ludvík Filip velmi záhy poškodil, když v roce [[1771]] rezolutně odmítl plán [[kancléř]]e [[René de Maupeou|Reného de Maupeou]], který se snažil dle králova přání silou zlomit odpor opozičního [[parlament]]u. Plán Renného de Maupeou vyšel, Ludvík Filip byl za své nepatřičné názory potrestán vyhnáním od královského dvora a následně byl nucen žít na svém venkovském sídle [[Villers-Côtterets]]. Jeho životní situace se příliš nezlepšila ani poté, co v roce [[1774]] usedl na francouzský trůn [[Ludvík XVI.]] Ludvík Filip byl u královského dvora nadále považován za podezřelého a politicky nespolehlivého a stále pociťoval odmítavý postoj královského dvora ke své osobě. Navíc jej bytostně nesnášela manželka nového krále [[Marie Antoinetta]], přičemž nenávist a opovržení byly v tomto případě oboustranné.
 
V roce [[1778]] dostal Ludvík Filip konečně šanci a mohl sloužil u námořnictva, v [[eskadra|eskadře]] [[hrabě]]te d'Orvilliers, s níž se zúčastnil námořní bitvy u [[Ouessant]] (1778). Ve službě u námořnictva chtěl Ludvík Filip pokračovat i nadále, ale byl nucen odejít. Příčinou k nucenému odchodu se stala zčásti nenávist královny a zčásti jeho vlastní neschopnost a údajná zbabělost v boji. Král [[Ludvík XVI.]] mu ale jako odškodné udělil čestnou funkci [[generálplukovník]]a [[husařihusar|husarů]]. Po smrti svého otce v roce [[1785]] zdědil Ludvík Filip titul [[vévoda Orléanský|vévody Orléanského]]. Po svém nuceném odchodu z námořnictva se Ludvík Filip začal bezstarostně věnovat společenským radovánkám, často navštěvoval [[Londýn]] a stal se důvěrným přítelem prince z Walesu (pozdějšího krále [[Jiří IV. Anglický|Jiřího IV.]]). Ludvík Filip své osobní okouzlení [[Anglie|Anglií]] přenesl i do [[Paříž]]e, kde nejprve úspěšně propagoval anglickou módu a životní styl anglické šlechty. Nakonec se mu podařilo vyvolat velký zájem o vše anglické i ve šlechtických kruzích své rodné země a stal se tak iniciátorem vypuknuvší anglománie. Díky tomu získal konečně i určitou oblibu u královského dvora. Závratně však stoupala i jeho popularita mezi pařížským lidem, který tehdy trpěl velkou bídou a hladem. Ludvík Filip totiž rozdával chudým a potřebným dary a peníze a zpřístupnil veřejnosti své zahrady u paláce [[Palais-Royal]].
 
== Liberál ==