Dějiny Lvova (1918–1939): Porovnání verzí

 

V pozdější době došlo ke střetu Sovětů a Poláků a nepovedeným pokusům Lvov obsadit. V meziválečném období pak došlo k rozvoji kultury a hospodářství. Za druhé světové války bylo město obléháno Rudou armádou a 1. horskou divizí nacistického Německa. Posádka měla příkaz nedovolit nepříteli obsadit město, aby tak neumožnili nepříteli vstoupit do Rumunského předmostí. Lvov a celá východní polovina Polska po nezdařené obrané připadla Sovětskému svazu.

[[File:Orleta painting.jpg|thumb|right|220px|''"[[Lvovská orlata]] - Obrana hřbitova"'' od [[Wojciech Kossak|Wojciecha Kossaka]] (1926). Olejomalba, [[Polské vojenské muzeum]], [[Varšava]].<br>Malba zobrazuje polské mladíky bojující ve [[Bitva o Lvov (1918)|Lvovském povstání]] proti republice západních Ukrajinců.]]

Když Rakousko-Uherská vláda 18. Října 1918 padla, byla založena [[Ukrajinská národní rada]] (Rada), sestavená z ukrajinských členů rakouského parlamentu a regionální haličské a bukovinské šlechty, stejně jako z předsedů ukrajinských politických stran. Rada oznámila, že usiluje o separaci a sjednocení západní Ukrajiny. Když [[Poláci]] postupovali s převzetím Lvova a východní Holiči, kapitán [[Dmytro Vitovsky]] vedl skupinu mladých ukrajinských důstojníků do rozhodující akce a během noci ze dne 31. října - 1. listopadu převzali Ukrajinci kontrolu nad městem. [[Západoukrajinská republika]] byla vyhlášena 1. listopadu 1918 se Lvovem jako hlavním městem. Vyhlášení republiky bylo překvapení pro poláky, kteří ve městě zastupovali většinu. Poláci také považovali nové území ZUR za polské. Takže zatímco ukrajinští obyvatelé nadšeně podporovali vyhlášení a městská židovská minorita přijala, nebo zůstala neutrální vůči vyhlášení, polští obyvatelé byli šokovaní z ocitnutí se v ukrajinském státě. <ref name=Subtelny367>[[Orest Subtelny]], ''[http://books.google.com/books?vid=ISBN0802083900&id=HNIs9O3EmtQC&dq=0802083900 Ukraine: a history]'', pp. 367-368, University of Toronto Press, 2000, ISBN 0-8020-8390-0</ref>

V následujících měsících byly další oblasti [[Halič|Haliči]], původně kontrolované Západoukrajinskou republikou, obsazeny, což efektivně vedlo k zániku veškeré moci Západoukrajinské vlády. Polsko spolu se [[Symon Petljura|Symonem Petljurou]] uzavřelo [[Varšavská smlouva (1920)|Varšavskou smlouvu]], i přes silné hlasy západních Ukrajinců. Ta uznávala Polskou kontrolu nad městem a okolím výměnou za vojenskou pomoc Petljurovi v boji proti [[Bolševici|Bolševikům]].

 

{{main| Polsko-sovětská válka }}

Během [[Polsko-sovětská válka|Polsko-sovětské války]] (1920) bylo město napadeno [[Rudá armáda|Rudou armádou]] vedenou [[Alexandr Jegorov|Alexandrem Jegorovem]]. Od poloviny června se snažila [[1. jízdní armáda (SSSR) |1. jízdní armáda]] [[Semjon Michajlovič Buďonnyj | Semjona Michajloviče Buďonnyje]] dosáhnout města z východu a severu. Ve stejnou dobu připravoval Lvov obranu. Obyvatelé připravili a plně vybavili tři pěchotní a dva jízdní regimenty a stejně tak postavili obrané linie. Město bylo bráněno ekvivalentem třech polských divizí doprovázenou jednou ukrajinskou pěchotní divizí. Nakonec skoro po měsíci těžkých bojů přešla 16. srpna Rudá armáda [[Západní Bug]] a s pomocí dalších 8 divizí začala s [[bitva o Lvov (1920)|ofenzívou na město Lvov]]. Boje si žádaly mnoho ztrát na obou stranách, ale po třech dnech byl útok ukončen a Rudá armáda se stáhla. Za hrdinskou obranu byla městu udělena medaile [[Virtuti Militari]].

[[File:POL Lwów COA.svg|thumb|Polský znak Lvova]]

Následovanou [[Rižská mírová smlouva|Rižskou mírovou smlouvou]] zůstalo město v Polsku jako hlavní město [[Lvovské vojvodství|Lvovského vojvodství]]. Město, které bylo třetím největším Polska, se stalo jedním z nejvýznamnějších center vědy, sportu a kultury. Například [[Lvovská matematická škola]] zaručila městu bohatou matematickou tradici; zachovala zápisník problémů a důsledků vytvořené ve [[Skotská kniha|Skotské Kavárně]].

Zdroj: 1931 Polské sčítání lidu

</div>

Během meziválečného období vzrostla celková populace z 219 000 obyvatel v roce 1921 na 312 000 v roce 1931 a kolem 318 000 obyvatel v roce 1939. Ačkoli poláci zastávali většinu, Židé představovali více než jednu čtvrtinu veškeré populace Lvova a stejně tak i ukrajinci. Byly tu také další menšiny, nevyjímaje Němce, Armény, Karaimy a Gruzínce, možná že tak početně nevýznamné, ale stále obohacující multikulturní charakter a dědictví. Město bylo hned po Varšavě druhé nejdůležitější z hlediska kultury a akademiky (ve školním roce 1937/38 zde bylo 9 100 studentů navštěvující 5 vysokých škol zahrnující proslulou univerzitu a její institut technologie). Společně s [[Poznaňské mezinárodní veletrhy|Poznaní]], byl Lvov polské veletržní centrum, s mezinárodně proslulými ''[[Targi Wschodnie]]'' (východní veletrhy), které se konají každoročně od roku 1921, které zajistili Lvovu hospodářský růst.

Současně polská vláda snížila práva Ukrajinců v dané oblasti uzavřením několika ukrajinských škol, nebo přeměněním Ukrajinců v bilingvní Poláko-Ukrajince, kteří byli, de-facto, Poláci. Na univerzitě byly všechny ukrajinské fakulty, kromě fakulty rusínského jazyka, zavřeny. Většina ukrajinských profesorů obdržela výpověď a přijímání Ukrajinců bylo omezeno; v reakci na to byla vytvořena ilegální univerzita ve Lvově a Ukrajinská univerzita ve Vídni (později přesunuta do [[Praha|Prahy]]). V oficiálních dokumentech byly nahrazeny názvy Ukrajinci, apod. názvem "Rusíni". Tento čin pobouřil mnoho ukrajinců. <ref> Paul R. Magocsi. (2010). A History of Ukraine: The Land and Its Peoples. Toronto: University of Toronto Press, pg. 638 </ref> <! -- needs expansion -->

 

Polská vláda se také snažila Lvov "popolštit". Na rozdíl od časů nadvlády Rakouského císařství, kdy množství veřejných průvodů nebo ostatních kulturních akcí odpovídalo každé kulturní skupině, v meziválečném období bylo umístěno několik omezení na takovéto kulturní akce Židů a Ukrajinců. Oslavy ''Obrona'', Polské obrany města Lvov, se staly hlavní polskou veřejnou oslavou. Ty byly sjednocené s tradičními oslavami všech svatých v časném listopadu. Vojenské přehlídky a oslavy památky na bitvy Polských jednotek, které bojovaly proti Ukrajincům v roce 1918, se staly častými a to vedlo k postavení [[Hřbitov obránců města Lvov|Památníku polským obráncům]] v městském [[Łyczakowský hřbitov| Łyczakowském hřbitově]]. Polská vláda podporovala představu Lvova jako základny proti východním "hordám". <ref>[[Paul Robert Magocsi]]. (2005)Galicia: a Multicultured Land. Toronto: University of Toronto Press. pp.144-145</ref>

== Druhá světová válka ==

[[Nacistické Německo]] napadlo Polsko 1. září 1939 a [[1. horská divize (Německo)|1. horská divize (Wehrmacht)]] dosáhla předměstí Lvova 12. září a začala s obléháním. Posádka ve městě dostala příkaz vydržet za každou cenu, aby zabránili nepříteli vstoupit do [[Rumunské předmostí|Rumunského předmostí]]. Skupina polských vojáků z centrálního Polska se snažila dosáhnout města a zorganizovat obranu, aby získali čas na seskupení před další ofenzívou Rudé armády. Proto začala desetidenní obrana města, která se později stala známou jako [[Bitva o Lvov (1939)|Bitva o Lvov]]. 19. září začala neúspěšná akce, jejímž cílem bylo upoutat pozornost nepřítele, pod velením Generála [[Władysław Langner| Władysława Langnera]]. [[Rudá armáda|Sovětská vojska]] (část vojska která měla podle [[Pakt Ribbentrop-Molotov| Paktu Ribbentrop-Molotov]] napadnout Lvov) nahradila Němce, kteří obklíčili město. 21. září se Langner formálně vzdal sovětským vojskům pod velením maršála [[Semjon Konstantinovič Timošenko | Semjona Timošenka]].<ref name="Piesakowski0">The Fate of Poles in the USSR 1939~1989" by Tomasz Piesakowski ISBN 0-901342-24-6 Page 36</ref>