|
Zpočátku se kapela prezentovala jako coverband, hlavně tituly od [[Julie Driscoll]].
Po prvních perzsnálních změnách: Balder a Orso skupinu opustili, přišel Bernd Noske, kapela přijala počátkem roku 1969 tříměsíční angažmá v Bejrůtském v nočním klubu. Kytarista Borchert poté zůstal v Libanonu, nahradil ho Bruno Frenzel. Poté co na podzim opustil kapelu Fritz Gröger, začala kapela nahrávat vlastní kusy. koncemKoncem roku odešel Rolf Gurra
Kapela byla jako jediná německá pozvána na Super Concert 70 v Berlíně, kde účinkovali např. Jimi Hendrix, Ten Years After a Procol Harum. K tomu kapela účinkovala ve dvou filmech a to: v upírské komedii a vwe filmu s [[Ingrid Steeger]].
V únoru [[1970 v hudbě|1970]] vydala stejnojmenné debutové album. Album vyšlo v nezvyklém obalu, v kulaté dóze připomínající krabičku antikoncepčních prášků.
V únoru [[1970 v hudbě|1970]] vydala stejnojmenné debutové album. Od začátku působení se kapela prosazovala energickou rockovou hudbou, která byla do té doby obvyklá jen u anglických formací. Po jejich druhé LP desce Operation ([[1971 v hudbě|1971]]) a několika personálních změnách přešla kapela k vydavatelství CBS a představila v lednu [[1973 v hudbě|1973]] v novém obsazení album Hoodoo Man. Na něm obsažená desetiminutová skladba Gamma Ray se rychle stala poznávací melodií kapely. V kapele tehdy hráli Bernd Noske (dr), Wolfgang Neuser (kb), Bruno Frenzel (g) a Bernd Kaschmidder (b). Kritici srovnávali jejich hudební styl s kapelami jako [[Deep Purple]], [[Led Zeppelin]] nebo [[Emerson, Lake & Palmer]], ale v popředí stála stylistická jistota, se kterou kvartet hledal a také našel cestu mezi svými britskými vzory. Ještě lépe to lze slyšet na studiovém albu č.4 Rebirth ([[1974 v hudbě|1974]]), kde se Birth Control prezentovali už jako kvintet s novými členy, a to Dirk Steffens na druhou kytaru, u basy vystřídal Kaschmiddera Peter Föller. Nový klávesista Zeus B. Helder přinesl svou hrou akcenty, které ve hře kapely ještě chyběly. Na podzim [[1974 v hudbě|1974]] jela kapela koncertní turné po Německu a upevnila si pověst německé Live kapely č.1 (Musik Express). Krátce na to bylo vydáno živé dvojalbum se sestřihem těchto koncertů, při kterých se kapela málokdy dostala pod 3 a půl hodiny na koncert. Dirk Steffens už této době nebyl v sestavě. Na albu Plastic People z roku 1974 už kapela hrála opět v osvědčené 4-sestavě: Frenzel, Föller, Noske a Held. Vybroušená souhra přinesla fanouškům skladby, které se zařadily mezi milníky rockové hudby. Ve druhé polovině 70-tých let se začaly solidní základy kapely pomalu rozpadat. Kapela zčaly koketovat se symfonickou složkou a slibovala si od přechodu k mladému labelu Brain více impulzů pro další vývoj kapely. To nepřineslo žádné výsledky. Personální změny a chybějící úspěchy vedly nakonec k tomu, že z kapely zbyli jen Bernd Noske a Bruno Frenzel.
Jako perličku lze zmínit krátké učinkování Hugo Egona Baldera v kapele, v Česku dobře známého moderátora lehce erotického pořadu Tutti Frutti televizní stanice RTL, vysílaného často v ČT krátce po převratu.
|
