Polské království (1916–1918): Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m fixlink |
m typo |
||
Řádek 49:
== Předcházející události ==
=== Německé zájmy ===
V roce 1914 přišel německý kancléř [[Theobald von Bethmann-Hollweg]] s návrhem, jak bránit východní hranici Německa proti
V prvním roce války proti Rusku slavily německé síly velké úspěchy a obsadily celé území bývalého [[Kongresové Polsko|Kongresového Polska]] a v roce [[1915]] si Němci s Rakušany rozdělili správu území. Severní část území s hlavním městem ve [[Varšava|Varšavě]] spadla pod sféru vlivu Německa, jih s centrem v [[Lubin]]u byl pod vlivem [[Rakousko-Uhersko|Rakouska-Uherska]]. V následujícím roce generál [[Hans Hartwig von Beseler]] v několika memorandech navrhl vznik nezávislého polského království. Stal se však naprostý opak a začalo docházet k [[anexe|anexi]] jednotlivých polských území k Německu, Rakousku či k loutkovému [[Litevské království|Litevskému království]]. Dělení bylo ukončeno až na
=== Rakousko-uherské zájmy ===
Rakušané měli tři rozdílné plány, jak naložit s Poláky obývaným územím. První tzv. ''
== Vznik ==
Vyhlášení polského království začalo dostávat pevnější obrysy až po porážce Němců v [[Bitva u Verdunu|bitvě u Verdunu]] a rakouských neúspěších v bojích s Itálií. Od vytvoření polského státu a posléze nové polské armády podléhající velení [[Centrální mocnosti|Centrálních mocností]] si Němci a Rakušané slibovali zacelení ran, které v uplynulých bojích obě armády utrpěly. Generál Hans Hartwig von Beseler zajistil podporu Poláků v Rakousku a příznivců [[Józef Piłsudski|generála Piłsudského]]. Polští národní demokraté, kteří sídlili v Paříži, ale odmítli s Centrálními mocnostmi spolupracovat. Dne 5. listopadu [[1916]] byla podepsána tzv. ''Listina 5. listopadu'', která zpečetila vznik Polského království. Poprvé od roku [[1831]] byla na [[Královský hrad (Varšava)|královském hradě ve Varšavě]] vyvěšena polská vlajka. Rakouský generál [[Karl Kuk]] podnikl stejné kroky jako jeho kolega ve Varšavě a v Lubinu a Polské království tak vzniklo i v rakouské okupační zóně.
Dne 14. ledna 1917 vznikla Národní rada fungující jako prozatímní vláda, složená z patnácti členů vybraných rakouskou a německou správou. Do čela státu se postavil [[Waclaw Niemojowski]] a jeho zástupcem se stal [[Józef Mikułowski-Pomorski]]. Velení polské armády převzali [[Franciszek Pius Radziwiłł]] a [[Józef Piłsudski]]. Rada vyhlásila jako státní zřízení království a dostala plnou kontrolu nad soudy, vzděláváním a propagandou. To se ale zdálo polským studentům málo a 3. dubna 1917 zorganizovali stávku, která vyústila v dočasné uzavření polských vysokých škol.
Řádek 71:
* [[Józef Ostrowski]], statkář, bývalý polský politik v ruské [[Duma|Dumě]]
[[Soubor:Polish Regents 1916.jpg|náhled|Trojice regentů v roce 1916]]
Regentská rada začala oficiálně fungovat od 15. října 1917, ale faktická moc i tak zůstala v německých rukou, a to především generála [[Otto von Steinmeister|Otty von Steinmeister]]. V březnu [[1918]] rozhodl německý parlament, že v německých loutkových státech musí přejít správa území z armády na místní obyvatelstvo. Nařízení se týkalo Polského království, [[Litevské království|Litevského království]] a baltského [[Vévodství Kuronsko a Zemgalsko]]. Německá správa v Polsku se ale odmítla podřídit nařízení a k předání moci do polských rukou nikdy nedošlo. Po ''Krizi přísahy''
Největší událostí regentství byl příjezd vatikánského velvyslance [[Achille Ratti]] v srpnu 1918. Později se stal Ratti arcibiskupem naupaktským a apoštolským nunciem pro celé Polsko. Achille Ratti byl spolu s britským velvyslancem jedinými zahraničními diplomaty, kteří při obležení Varšavy [[Rudá armáda|Rudou armádou]] v roce [[1920]] neopustili město (více [[Bitva u Varšavy (1920)|Bitva u Varšavy]]). Po odvolání z Polska v roce 1921 byl jmenován arcibiskupem milánským. V roce [[1922]] byl zvolen papežem a přijal jméno [[Pius XI.]]
=== Konec regentství ===
Po neúspěšné německé [[Ludendorffova ofenzíva|ofenzívě na jaře 1918]] bylo jasné, že Německo válku na západní frontě nevyhraje. Generál [[Erich Ludendorff]] musel pod tíhou porážky přistoupit na tzv. [[Čtrnáct bodů prezidenta Wilsona]], kde se ve 13. bodu zavazuje k ''zřízení nezávislého Polska s přístupem k moři''. Dne 3. října Německo přijalo všech čtrnáct bodů a zavázalo se rozpustit vojenskou správu na okupovaných územích. O tři dny později regentství taktéž přijalo
Bývalá rakouská okupační zóna s centrem v [[Lubin]]u udělala totéž a vyhlásila tzv. ''Polskou lidovou republiku''. Do jejího čela se postavil bývalý polský poslanec v rakouském parlamentě [[Ignacy Daszyński]] a hlavou armády se stal maršál [[Edward Śmigły-Rydz|Edward Rydz-Śmigły]]. Lubinská vláda vyhlásila radikální sociální reformy, které byly pro vládu ve Varšavě zcela nepřijatelné. V nastalé krizi začaly varšavské síly upínat své naděje ke generálu Piłsudskému, který byl v celém Polsku velkou autoritou. Piłsudski byl ale stále držen v německém zajetí v [[Magdeburg]]u a jeho propuštění bylo dojednáno až přes diplomata a umělce [[Harry Graf Kessler|Harryho Kesslera]]. Generál Piłsudski tak dorazil do Varšavy 10. listopadu [[1918]]. Den nato podepsali Němci příměří a německé jednotky ve Varšavě se nechaly dobrovolně odzbrojit. Jak regentství, tak vláda Polské lidové republiky předaly veškerou moc do rukou Piłsudskému jako dočasnému vůdci země a samy se dobrovolně rozpustily. [[Józef Piłsudski]] převzal vojenskou moc z rukou Regentské rady ve Varšavě 14. listopadu 1918, což bylo oficiální ukončení existence regentství.
Řádek 100:
* [[Generální gouvernement Lublin]] (něm. ''Generalgouvernement Lublin'', pol. ''Generalne gubernatorstwo Lubelske'') – pod [[Rakousko-Uhersko|rakousko-uherskou]] správou.
Z původních administrativních jednotek [[Gubernie|gubernií]] byl odvozen a použit název Gouvernement/Gubernatorstwo. Během polského království během 1. světové války byly vyhlášeny dva
==Odkazy==
| |||