Jaroslav Foglar: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Protektorát a Třetí republika: Foglar, Kuratorium, Správný kluk a zrušení tábora, zdroje, prolinky |
mBez shrnutí editace |
||
Řádek 79:
Vyjma jedné krátké epizody z roku [[1957]] nebyl v letech [[1948]]–[[1962]] publikačně nijak činný.<ref name="rfr3" /> Až začátkem šedesátých let začal spolupracovat s pionýrským časopisem ''[[ABC mladých techniků a přírodovědců]]'', jehož redakci vedl [[Vlastislav Toman]]. V letech [[1963]]–[[1966]] pro tento časopis vytvářel komiks ''[[Kulišáci]]'' kreslený [[Jiří Krásl|Jiřím Kráslem]] a redigoval rubriku ''Kompas''.<ref name="Toman"/>. K dalšímu vývoji došlo poté, kdy se spisovatelovým souhlasem rozvířil v roce [[1964]] veřejnou diskusi nad foglarovkami [[Petr Sadecký]]. Znovu začal publikovat a stal se spisovatelem na volné noze. Po delší odmlce se v roce [[1965]] na trhu objevil román ''[[Tajemná Řásnovka]]'', který začal psát už za Protektorátu. V ''Ostravském kulturním zpravodaji'' začaly vycházet ''[[Rychlé šípy]]'' i s novými příběhy, kreslenými [[Marko Čermák]]em.
[[Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa|Okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy]] a nastolení socialistické [[normalizace]] však
=== Po roce 1989 ===
[[Soubor:Památník Jaroslava Foglara 1.JPG|thumb|Památník Jaroslava Foglara ve Sluneční zátoce]]
Po [[sametová revoluce|revoluci]] roku [[1989]] měl Jaroslav Foglar plně otevřenu cestu ke čtenářské [[veřejnost]]i. S Nakladatelstvím [[Olympia (nakladatelství)|Olympia]], s nímž měl dobrou zkušenost už z let 1968/1969 (tehdy mu v Olympii vyšly 4 knihy) uzavřel exkluzivní smlouvu na vydávání ''[[Sebrané spisy Jaroslava Foglara|Sebraných spisů Jaroslava Foglara.]]'' Postupně tak vyšlo od roku 1990 do roku 2000 všech 26 jeho knih (s edičními poznámkami Václava Noska-Windyho a posledních pět svazků, výpisy z kronik, ve spolupráci s editorem [[Miloš Zapletal|Milošem Zapletalem]]). Všechny svazky edice byly se souhlasem Jaroslava Foglara podrobeny citlivé redakční a jazykové úpravě, aby byly blíže současnému mladému čtenáři (podeli se na nich zejména šéfredaktor a iniciátor edice Vladimír Dobrovodský a redaktorka dr. Jaroslava Poberová). V roce 1997 vyšlo k Foglarovým devadesátinám jubilejni, patnácté vydání ''[[Hoši od Bobří řeky|Hochů od Bobří řeky]]'' s pamětním listem. A na sklonku Foglarova života splnilo [[Nakladatelství Olympia]] jeho největší přání a vydalo v samostatné knize všechny kreslené seriálové příběhy ''[[Rychlé šípy]]'' a poté rovněž v jedné knize kreslené seriály ''[[Svorní gambusíni a jiné příběhy|Svorní gambusíni]]''[[Svorní gambusíni a jiné příběhy| ''a jiné příběhy'']].
Bezprostřední porevoluční atmosféra představovala mimořádné oživení zájmu o Foglarovo dílo, doložené vysokými náklady jeho knih. Byl v tom i jistý projev občanské satisfakce za všechna minulá příkoří. Ne všechno však bylo v pořádku. [[18. listopad]]u [[1992]] byl přepaden dvěma učni, kteří ho chtěli okrást o [[peníze]]. Dovolal se však pomoci sousedů.<ref>http://vontove-foglar-stinadla.abchistory.cz/jaroslav-foglar-foglarovky-stinadla-stara-praha.htm</ref> [[Sdružení přátel Jaroslava Foglara]] na to tehdy zareagovalo seminářem ''Hledáme lék na dětskou'' ''kriminalitu,'' v jehož rámci byly v následujících letech konány přednáškové cykly, natáčeny filmy a vydávány sborníky přednášek.<ref>{{Citace sborníku
Řádek 108:
}}</ref><ref>[http://www.kult.cz/kultura-v-brne/detail/207468 Hrozí dětem nebezpečí na internetu?]</ref> Sama skutečnost, že dva mladí chlapci jdou násilně přepadnout starého spisovatele, který výchově mládeže věnoval celý život, působila jako šok. Další šok přišel v roce [[1995]]. Od jara byl dlouhodobě [[Hospitalizace|hospitalizován]], přesto podle možností dál vyjížděl na besedy se čtenáři. K jeho devadesátinám a taktéž k nedožitým devadesátinám ilustrátora Rychlých šípů dr. Jana Fischera uspořádalo [[Muzeum hlavního města Prahy]] rozsáhlou výstavu s názvem ''Po stopách Rychlých šípů''. Neznámí zloději však na této výstavě ukradli jeho první deník a jednoho z kovových [[Ježek v kleci|ježků v kleci]].
Samotný závěr jeho života byl spojen s horečnými aktivitami některých jeho příznivců. Zároveň byl poznamenán mediálně stále více sledovaným hašteřením různých skupin jeho příznivců, které měly diametrálně odlišný názor na využití jeho odkazu a především jeho finanční
Jaroslav Foglar zemřel [[23. leden|23. ledna]] [[1999]] v pražské [[Thomayerova nemocnice|Thomayerově nemocnici]] ve věku 91 let. Je pochován na [[Vinohradský hřbitov|Vinohradském hřbitově]] v Praze.
| |||