Vystudoval [[Matematika|matematiku]] na Americké univerzitě v [[Bejrút|Bejrútu]]. Na konci [[30. léta 20. století1930–1939|třicátých let]] se zařadil mezi radikální nacionalistické politiky, kteří žádali svržení [[Spojené království|britského]] [[Kolonialismus|koloniálního]] panství a vytvoření společného státu s [[Egypt|Egyptem]]. Tato skupina se roku [[1943]] zformovala ve stranu ''Ashiqqa'' ("Bratři"), první politickou stranu v historii Súdánu. Ta byla podporována [[Muslimové|muslimskou]] náboženskou organizací ''Khatmiyya'', jednou ze dvou klíčových v zemi. (Druhá, mahdistická skupina, začala roku [[1945]] podporovat stranu Umma, kterou založili umírněnější politici). V letech [[1948]]-[[1949]] byl Azhari za svou politickou činnost vězněn. Roku [[1952]] se v Egyptě uskutečnila revoluce, která svrhla krále [[Farúk I.|Farúka I.]], hlavního propagátora spojení Egypta a Súdánu - noví vládci Egypta této myšlence byly nakloněni mnohem méně. Pád Farúka oslabil i pozici Azhariho v jeho vlastní straně. Se skupinou věrných se tedy odtrhl a přešel s nimi do Národní unionistické strany (dnes Demokratické unionistické strany, arabsky ''Al Hizb Al-Ittihadi Al-Dimuqrati'').
Ve volební kampani roku [[1953]] vystupňoval protibritskou rétoriku a s ní volby také vyhrál. Roku [[1954]] se stal premiérem. Poměrně nečekaně během následujícího období změnil svůj dosavadní postoj, přestal podporovat sjednocení s Egyptem a vyhlásil roku [[1956]] súdánskou nezávislost. Za své vlády ovšem nevyřešil problém charakteru politického režimu. Umma prosazovala prezidentský systém, Azhari parlamentní, se silným premiérem, dle britského vzoru, ale plně svůj názor neprosadil. Až do [[70. léta 20. století1970–1979|70. let]] tak nebylo zřejmé, zda hlavní exekutivní pozici má prezident či premiér. Svou represivní politikou na jihu země ([[Křesťanství|křesťanském]]) také zahájil vleklý spor, nezřídka v budoucnu propukávající v [[Občanská válka|občanskou válku]] jihu proti severu (muslimskému). Azhariho politický pád nastal tehdy, když ztratil podporu bratrstva ''Khatmiyya'', jehož příslušníci se roku [[1956]] rozhodli založit vlastní Lidově-demokratickou stranu. Roku [[1961]] pak musel odejít dokonce do [[Exil|exilu]], když se moci chopila [[vojenská junta]]. Po jejím pádu byl zvolen prezidentem, v té chvíli však šlo spíše o symbolickou funkci. Sesadil ho z ní další [[vojenský převrat]].
