Partyzánská válka: Porovnání verzí

Způsob boje se vyznačuje malými skupinkami bojovníků, kteří operují v nepřehledném terénu (často minimálně formálně kontrolovaném nepřítelem), kde je snadná možnost provést taktiku '''zaútoč a zmiz'''. Po útoku se partyzánská skupina rychle přemístí a zmizí ve známém terénu dříve, než přijedou další jednotky, které by mohly skupinu ohrozit. Další hlavní náplní partyzánů je provádění [[sabotáž]]í a [[špionáž]]e. Neprostupný a nepřehledný terén může být nahrazen též hustě obydlenou oblastí, kde útočníci splynou s obyvatelstvem –, které tím ovšem mohou vystavit krutým [[Represálie|represím]]. (kteréTyto všakreprese jsou však pro stranu, která je provádí, dvojsečné, neboť mohou partyzánům nahnat další rekruty).)

ProU partyzánsképartyzánských oddílyoddílů je časté,výzbroj žečasto jejich vyzbroj není homogennínehomogenní, ale že je složena z ukořistěné výbavy nepřítele. Značná část jejich výbavy je získávána při útocích na zásobovací konvoje. Důležitým předpokladem úspěšného partyzánského boje je získání si sympatií domorodého obyvatelstva, které pak často zásobuje potravinami partyzánské skupiny. Hlavním důvodem získání obyvatelstva je fakt, že [[antipatie]] obyvatelstva mají za následek vyzrazování pozic partyzánů nepříteli, který je postupně svojí materiální a početní převahou zničí.

Taktika partyzánského boje je poměrně často využívána. Byla využita za [[Druhá světová válka|II. světové války]] v [[Jugoslávie|Jugoslávii]] (kde partyzáni ovládli velkou část země), v [[Polsko|Polsku]], na [[Slovensko|Slovensku]], v [[Rusko|Rusku]], v [[Bělorusko|Bělorusku]], na [[Ukrajina|Ukrajině]], ve [[Francie|Francii]], v [[Itálie|Itálii]], v [[Řecko|Řecku]] atd. (Po válce historici a vojenští odborníci vyhodnocovali partyzánské války v jednotlivých zemích- a došli k závěru, že nejúčinnější a nejefektivnější bylo [[Jugoslávští partyzáni|partyzánské hnutí v Jugoslávii]], - tato hornatá země je ovšem pro partyzánský boj přímo ideální. Wehrmacht ji proklínal jako zemi, kde "střílí každý strom a každý kámen").) Obdobou partyzánského boje byla i ve [[Válka ve Vietnamu|válceválka ve Vietnamu]], boje během [[Sovětská válka v Afghánistánu|sovětské invaze do Afghánistánu]], válka v [[Somálsko|Somálsku]]. V dnešní době podobné formy boje probíhají i na územích některých států [[Střední Amerika|střední]] a [[Jižní Amerika|jižní]] [[Amerika|Ameriky]] (kde je zván '''guerrilla'''). V současné době je nejznámější asi [[partyzán]]ský boj v [[Afghánistán]]u a [[Irák]]u proti vojákům koaličních sil (převážně [[Spojené státy americké|USA]]).

MožnostiMožnost eliminace partyzánů spočívá v náklonnosti a [[sympatie|sympatiích]] obyvatelstva v příslušné oblasti (či jejich zastrašení – ovšem toto řešení může být velmi dvojsečné), v zamezení jejich zásobování, v nasazení značných ozbrojených sil na zajištění a prozkoumání rozlehlých oblastí.

''Guerrilla'' je zdrobnělinou španělského slova ''guerra'' – válka. Zdrobnělina vyjadřuje rozdíly v počtu, velikosti a měřítku střetů mezi guerrillovými bojovníky a pravidelnou profesionální armádou. Pojem je znám nejpozději v  18. století, je možná i starší. Po roce [[1809]] je termín používán v angličtině, kam se rozšířil v době [[Napoleonské války|napoleonských válek]] v souvislosti s tažením do Španělska.