Charles Leclerc d'Ostin: Porovnání verzí

Leclerc d'Ostin, syn bohatého mlynáře, vstoupil ve věku 18 let do francouzské armády a v roce [[1792]] byl svým praporem dobrovolníků zvolen [[poručík]]em. V roce [[1793]] se stal již velitelem [[prapor (jednotka)|prapor]]u a účastnil se [[bitva u Fleurus|bitvy u Fleurus]] (25. června [[1794]]). Rozhodujícím okamžikem jeho kariéry byla účast na prvním italském tažení [[Napoleon Bonaparte|Napoleona Bonaparta]] ([[1796]]-[[1797]]). Roku [[1797]] se stal brigádním generálem a roku [[1798]] sloužil během tažení do [[Řím]]a jako [[Berthier]]ův náčelník štábu. Po návratu do Francie se stal vojenským [[guvernér]]em [[Lyon]]u. Významnou roli sehrál při státním převratu Napoleonově dne [[18. brumaire]] ([[9. listopad]] [[1799]]), když spolu s [[Murat]]em a [[Lefebvr]]em násilím vyklidili [[Rada pěti set|Radu pěti set]] a osobně chránili bratry [[Napoleon Bonaparte|Napoleona]] a [[Lucien Bonaparte|Luciena Bonapartovy]]. Za to byl povýšen na divizního generála a dostal povolení ke sňatku s Napoleonovou krásnou, ale promiskuitní a naivní sestrou [[Pauline Bonaparte|Paulinou]]. Roku [[1800]], za [[Válka druhé koalice|druhé koaliční války]], velel pod [[Moreau]]em 2. divizi. Roku [[1802]] se stal velitelem expedice do francouzské kolonie [[Saint-Domingue]], kde předběžně potlačil povstání černošského obyvatelstva. Zemřel však na tamějším malém ostrově [[Tortuga]] v průběhu epidemie [[Žlutá zimnice|žluté zimnice]], která masově zasáhla francouzské vojsko. Jeho sestra [[Louisa-Aimée-Julie Leclerc]] se stala druhou ženou slavného maršála [[Davout]]a.