Bitva o pevnost William Henry: Porovnání verzí

[[Soubor:Montcalm trying to stop the massacre.jpg|náhled|Představa masakru na kresbě z 19. století. Samotný Montcalm brání zajaté Angličany před svými indiánskými spojenci.]]

Vše vypadalo téměř ideálně - gentlemanská dohoda, minimum prolité krve, získaná pevnost na jedné straně a ušetření vojáci na straně druhé - obě strany si zachovají tvář. Byl zde však jeden zásadní problém. Montcalm a další francouzští důstojníci svůj postup nekonzultovali s Indiány. Pouze podmínky oznámili náčelníkům s tím, ať o tom informují bojovníky. Indiáni si mohli vzít jen to, co neodnesou Angličané a nezaberou si pro sebe Francouzi, tedy jen nepotřebné oblečení a harampádí. Takovýto vývoj situace Indiáni nečekali a zásadně s ním nesouhlasili. Oni nepřišli bojovat za získání taktických výhod, zabrat území, obsadit pevnost či vylepšit strategickou situaci. Nerozuměli tehdejšímu kodexu evropského válčení a nehodlali se jím řídit. Pro ně bylo důležité získat čest, slávu a kořist, čili skalpy, zajatce a britské zbraně, insignie či oblečení. Svým postupem jim to však Francouzi znemožnili. Pokud by se vrátili domů s prázdnou, nečekalo by je uznání a obdiv jejich rodin a vesnic, ale pouze údiv a zřejmě i pohrdání nad tím, že přicházejí s prázdnýma rukama. Mnozí z nich již mnoho týdnů či měsíců sloužili ve francouzském vojsku a nic z toho neměli. Teď by měli odejít s prázdnýma rukama? Většina bojovníků se rozhodla, že si vezme to, co jim podle nich po právu náleží. 9. a 10. srpna 1757 došlo tedy k událostem, která nesou název masakr u pevnosti William Henry. Indiáni začali pleněním opuštěné pevnosti, zabili zde několik nemocných a raněných, kteří nemohli odejít. Pak se přesunuli do opevněného tábora u pevnosti. Francouzům trvalo několik hodin, než je odtud vystrnadili. Druhý den ráno se Angličané vydali na pochod do Fort Edward. Indiáni jednotlivé kolony napadali, brali vojákům uniformy, pobočné zbraně a některé odvlékali do zajetí. Pokud se Angličané postavili na odpor, byli většinou zabiti. Francouzi se snažili řádění domorodých válečníků zastavit, pokoušeli se jim zajatce odebírat, ale to mělo často za následek jen to, že Indiáni je raději okamžitě zabili a skalpovali, než by je vydali Francouzům. Indiánské útoky vyvolaly mezi Angličany paniku a strach. Kolony se roztrhaly na jednotlivé skupiny, z nichž mnohé se snažily uniknout lesem z dosahu řádících domorodců. 10. srpna odpoledne bylo prakticky po všem. Při plundrování a masakru přišlo o život přibližně 100-180 Angličanů, dalších 300-500 bylo odvlečeno do zajetí. Jakmile si válečníci zajistili svou kořist, okamžitě opustili Montcalmovu armádu. V ležení s Francouzi zůstalo 11. srpna jen asi 300 Abenakiů a Nipissingů, kteří patřili k tzv. domestikovaným Indiánům a byli považovaní za nejvíce zcivilizované domorodé spojence. 10. srpna večer dosáhl Fort Edward hlavní proud vedený plukovníkem Monroem a do 15. srpna dorazily do pevnosti všechny větší skupiny Angličanů.

 

== Reference ==