Sovětští váleční zajatci během druhé světové války: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m →Podmínky zajetí a úmrtnost: typo |
|||
Řádek 59:
[[Soubor:Bundesarchiv Bild 183-B21845, Sowjetische Kriegsgefangene im Lager.jpg|thumb|Zajatecký tábor pro sovětské zajatce, kteří byli drženi pod širým nebem]]
Nacisté zvolili pro výstavbu shromažďovacích táborů pro sovětské zajatce nejjednodušší řešení, kterým bylo ponechat je na volném prostranství, obvykle několik hektarů velkém, pod širým nebem, obehnaném [[ostnatý drát|ostnatým drátem]] a několika [[strážní věž|strážními věžemi]]. Zde byli zajatci vystaveni všem vlivům počasí, horku, mrazům, sněhu a dešti, chybělo základní sanitární zařízení, panoval nedostatek vody a [[potraviny|potravin]], které pro zajatce německá branná moc nikdy zvlášť nevyčlenila. V táborech se šířily [[infekční onemocnění|infekční choroby]], jako [[skvrnitý tyfus]]. Později, zejména pro vysokou úmrtnost, byli zajatci umisťováni do stájí a dřevěných baráků, ani tam však jejich podmínky nebyly o mnoho lepší. Ze sběrných táborů zajatci dále putovali pěšky, nebo po železnici do německých táborů, které se nacházely hlavně na území [[Polsko|Polska]] a Německa, ale i v dalších zemích. Jen do září 1941 byla v důsledku špatných podmínek v zajateckých a sběrných táborech úmrtnost vězňů 1 % denně.<ref name="MacKenzie, 1994"/>
V prvních měsících války nebyli zajatci transportováni na území Říše, protože nacistické vedení se obávalo rozšíření komunismu na vlastním území. Až v období, kdy se v zajateckých táborech začaly šířit epidemie a Německo začalo pociťovat nedostatek pracovních síl, Hitler povolil přesun zajatců i na území Německa. To, co však v únoru roku 1942 zůstávalo z 3,9 milionu zajatců bylo už jen torzo – 1,1 milionu lidí a z nich pouze asi 400 000 bylo ve stavu schopném práce.<ref name="MacKenzie, 1994"/>
| |||