Sopwith Camel: Porovnání verzí

V červenci pak začala své letouny [[Sopwith 1½ Strutter]] vyměňovat za Camely také 45. squadrona RFC, v září ji následovaly 3., 43. a 28. squadrona RFC, která byla dislokovaná v Yatesbury v hrabství Wiltshire. Ta byla plně přezbrojena začátkem října a poté přelétla do St. Omer ve Francii.

 

 

Sopwithy F.1 3. squadrony poprvé zasáhly do bojů 6. října 1917 a nový typ začala přebírat také 66. squadrona RFC.

 

Po porážce italských vojsk u Caporetta zareagovali Spojenci vysláním posil do [[Itálie]], včetně 28., 45. a 66. squadrony Camelů. Squadrona č. 28 přijela do Milána po železnici 12. listopadu, 22. listopadu se její Camely přesunuly do Verony a 28. listopadu přelétly na své domovské letiště v Grosse. Od 4. prosince sdílela tuto základnu společně s Camely 66. squadrony, zatímco 45. squadrona se usadila na letišti Istrana. Trojice Sopwithů F.1 z každé squadrony pak hlídkovala nad řekou Piavou a Asiagem, po šesti letounech pak doprovázelo průzkumné R. E. 8 od 34. squadrony. Rakousko-uherští piloti se nejdříve soubojům s Camely spíše vyhýbali, avšak situace se změnila v lednu 1918, kdy se do operací naplno zapojily i německé Jagdstaffeln 1, 31 a 39, vyslané do Itálie už na podzim 1917. 15. ledna 1918 kapitán M. B. Frew od 45. squadrony prvními třemi výstřely sestřelil rakouskou dvousedadlovku, následně dokázal s jedním nefunkčním kulometem Vickers sestřelit další tři stíhačky. Jeho kolega ze stejné squadrony T. F. Williams 26. ledna zasáhl nepřátelskou stíhačku, která se rozpadla ve vzduchu.

30. března pak tři Camely 66. squadrony během hlídkového letu v blízkosti rakouského letiště Ghirano zahlédla čtveřici přistávajících letounů [[Albatros D.III]](Oef). Sopwithy F.1 pod velením poručíka Alana Jerrada zaútočily na rakouské stroje stíhací roty Flik 51J, které ovšem vedlo letecké eso nadporučík Benno Fiala von Fernbrugg. Ten nejdříve jeden Camel značně prostřílel a pak z krátké vzdálenosti čelně zasáhl Jerrada. Britský pilot začal unikat k italským pozicím avšak Fiala Camel nadále postřeloval. K útoku se navíc připojil další rakouský pilot, štábní rotmistr Bönsch a Jerrad tak musel nouzově přistát na nedaleké louce. Při rakouském výslechu se zajatý britský pilot přihlásil k jednomu sestřelu během tohoto souboje, sám se stal 14. vítězstvím von Ferbrugga.

 

54. squadrona si první sestřel s novými Velbloudy připsala 3. ledna 1918 o který se zasloužil poručík H. G. Hackwill. Po návratu 1. squadrony RNAS do Francie 14. února na západní frontě začátkem března 1918 operovalo celkem 14. squadron plně vyzbrojených Camely. 3., 43., 46., 54., 65., 73. a 80. RFC, 4. AFC a 1., 3., 8., 9., 10. a 13. RNAS. Jednotky RNAS pak navíc 3. března posílila ještě 4. squadrona, která se vrátila do Francie po dvouměsíčním odpočinku ve Velké Británii. Na francouzském území tak stálo připraveno k boji celkem 336 Camelů.

 

 

 

=== Royal Air Force ===

V září 1918 piloti Camelů pokračovali v útocích na nepřátelská letiště a v leteckých soubojích, kterých se na sklonku války účastnilo i 100 letounů. 4. září vzlétla celá 70. squadrona na ofenzivní hlídku, při které v bojích s několika formacemi nepřátelských letadel ztratila během 20 minut osm Camelů. Podobně 28. září hlídka 65. squadrony přišla o šest Velbloudů.

 

 

 

Téže noci 3. září dva Sopwithy F.1 od 70. squadrony vzlétly ve Francii proti německým nočním bombardérům, které útočily na sklad RFC v St. Omer.

 

 

Většina těchto nočních operací končila bezvýsledně, protože piloty oslnila již první dávka z jejich vlastních kulometů. Proto byly na některých Camelech kulomety Vickers nahrazeny dvěma Lewisy, instalovanými nad baldachýnem horního křídla na závěsu Foster. Ten umožňoval kulomety stáhnout k výměně zásobníku a také střílet v úhlu více než 45° vzhůru. Pilotní prostor se přesunul o jednu trupovou příhradu směrem vzad, aby bylo možno ovládat sklopené Lewisy. Hlavní palivová nádrž byla současně přemístěna před pilota. Takto upravené stroje se nazývaly Sopwith Camel Comic, které měly často zvětšené výřezy v baldachýnu pro zlepšení výhledu pilota vzhůru. Řada z nich také přebírala z typu [[Royal Aircraft Factory S.E.5]]a opěrku za hlavou pilota. Problém způsobený výšlehem z kulometů při střelbě vyřešila pokusná stanice RFC v Orfordness, která vyvinula jak pro Vickersy, tak pro Lewisy účinné tlumiče. Jen málo z nich však bylo použito na Camelech.

Díky nepříznivému počasí v prvních dvou týdnech září došlo k dalším vítězstvím nočních Camelů až 13. 9. 1918, kdy poručík E. P. MacKay přinutil přistát za spojeneckými liniemi Friedrichshafen G.III zachycený světlomety. Kapitán Haynes pak sestřelil v plamenech dvoumotorový bombardér u Manacourtu a o 25 minut později Friedrichshafen G.III dvěma dávkami po 50 výstřelech. Poručík Blenkiron pak přidal pravděpodobný sestřel AEG G.IV u Bapaume.

 

15. září major Brand zlikvidoval Friedrichshafen G.III a kapitán Broome obří Staaken R.IV, 17. září kapitán D. V. Armstrong a major Brand sestřelili po jednom stroji Friedrichshafen G.III a poručík MacKay [[AEG G.V]], další AEG G.V zničil ve vzdušném boji 20. září kapitán Broome a 22. září major Brand nejdříve sám sestřelil Friedrichshafen G.IIIa a poté ve spolupráci s poručíkem J. H. Summersem AEG G.IV. Skóre této noci uzavřel poručík A. A. Mitchell vítězstvím nad bombardérem AEG.