Oceánografie: Porovnání verzí

Oceány zůstávaly neprozkoumané až do 17. a 18. století, kdy velké námořní výpravy (např. [[Francie|francouzská]] vedená [[Louis Antoine de Bougainville]]m či [[Spojené království|britské]] uskutečněné [[James Cook|Jamesem Cookem]]) zmapovaly velkou část jižního [[Tichý oceán|Pacifiku]]. Největší důležitost v těch dobách mělo přesné mapování [[pobřeží]], oceánských [[ostrov]]ů a také [[mořský proud|mořských proudů]] – těm byla také věnována první oceánografická vědecká učebnice [[James Rennell|Jamese Rennella]] publikovaná na přelomu 18. a 19. století. V roce [[1840]] známý přírodovědec [[Charles Darwin]] publikoval vědecký článek o růstu [[korál]]ů a formování [[atol]]ů, o devět let později byly objeveny strmé [[pevninský svah|pevninské svahy]], v roce [[1855]] [[Mathew Fontaine Maury]] vydává v [[Spojené státy americké|USA]] první učebnici oceánografie ''Fyzická geografie moře''. Položení [[transatlantický telegrafní kabel|transatlantického telegrafního kabelu]] ([[1858]]) potvrdilo existenci tzv. „telegrafické plošiny“, což byl původní název [[středooceánský hřbet|středooceánského hřbetu]], místa rozpínání [[Atlantský oceán|Atlantiku]]. V druhé polovině 19. století nastal zejména v [[Evropa|Evropě]] strmý nárůst přírodovědných aktivit spojených s průzkumem moří a oceánografie byla záhy etablována jako samostatná věda – zejména přispěním britské [[expedice lodi Challenger]] ([[1872]]–[[1876]]). O rozvoj a širokou popularizaci moderní oceánografie se výrazně zasloužil francouzský námořník, filmař a vynálezce [[Jean-Yves Cousteau]] (1910-1997).