Napoleon Bonaparte: Porovnání verzí

 

K&nbsp;uskutečnění dalších ambicí Napoleonovi dopomohly obě odhalená spiknutí usilující o&nbsp;jeho život. Pod záminkou, že má v&nbsp;úmyslu zmařit pokusy budoucích atentátníků zavedením dědičného následnictví, přiměl senát, aby jej 18.&nbsp;května 1804 jmenoval císařem. Impozantní korunovace pak proběhla 2.&nbsp;prosince téhož roku za přítomnosti papeže [[Pius VII.|Pia&nbsp;VII.]] v&nbsp;[[Katedrála Notre-Dame (Paříž)|katedrále Notre–Dame]] v&nbsp;Paříži.<ref>Barnett, s. 89–90.</ref> Jelikož Napoleon dobře chápal důležitost symbolů, vystoupal při církevním obřadu k&nbsp;oltáři, uchopil korunu ležící na podstavci, otočil se zády ke všem asistujícím včetně papeže a&nbsp;za císaře Francouzů se korunoval sám. Posléze vložil korunu na hlavu své manželky Josefiny a&nbsp;po oficiálním uvedení na trůn převzal rituální symboly moci raně středověkého francouzského [[Panovník|monarchy]]: říšské jablko, žezlo a&nbsp;meč.<ref>Kovařík (2013), s. 96–101.</ref><ref>Barnett, s. 90.</ref>

 

== Císařství ==