Otevřít hlavní menu

Změny

Odebráno 1 013 bajtů ,  před 4 lety
opravy gramatiky a stylu, -duplicitní informace, fix odkazů (žloutenka není totéž, co žlutá zimnice!!!)
| po 1 = USA
| po 1 vlajka = StarSpangledBannerFlag.svg
| po 2 = USA
| po 2 vlajka = StarSpangledBannerFlag.svg
| po 3 =
| po 3 vlajka =
}}
 
'''Koupě Louisiany''' (anglicky: "The Louisiana Purchase" nebo "Sale of Louisiana") bylo získání území o rozloze 2 140 000 km² [[Spojené státy americké|Spojenými státy americkými]] od [[Francie]] v roce [[1803]]. USA zaplatily 60 milionů franků (11 250 000 dolarů), zároveň odpustily Francii [[dluh]]y ve výšce 18 milionů franků (3 750 000 dolarů). Celková suma, kterou USA za území [[Louisiana (kolonie)|Louisiany]] zaplatily, činila 15 milionů dolarů (v roce 2011 by tato suma představovala 233 milionů dolarů).<ref>{{cite book|author1=David M. Kennedy|author2=Lizabeth Cohen|author3=Professor Thomas Andrew Bailey|coauthors=Thomas Bailey|title=The American Pageant: A History of the American People|url=http://books.google.com/books?id=L0wgPAAACAAJ|accessdate=19 December 2011|date=25 December 2008|publisher=Wadsworth|isbn=978-0-547-16654-4}}</ref><ref name="BLM">[http://www.blm.gov/natacq/pls02/pls1-1_02.pdf Table 1.1 Acquisition of the Public Domain 1781–1867]. (PDF) . Retrieved on 2011-12-19.</ref><ref>{{cite web|url=http://lsm.crt.state.la.us/cabildo/cab4.htm |title=Louisiana Purchase |publisher=Lsm.crt.state.la.us|accessdate=2010-06-11}}</ref>
Louisiana zahrnovala území 15 současných amerických států a dvou kanadských provincií. Koupená země zahrnovala celé území dnešního [[Arkansas]]u, [[Missouri (stát)|Missouri]], [[Iowa|Iowy]], [[Oklahoma|Oklahomy]], [[Kansas]]u a [[Nebraska|Nebrasky]]; části [[Minnesota|Minnesoty]] západně od řeky [[Mississippi (řeka)|Mississippi]]; většinu území [[Severní Dakota|Severní Dakoty]]; prakticky celé území [[Jižní Dakota|Jižní Dakoty]]; severovýchodní [[Nové Mexiko]]; severní [[Texas]]; části území dnešních států [[Montana]], [[Wyoming]], a [[Colorado]]; a Louisianyčást dnešního státu [[Louisiana]] na západ od řeky [[Mississippi (řeka)|Mississippi]], včetně města [[New Orleans]].
Navíc, koupě zahrnovala malé části země, které se eventuálněpozději mohly státstaly součástmi kanadských provincií [[Alberta]] a [[Saskatchewan]]. Koupě, která zdvojnásobila tehdejší velikost Spojených států, zahrnovala přibližně 23 % jejich současného území [[Spojené státy americké|Spojených států]]. Podle sčítání obyvatel v roce [[1810]] počet bílých obyvatel v teritoriu dosáhl 9234592 345.<ref>[http://www.census.gov/dmd/www/resapport/states/louisiana.pdf Louisiana Resident Population and Apportionment of the U.S. House of Representatives](PDF) U.S. Census Bureau</ref>
Koupě byla největším úspěchem prezidenta [[Thomas Jefferson|Thomase Jeffersona]]. V tomto období čelil domácí opozici, která koupi napadala jako eventuálně neústavní. Ačkoliv věřil, že Ústava Spojených států neobsahuje ustanovení proohledně získanézískávání území, Jefferson se rozhodl koupit Louisianu koupit s cílem chránit přístup Spojených států k přístavu [[New Orleans]] a získat volný přístup k řece [[Mississippi (řeka)|Mississippi]]. Na získaném území už bylo zavedeno otroctví. Jefferson byl podporovatelem zavedení zákona o otroctví v Louisianě, cocož přispělo ke krizi v Unii o půl století později.<ref name="Herring, George p104">Herring, p. 104.</ref>
 
== Pozadí ==
[[File:Official Presidential portrait of Thomas Jefferson (by Rembrandt Peale, 1800).jpg|thumb|right|Thomas Jefferson v roce 1800]]
Louisiana byla původně [[Francie|francouzskou]] kolonií. Po [[Sedmiletá válka v Americe|sedmileté válce]] a porážce Francie získalo [[Španělsko|španělské]] království kontrolu nad územím západně od řeky [[Mississippi]]. Území bylo postupně osídlováno osadníky ze Spojených států, a mnoho Američanů, včetně [[Thomas Jefferson|Jeffersona]] předpokládalo, že území bude získáno "kousek po kousku". [[New Orleans]] byl v té době důležitý pro dopravu zemědělských tovarů na místa Spojených států západně od [[Appalačské pohoří|Apalačských hor]]. Smlouva Pinckney's Treaty, kterou podepsaly [[Spojené státy americké|USA]] se [[Španělsko|Španělskem]] 27. října [[1795]], umožňovala americkým obchodníkům "právo uskladnění" v New Orleans, mohli tedy využívat přístav pro uskladnění zboží. Američané toto právo využívali k přepravě výrobků jako mouka, tabák, drůbeží maso, slanina, sádlo, peří, jablečný mošt a sýr. Smlouva též uznávala americké právo na [[Navigace|navigaci]] po celé řekyřece [[Mississippi (řeka)|Mississippi]], která nabírala na důležitosti v souvislosti se stoupajícím objemem obchodu v západních teritoriích tehdejšího USA.<ref>Meinig, D.W. ''The Shaping of America: Volume 2'', Yale University Press, 1993. ISBN 0-300-06290-7</ref>
 
[[Napoleon Bonaparte]] získal Louisianu pro Francii v roku [[1800]] na základě [[Smlouva|Smlouvy]] zze San Ildefonso, poté,která coukončila územíšpanělskou bylokontrolu španělskounad koloniíoblastí, trvající od roku [[1762]]. SmlouvaTato zsmlouva San Ildefonsovšak byla ale držena v [[tajnosti]]. Louisiana formálně zůstávala pod španělskou kontrolou až do odevzdání moci francouzským orgánům dne 30. listopadu [[1803]], jenom tři týdny před postoupenípostoupením území [[Spojené státy americké|Spojeným státům]].
[[James Monroe]] a [[Robert R. Livingston]] přijeli do [[Paříž]]e s cílem jednat o koupi již v roce [[1802]]. Jejich zájem byl získat kontrolu nad přístavem [[New Orleans]] a jeho okolí; nepředpokládali koupi tak velkého území.
 
== Vyjednávání ==
Zatímco prodejpostoupení území Španělskem zpátky [[Francie|Francii]] v roce [[1800]] bylbylo držendrženo v tajnosti, strach z eventuální francouzské invaze byl všudypřítomný. Když [[Napoleon Bonaparte|Napoleon]] v roce [[1801]] poslal vojenské síly pro zajištění bezpečnosti přístavu [[New Orleans]], Jižané se obávali, že Napoleon může osvobodit všechny otroky v Louisianě, což by mohlo vyvolat povstání otroků i na jiných územích.<ref name="Herring, George p100">Herring, p. 100.</ref> Ačkoliv se [[Thomas Jefferson|Jefferson]] se snažil o zprostředkování sporu, strana [[Federalistická strana|Federalistů]] se snažila využít situace proti Jeffersonovi a žádala aktivnější rolipostup vůči Francii. Jefferson se ale ujal iniciativy a pohrozil Francii spojenectvím s [[Spojené království Velké Británie a Irska|Británii]], ačkoliv tehdejší vzájemné vztahy nebyly bezproblémové.<ref name="Herring, George p100"/> V roce [[1801]] Jefferson podporoval Francii v jejím plánu opětovného převzetí [[Saint-Domingue]] (dnešní [[Haiti]]), tehdy pod kontrolou vůdce povstání otroků [[Toussaint Louverture|Toussainta Louverturea]].
 
[[File:Robert R Livingston, attributed to Gilbert Stuart (1755-1828).jpg|thumb|left|Robert R. Livingston]]
Zatímco prodej území Španělskem zpátky [[Francie|Francii]] v roce [[1800]] byl držen v tajnosti, strach z eventuální francouzské invaze byl všudypřítomný. Když [[Napoleon Bonaparte|Napoleon]] v roce [[1801]] poslal vojenské síly pro zajištění bezpečnosti přístavu [[New Orleans]], Jižané se obávali, že Napoleon může osvobodit všechny otroky v Louisianě, což by mohlo vyvolat povstání otroků i na jiných územích.<ref name="Herring, George p100">Herring, p. 100.</ref> Ačkoliv [[Thomas Jefferson|Jefferson]] se snažil o zprostředkování sporu, strana [[Federalistická strana|Federalistů]] se snažila využít situace proti Jeffersonovi a žádala aktivnější roli vůči Francii. Jefferson se ale ujal iniciativy a pohrozil Francii spojenectvím s [[Spojené království Velké Británie a Irska|Británii]], ačkoliv tehdejší vzájemné vztahy nebyly bezproblémové.<ref name="Herring, George p100"/> V roce [[1801]] Jefferson podporoval Francii v jejím plánu opětovného převzetí [[Saint-Domingue]] (dnešní [[Haiti]]), tehdy pod kontrolou vůdce povstání otroků [[Toussaint Louverture|Toussainta Louverturea]].
Když se Jefferson dozvěděl, že na základě Třetí [[Smlouva|smlouvy]] ze San Ildefonso Lousiana byla Lousiana navrácena Francii, v roce [[1801]] poslal Livingstona do Pařížepaříže [[James Monroe|Jamese Monroea]] a [[Robert R. Livingston|Roberta R. Livingstona]]. bylByli zplnomocněnzplnomocněni ke koupi přístavu [[New Orleans]].
V lednu [[1802]] [[Francie]] poslala na Saint-Domingue [[generál]]atřicetitisícové LeClercavojsko s cílem opětovně ustanovit otroctví, redukovat práva svobodných barevných obyvatel a opětovně převzít kontrolu nad ostrovem. Tato kolonie byla nejbohatší kolonii Francie v [[Karibik]]u a Napoleon chtěl obnovit její produktivitu. [[Thomas Jefferson|Jefferson]] se obával úmyslu [[Francie]] znovuobnovit své [[impérium]] a deklaroval [[Neutralita|neutralitu]] ve vztahu k Saint-Domingue.
Když se Jefferson dozvěděl, že na základě Třetí [[Smlouva|smlouvy]] ze San Ildefonso Lousiana byla navrácena Francii, v roce [[1801]] poslal Livingstona do Paříže. Livingston byl zplnomocněn ke koupi přístavu [[New Orleans]].
V roce [[1803]], Pierre Samuel du Pont de Nemours, francouzský [[šlechtic]], na základě žádosti Jeffersona, začal vyjednávat s Francií. Du Pont bydlel ve Spojených státech a měl úzké vztahy s Jeffersonem a s prominentními politiky [[Francie]]. Byl zaangažován v zákulisní diplomacii s Napoleonem Jeffersonovým jménem a během návštěvy Francie vznikla myšlenka daleko větší koupě území Louisiany, jako způsobu vyhnout se konfliktu mezi [[Napoleon Bonaparte|Napoleonem]] a Spojenými státy v severníSeverní Americe.<ref>Duke, Marc; ''The du Ponts: Portrait of a Dynasty'', pp. 77–83, Saturday Review Press, 1977 ISBN 0-8415-0429-6</ref>
Jeffersonovi se nelíbila myšlenka koupit Louisianu nebo její část od Francie, protože to mohlo vyvolat dojem, že Francie má právo pobývat v Louisianě pobývat. Jefferson věřil, že americký [[prezident]] nemá [[pravomoc]] na to, aby uskutečnil takový obchod: článek, o který by se mohl opřít, neobsahovala ani [[Ústava Spojených států amerických|americká ústava]]. Byl též názoru, že kdyby Louisianu koupil, státy [[Unie]] by tím ztratily sváčást svých právapráv a federální vláda by měla zvýšenou výkonnívýkonnou moc. Na druhé straně byl si byl vědom nebezpečí, které potenciální přítomnost [[Francie]] v regionu mohla znamenat a byl připraven jít do války s cílem zabránit silné francouzské přítomnosti v regionu.
V lednu [[1802]] [[Francie]] poslala na Saint-Domingue [[generál]]a LeClerca s cílem opětovně ustanovit otroctví, redukovat práva svobodných barevných obyvatel a opětovně převzít kontrolu nad ostrovem. Tato kolonie byla nejbohatší kolonii Francie v [[Karibik]]u a Napoleon chtěl obnovit její produktivitu. [[Thomas Jefferson|Jefferson]] se obával úmyslu [[Francie]] znovuobnovit své [[impérium]] a deklaroval [[Neutralita|neutralitu]] ve vztahu k Saint-Domingue.
V listopadu [[1803]] Francie stáhla svoji 7 000 člennou posádku ze Saint-Domingue (víc než dvě třetiny původního [[Armáda|vojska]] padlo) a vzdala se svých ambicí na západní hemisféře.<ref>Matthewson (1995), 209</ref> V roce [[1804]] [[Haiti]] deklarovalo nezávislost, ale Jefferson a americký [[Kongres Spojených států amerických|Kongres]] odmítli uznat nezávislost nové republiky, druhé na západní hemisféře a dokonce vůči ní uplatnili obchodní [[embargo]]. O to složitější byla rekonstrukce nové republiky po válce.<ref>Tim Matthewson, "Jefferson and the Non-recognition of Haiti", ''American Philosophical Society,'' 140 (1996): 22-23</ref>
V roce [[1803]], Pierre Samuel du Pont de Nemours, francouzský [[šlechtic]], na základě žádosti Jeffersona, začal vyjednávat s Francií. Du Pont bydlel ve Spojených státech a měl úzké vztahy s Jeffersonem a s prominentními politiky [[Francie]]. Byl zaangažován v zákulisní diplomacii s Napoleonem Jeffersonovým jménem a během návštěvy Francie vznikla myšlenka daleko větší koupě území Louisiany, jako způsobu vyhnout se konfliktu mezi [[Napoleon Bonaparte|Napoleonem]] a Spojenými státy v severní Americe.<ref>Duke, Marc; ''The du Ponts: Portrait of a Dynasty'', pp. 77–83, Saturday Review Press, 1977 ISBN 0-8415-0429-6</ref>
Jeffersonovi se nelíbila myšlenka koupit Louisianu od Francie, protože to mohlo vyvolat dojem, že Francie má právo pobývat v Louisianě. Jefferson věřil, že americký [[prezident]] nemá [[pravomoc]] na to, aby uskutečnil takový obchod: článek, o který by se mohl opřít, neobsahovala ani [[Ústava Spojených států amerických|americká ústava]]. Byl též názoru, že kdyby Louisianu koupil, státy [[Unie]] by tím ztratily svá práva a federální vláda by měla zvýšenou výkonní moc. Na druhé straně byl si vědom nebezpečí, které potenciální přítomnost [[Francie]] v regionu mohla znamenat a byl připraven jít do války s cílem zabránit silné francouzské přítomnosti v regionu.
 
[[Soubor:Cabildo.jpg|thumb|200px|right|Cabildo v New Orleansu, budova, kde bylo slavnostně předáno území části Louisiany Spojeným státům]]
V tomto období měl Jefferson k dispozici aktualizované špionážní zprávy o Napoleonových vojenských aktivitách a záměrech v [[severníSeverní Amerika|severníSeverní Americe]]. Částí jeho strategie bylo dát Du Pontovi informace, které byli drženydržel v tajnosti mezi ním apřed Livingstonem. Též dával záměrně si odporující příkazy Monroeovi a Livingstonovi. Jefferson byl zoufalý ze skutečnosti, že potencionálnípotenciální vojnaválka s Francií může kdykoli nastat a snažil se tomu vyhnout všemi prostředky. V roce 1802 vyslal [[James Monroe|Jamese Monroea]] do Paříže s cílem dojednatvyjednat dohodu, kdyby ale jednání ztroskotala, měl za úkol jít do Británie dohodnout spojenectví. Španělsko až dokonce roku [[1802]] odkládalo odevzdání Louisiany Francii, což ale stupňovalo nepřátelské nálady Ameriky. Také odmítnutí Španělska postoupit Francii [[Florida|Floridu]] Francii znamenalo, že Louisiana byla lehce zranitelnou. Monroe byl formálně vyhoštěn z FranciFrancie během své poslední diplomatické mise a jeho opětovné vyslání vyvolávalo otázky vážnosti zájmu USA o koupi.
Napoleon potřeboval [[mír]] s Velkou Británií, aby mohl implementovat Smlouvu zze San Ildefonso a převzít vlastnictví Louisiany. Jinak by Louisiana byla lehkou kořistí pro [[Spojené království Velké Británie a Irska|Británii]], nebo dokonce pro Spojené státy. Ale na začátku roku 1803 se zdála být válka mezi Francii a Británii nevyhnutelnou. 11. března 1803 se Napoleon začal připravovat na [[Invaze|invazi]] do Británie.
V listopadu [[1803]] Francie stáhla svojizbytek 7svojí 000 člennou posádkuposádky ze [[Saint-Domingue]] (vícz původních zhruba 30 000 vojáků v čele s Napoleonovým švagrem [[Charles Leclerc d'Ostin|Leclercem]] zbylo sotva 7 000, více než dvě třetiny původníhopadly v bojích s černošskými rebely či zemřely na [[Armádažlutá zimnice|vojskažlutou zimnici]] padlo) a vzdala se svých ambicí na západní hemisféře.<ref>Matthewson (1995), 209</ref> V roce [[1804Haiti]] v roce [[Haiti1804]] deklarovalo nezávislost, ale Jefferson a americký [[Kongres Spojených států amerických|Kongres]] odmítli uznat nezávislost nové republiky, (druhé na západní hemisféře) a dokonce vůči ní uplatnili obchodní [[embargo]]. O to složitější byla rekonstrukce nové republiky[[Haiti]] po válce.<ref>Tim Matthewson, "Jefferson and the Non-recognition of Haiti", ''American Philosophical Society,'' 140 (1996): 22-23</ref>
Revoluce otroků na [[Saint-Domingue]] (současná republika [[Haiti]]) v předcházejících letech měla za následek masakry plantážníků. Expediční vojska vedená Napoleonovým švagrem Charlesem Leclercem v lednu [[1802]] a doplněná dalšími 20&nbsp;000 vojáky v následujících 21 měsících se pokoušela opětovně dobýt ostrov a znovu zavést otroctví. Ale [[žloutenka]] a zuřivý odpor černých revolucionářů ničily francouzskou armádu. Vzpoura otroků na Haiti se stala jedinou úspěšnou vzpourou otroků na světě a Francie stáhla svoje vojska v listopadu 1803. V roce [[1804]] se [[Haiti]] stalo první černou nezávislou republikou v Novém Světě.<ref>{{cite web|url=http://scholar.library.miami.edu/slaves/san_domingo_revolution/revolution.html |title=The Haitian Revolution |publisher=Scholar.library.miami.edu |date= |accessdate=2010-06-11}}</ref>
Když se Napoleonovi nezdařil plán opětovně zavést otroctví na [[Haiti]], vzdal se svých plánů na vzkříšení francouzského impéria Novýv SvětNovém Světě. Bez dostatečných zdrojů z cukrových kolonii v Karibiku, Louisiana pro něj měla jen malou hodnotu. Španělsko ještě nedokončilo odevzdání Louisiany Francii, v Evropě byla ale [[válka]] mezi Francií a Británií na spadnutí. Necítil žádnou nenávist vůči Španělsku, Napoleon se chopil jedinečné příležitosti prodat něco, co bylo neužitečné a ještě ne zcela jeho a rozhodl se prodat celé území.<ref>Herring, p. 101.</ref>
Ačkoliv ministr zahraničí [[Charles Maurice de Talleyrand-Périgord|Talleyrand]] byl proti tomuto plánu, 10. dubna [[1803]], Napoleon řeklsdělil ministru financí [[François de Barbé-Marbois|Barbé-Marboisovi]], že zvažuje prodej celého teritoria Louisiany Spojeným státům. 11. dubna [[1803]], jen několik dní před příjezdem Monroea, Barbé-Marbois nabídl Livingstonovi celou Louisianu za 15 milionů, cožtehdejších jedolarů (v současnostiroce 2011 by tato suma činila 233 milionů dolarů).
[[Zástupce|Zástupci]] Spojených státu byli připraveni zaplatit do 10 milionů [[dolar]]ů za New Orleans a okolí, byli aletedy ohromněsamozřejmě překvapeni, že jim bylo nabídnuto daleko větší území za sumu 15 milionů. Koupě území by zdvojnásobila velikost Spojených států za cenu méně než 3 centy za akr. [[Thomas Jefferson|Jefferson]] zplnomocnil Livingstona jenom ke koupi New Orleansu., Livingston si ale byl jist, že [[Spojené státy americké|Spojené státy]] nabídku akceptují.<ref>{{cite book |last=Malone |first=Michael P. |coauthors=Roeder, Richard B., Lang, William L. |title=Montana—A History of Two Centuries |publisher=University of Washington Press |location=Seattle |page=30 |isbn=0295971290 |year=1991}}</ref>
[[Američané]] sise myslelidomnívali, že [[Napoleon Bonaparte|Napoleon]] může svojí nabídku kdykoliv stáhnout svoji nabídku a zabránit tím Spojeným státům získat přístav New Orleans, proto souhlasili a podepsali Smlouvu o koupi Louisiany dne 30. dubna [[1803]]. 4. července 1803, smlouva byla převezena do [[Washington, D.C.|Washingtonu, D.C.]] Území Louisianycož bylo obrovské, od Mexického zálivu na jihu až k území [[Rupert's Land]] na severu, a od řeky [[Mississippi (řeka)|Mississippi]] na východě až ke [[Skalnaté hory|Skalnatým horám]] na západě. Získání území by zdvojnásobilo velikost Spojených států za cenu ménědalším neždůvodem 3pro centypřijetí zafrancouzské akrnabídky.
[[File:Louisiana purchase treaty.jpg|thumb|right|Smlouva o koupi Louisiany]]
 
[[Soubor:Fort Madison 1810.jpg|thumb|right|Plán pevnosti Fort Madison, postavené v roce [[1808]] s cílem posílit americkou kontrolu nad severním územím Louisiany.]]
 
== Podpis smlouvy ==
V sobotu, 30. dubna [[1803]], byla v [[Paříž]]i podepsána Smlouva o koupi Louisiany Robertem Livingstonem, [[James Monroe|Jamesem Monroem]] a Barbéfrancouzským Marbois.ministrem 4.financí července oznámil Jefferson tuto skutečnost americkému liduBarbé-Marboisem. Po podpisu Smlouvy o koupi Louisiany v roce [[1803]],smlouvy Livingston přednesl toto slavné poselství "''Žili jsme dlouho, ale toto je nejšlechetnější práce všech naších životů... Od tohoto dne Spojeným státům patří místo mezi velmocemi první kategorie.''"<ref>{{cite web|url=http://www.lpb.org/education/tah/lapurchase/quotes.cfm |title=America's Louisiana Purchase: Noble Bargain, Difficult Journey |publisher=Lpb.org |date= |accessdate=2010-06-11}}</ref>
 
V sobotu, 30. dubna [[1803]], byla v [[Paříž]]i podepsána Smlouva o koupi Louisiany Robertem Livingstonem, [[James Monroe|Jamesem Monroem]] a Barbé Marbois. 4. července oznámil Jefferson tuto skutečnost americkému lidu. Po podpisu Smlouvy o koupi Louisiany v roce [[1803]], Livingston přednesl toto slavné poselství "Žili jsme dlouho, ale toto je nejšlechetnější práce všech naších životů...Od tohoto dne Spojeným státům patří místo mezi velmocemi první kategorie."<ref>{{cite web|url=http://www.lpb.org/education/tah/lapurchase/quotes.cfm |title=America's Louisiana Purchase: Noble Bargain, Difficult Journey |publisher=Lpb.org |date= |accessdate=2010-06-11}}</ref>
Prezident Jefferson oznámil podepsání smlouvy americkému lidu 4.&nbsp;července 1803. Dne 20.&nbsp;října [[Senát USASpojených států amerických]] ratifikoval smlouvu poměrem hlasuhlasů dvacet čtyři ku sedmi. Následujícího dne Senát zplnomocnil prezidenta Jeffersona k převzetí moci nad [[Teritorium|teritoriem]] a ustanovení dočasnídočasné vojenské vlády. V zákonodárném procesu dne 31. října, [[Kongres Spojených států amerických|Kongres]] ustanovil dočasná opatření, aby místní civilní vláda mohla pokračovat tak, jako pod francouzskou a španělskou vládou, a zplnomocnil prezidenta k použití vojenské síly s cílem udržet [[Občanství|občanský]] pořádek. Byli navrhnuty plány na vyslání několika misí pro objevení a zmapování nového území, nejvýznamnější byla [[Lewisova a Clarkova expedice]].
[[Francie]] odevzdala [[New Orleans]] 20. prosince 1803 v Cabildu. OdevzdáváníPředávání [[St. Louis]], dne 10. března [[1804]] bylo provázeno formální ceremonií.
S platností od 1,. října [[1804]] koupenábyla územízakoupená bylaúzemí reorganizována do [[Teritorium Orleans|Teritoria Orleans]] (většina území tohoto teritoria se stala pozdějším státem [[Louisiana]]) a do District of Louisiana, který byl dočasně pod kontrolou guvernéra a soudců z [[Teritorium Indiana|Teritoria Indiana]].
 
== Hranice území ==
Rozsah koupeného území vyvolal spory mezi Spojenými státy a [[Španělsko|Španělskem]]. Hranice území nebyly definovány v [[Smlouva z Fontainebleau|Smlouvě z Fontainebleau]] v roce [[1762]], kdy Francie odstoupila území Španělsku, v třetíTřetí Smlouvěsmlouvě zze San Ildefonso z roku [[1800]], ani v Smlouvě o koupi Louisiany vz roceroku [[1803]].<ref>{{cite book |last= Schoultz |first= Lars |title= Beneath the United States |year= 1998 |publisher= Harvard University Press |isbn= 9780674922761 |pages= 15–16|url=http://books.google.com/books?id=Qxhd5QIQGQcC}}</ref>
 
Spojené státy prohlašovaly, že Louisiana zahrnuje celou západníoblast západně částod řeky [[Mississippi (řeka)|Mississippi]] až k hřebenům [[Skalnaté hory|SkalnatýchSkalistých hor]] a území, které se táhlo na jihovýchodjihozápad k řece [[Rio Grande (přítok Mexického zálivu)|Rio Grande]] a na jihovýchod k západní [[Florida|Floridě]].<ref name="Haynes2010">{{cite book|last=Haynes|first=Robert V.|title=The Mississippi Territory and the Southwest frontier, 1795-1817|url=http://books.google.com/books?id=PygOrpm2E64C&pg=PA115|accessdate=19 March 2012|year=2010|publisher=University Press of Kentucky|isbn=978-0-8131-2577-0|pages=115–116}}</ref> Španělsko trvalo na skutečnosti, že Louisiana nezahrnuje větší území než západní břeh řeky Mississippi a města [[New Orleans]] a [[St. Louis]].<ref>{{cite book |last= Hämäläinen |first= Pekka |title= The Comanche Empire |year= 2008 |publisher= Yale University Press |isbn= 978-0-300-12654-9 |page= 183}}</ref> Spor byl definitivně rozřešen [[Smlouva Adams-OnisOnís|Smlouvou Adams-OnisOnís]] v roce [[1819]], kterou si Spojené státy víceméně prosadiliprosadily své územní požadavky.
Rozsah koupeného území vyvolal spory mezi Spojenými státy a [[Španělsko|Španělskem]]. Hranice území nebyly definovány v [[Smlouva z Fontainebleau|Smlouvě z Fontainebleau]] v roce [[1762]], kdy Francie odstoupila území Španělsku, v třetí Smlouvě z Ildefonso z roku [[1800]], ani v Smlouvě o koupi Louisiany v roce [[1803]].<ref>{{cite book |last= Schoultz |first= Lars |title= Beneath the United States |year= 1998 |publisher= Harvard University Press |isbn= 9780674922761 |pages= 15–16|url=http://books.google.com/books?id=Qxhd5QIQGQcC}}</ref>
 
Spojené státy prohlašovaly, že Louisiana zahrnuje celou západní část řeky [[Mississippi (řeka)|Mississippi]] až k hřebenům [[Skalnaté hory|Skalnatých hor]] a území, které se táhlo na jihovýchod k řece [[Rio Grande]] a k západní [[Florida|Floridě]].<ref name="Haynes2010">{{cite book|last=Haynes|first=Robert V.|title=The Mississippi Territory and the Southwest frontier, 1795-1817|url=http://books.google.com/books?id=PygOrpm2E64C&pg=PA115|accessdate=19 March 2012|year=2010|publisher=University Press of Kentucky|isbn=978-0-8131-2577-0|pages=115–116}}</ref> Španělsko trvalo na skutečnosti, že Louisiana nezahrnuje větší území než západní břeh řeky Mississippi a města [[New Orleans]] a [[St. Louis]].<ref>{{cite book |last= Hämäläinen |first= Pekka |title= The Comanche Empire |year= 2008 |publisher= Yale University Press |isbn= 978-0-300-12654-9 |page= 183}}</ref> Spor byl definitivně rozřešen [[Smlouva Adams-Onis|Smlouvou Adams-Onis]] v roce [[1819]], kterou si Spojené státy víceméně prosadili své územní požadavky.
 
Protože západní hranice území byla v čase koupě sporná, prezident Jefferson začal okamžitě organizovat tři expedice na zmapování teritoria. Všechny tři začínaly u řeky [[Mississippi (řeka)|Mississippi]]. [[Lewisova a Clarkova expedice]] v rokuroce 1804 jelyvedla proti proudu [[Mississippi (řeka)|Mississippi]]; expedice [[Redexpedice (přítok Mississippi)|řeky Red]] v rokuroce [[1806]] objevovala údolí řeky [[Red (přítok Mississippi)|Red]]; [[Pikova expedice]] v roce 1806 začínala v [[Missouri (stát)|Missouri]], poté se ale stočila na jih s cílem prozkoumat povodí řeky [[Arkansas (řeka)|Arkansas]]. Mapy a zápisy objevitelů pomohly definovat hranice v průběhu jednání o [[Smlouva Adams-OnisOnís|Smlouvě Adams-OnisOnís]], která definitivně určila západní hranici Louisiany.
 
== Reference ==