Napoleon Bonaparte: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
+ sekce „Historiografie“.
Řádek 359:
 
== Historiografie ==
V oblasti historického bádání lze v souvislosti s&nbsp;Napoleonovou osobou a&nbsp;epochou hovořit o&nbsp;několika tisících publikovaných odborných spisech. Autoři těchto monografií se ať už objektivně nebo subjektivně snaží pochopit Napoleonovy ambice a&nbsp;vysvětlit příčinu jeho úspěchů.<ref>Ellis, s. 213.</ref> První práce tohoto druhu byly v&nbsp;reakci na záplavu pamfletů vzniklých po restauraci Bourbonů rázu značně patriotického až glorifikujícího. Mezi rozsáhlejší rané publikace v&nbsp;tomto směru patří dvacetisvazkové ''Dějiny Konzulátu a&nbsp;Císařství'', které velmi kvalitně zpracoval [[Adolphe Thiers]]. Ačkoliv se tento autor prakticky nezabývá hospodářskými otázkami, měla jeho práce u&nbsp;veřejnosti značný ohlas a&nbsp;díky kvalitnímu literárnímu stylu byla čtenářsky nadstandardně úspěšná.<ref>Tarle, s. 418–419.</ref><ref>Ellis, s. 206–207.</ref> K&nbsp;prvním Napoleonovým životopiscům patřil také skotský prozaik sir [[Walter Scott]]. Jeho velmi populární devítisvazkové anglicko-nacionalistické dílo ''Život Napoleona Bonaparta'' (''{{Cizojazyčně|en|Life of Napoleon Bonaparte}}''<ref>{{Citace monografie | jméno = Jean Baptiste Adolphe | příjmení = Charras | titul = Life of Napoleon Bonaparte | vydavatel = A. & C. Black | místo = Edinburgh | rok = 1875 | počet stran = 403 | jazyk = anglicky | url = https://archive.org/stream/lifenapoleonbon03scotgoog#page/n10/mode/2up | isbn = <!-- neuvedeno -->}}</ref>) je vůči Napoleonovi značně nepřátelské a&nbsp;v&nbsp;oblasti dokumentace více než nedostatečné.<ref>Tarle, s. 419.</ref><ref>Ellis, s. 203.</ref> Nedlouho po smrti bývalého francouzského císaře začala vycházet i&nbsp;řada memoárů, které sepsaly jemu blízké osoby, mimo to francouzská vláda vydala třicet dva kvartových svazků dopisů, dekretů a&nbsp;příkazů, které osobně diktoval.<ref>Tarle, s. 419–420.</ref> Ve Francii, Německu, Itálii i&nbsp;Anglii začalo přibývat prací, které se zabývaly popisem jednotlivých tažení a&nbsp;bitev, Napoleonovou diplomacií, administrativou i&nbsp;jeho zákonodárstvím. Prvním autorem, který se pokusil oprostit od napoleonského mýtu a&nbsp;nevědeckého nahlížení na napoleonskou epochu, byl francouzský emigrant a&nbsp;nepřítel bonapartismu plukovník Charras v&nbsp;práci o&nbsp;tažení v&nbsp;roce 1815 (''{{Cizojazyčně|fr|Histoire de la campagne de 1815: Waterloo}}''<ref>{{Citace monografie | jméno = Jean Baptiste Adolphe | příjmení = Charras | titul = Histoire de la campagne de 1815: Waterloo | vydavatel = Lacroix | místo = Brusel | rok = 1863 | počet stran = 697 | jazyk = francouzsky | url = https://archive.org/stream/histoiredelacam00chargoog#page/n7/mode/2up | isbn = <!-- neuvedeno -->}}</ref>). Pojetím svého díla se proti napoleonské legendě snažil vystoupit i&nbsp;Edgar Quinet a&nbsp;negativní postoj vůči romantické ''hrdinské'' škole zaujal také Napoleonovi nepříznivě nakloněný Pierre Lanfrey (''{{Cizojazyčně|fr|Histoire de Napoléon&nbsp;Ier}}'' (1867)<ref>{{Citace monografie | jméno = Pierre | příjmení = Lanfrey | titul = Histoire de Napoléon Ier | vydavatel = Lacroix | místo = Brusel | rok = 1876 | počet stran = 529 | jazyk = francouzsky | url = https://archive.org/stream/histoiredenapol03lanfgoog#page/n9/mode/2up | isbn = <!-- neuvedeno -->}}</ref>), jehož studie se dočkala více než deseti vydání. I&nbsp;když se autor snažil bojovat proti nadšenému tónu dosavadní Napoleonovy historiografie, zejména proti dílu Thieresovu, sám zcela nevědecky zveličil jeho zápornou historickou úlohu.<ref>Tarle, s. 420.</ref><ref>Ellis, s. 210–211.</ref> Nové proudy se ve francouzské historiografiihistorické vědě objevily po pádu [[Druhé Francouzské císařství|Druhého císařství]]. V prvních letech [[Třetí Francouzská republika|Třetí republiky]], kdy ještě hrozila restaurace Bourbonů, pokračovali republikánsky naladění autoři v&nbsp;boji proti napoleonské legendě, zatímco například historik Hyppolite Taine (''{{Cizojazyčně|fr|Les origines de la France contemporaine}}''<ref>{{Citace monografie | jméno = Hippolyte Adolphe | příjmení = Taine | titul = Les origines de la France contemporaine | vydavatel = Hachette | místo = Brusel | rok = 1881 | počet stran = 514 | jazyk = francouzsky | url = https://archive.org/stream/lesoriginesdela13taingoog#page/n7/mode/2up | isbn = <!-- neuvedeno -->}}</ref>), pokládal někdejšího císaře za dědice italských [[Kondotiér|kondotiérů]], jehož jediným smyslem života byla válka.<ref name="Tarle, 421">Tarle, s. 421.</ref> Až přehnaně pohrdavým způsobem kritizoval veškeré Napoleonovy počiny, které podle něj byly mj. důkazem nenasytné touhy ovládat všechno kolem sebe.<ref>Ellis, s. 211.</ref> Osmisvazkové dílo Alberta Sorela (''{{Cizojazyčně|fr|L'Europe et la révolution française}}''<ref>{{Citace monografie | jméno = Albert | příjmení = Sorel | titul = L'Europe et la révolution française | vydavatel = E. Plon | místo = Paříž | rok = 1876 | počet stran = 577 | jazyk = francouzsky | url = https://archive.org/stream/leuropeetlarvol05soregoog#page/n10/mode/2up | isbn = <!-- neuvedeno -->}}</ref>), které začalo vycházet v 70.&nbsp;letech 19.&nbsp;století, pro změnu pohlíží na Napoleonovy útočné války jako na čistě obranné. Vlastenecká premisa Sorelovy teorie, která vznikla po [[Prusko-francouzská válka|prusko-francouzské válce]] a&nbsp;na několik dalších desítek let ovlivnila francouzskou historickou vědu, se pokouší čtenáře přesvědčit, že Francie na nikoho neútočí, nýbrž jen brání a hájí své „přirozené“ Rýnskérýnské a&nbsp;Alpskéalpské hranice.<ref name="Tarle, 421" /> Nejnadanějším Sorelovým následníkem byl Albert Vandal, jenž v knize ''Napoleon a Alexandr'' (''{{Cizojazyčně|fr|Napoléon et Alexandre Ier}}''<ref>{{Citace monografie | jméno = Albert | příjmení = Vandal | titul = Napoléon et Alexandre Ier: L'alliance russe sous le premier empire | svazek = 1 | vydavatel = E. Plon | místo = Paříž | rok = 1893 | počet stran = 568 | jazyk = francouzsky | url = https://archive.org/stream/napolonetalexan03vandgoog#page/n6/mode/2up | isbn = <!-- neuvedeno -->}}</ref>) konstatuje, že na válce s&nbsp;Ruskem Napoleon nenese žádnou vinu. Podobně jej hodnotí i&nbsp;ve dvousvazkové publikaci ''Povýšení Bonaparta'' (''{{Cizojazyčně|fr|L'avènement de Bonaparte}}''<ref>{{Citace monografie | jméno = Albert | příjmení = Vandal | titul = L'avènement de Bonaparte | svazek = 1 | vydavatel = E. Plon | místo = Paříž | rok = 1924 | počet stran = 630 | jazyk = francouzsky | url = https://archive.org/stream/lavnementdebo01vand#page/n7/mode/2up | isbn = <!-- neuvedeno -->}}</ref><ref>{{Citace monografie | jméno = Albert | příjmení = Vandal | titul = L'avènement de Bonaparte | svazek = 2 | vydavatel = E. Plon | místo = Paříž | rok = 1934 | počet stran = 560 | jazyk = francouzsky | url = https://archive.org/stream/lavnementdebo02vand#page/n7/mode/2up | isbn = <!-- neuvedeno -->}}</ref>), kde dochází k&nbsp;závěru, že Napoleon nenese vinu na ničem, co se událo před 18.&nbsp;brumairem a&nbsp;současně ani není vinen zavedením despotického režimu. Již v prvním desetiletí po svém vzniku se dílo dočkalo osmnácti vydání.<ref>Tarle, s. 422.</ref> Další stovky odborných publikací v&nbsp;rozličných trendech vznikaly i&nbsp;po celé 20.&nbsp;století, avšak evropská napoleonská historiografie vždy zůstávala daleko za publikační činností historiků Francouzských.<ref>Tarle, s. 424–426.</ref>
 
Nejmodernější odborné práce tématicky věnované období napoleonských válek v&nbsp;současnosti zastupuje dílo historika ''{{Cizojazyčně|fr|Musée de l’Armée}}'' v&nbsp;Paříži Olega Sokolova (''{{Cizojazyčně|fr|L’Armée de Napoléon; Austerlitz – Napoléon, l’Europe et la Russie; Le Combat de deux Empires}}''), historika Alaina Pigearda (''{{Cizojazyčně|fr|L’Armée de Napoléon}}''), Jeana Tularda (''{{Cizojazyčně|fr|Dictionnaire Napoléon}}''),<ref>{{Citace monografie | jméno = Jiří | příjmení= Kovařík | odkaz na autora = Jiří Kovařík (historik) | titul = Orlové Napoleonovy armády | vydavatel = Akcent | místo = Třebíč | rok = 2005 | strany = 7 | isbn = 80-7268-356-X | poznámka = [Dále jen: ''Orlové Napoleonovy armády'']}}</ref> profesora Oxfordské university Geoffreye Ellise ad. V&nbsp;českých poměrech nejnovější odborné knihy o&nbsp;napoleonských válkách publikuje historik [[Jiří Kovařík (historik)|Jiří Kovařík]].