Édouard Manet: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
opr. značka: editace z Vizuálního editoru |
Odstr.: nefunkční link; Média. značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 21:
Na Salónu nebyl nikdy příliš pochopen. Například už u jeho prvního plátna, které nabídl Salónu, ''Piják absintu'', mu bylo mnohé vytčeno, jediný z poroty, komu se líbilo, byl Delacroix. Avšak o dva roky později se jeho ''Španělský zpěvák'' dočká uznání. Od tohoto okamžiku se to bude stále střídat, občas jeho dílo skončí i na Salónu odmítnutých. Dokonce v roce [[1867]] v blízkosti Světové výstavy ve vlastním pavilonu prezentuje svá díla. Prezentovat svá díla oficiálně na Světové výstavě mu není umožněno, protože podmínkou bylo, přijetí jeho obrazů na předešlých salonech, což se bohužel nestalo...
[[File:Godet - Édouard Manet -
Eduard Manet měl nemanželského syna, kterého celý život vydával za svého švagra. Jmenoval se Leon Koella. Eduard měl s jeho matkou tajný vztah, který musel skrývat před svým otcem, po jeho smrti se s matkou svého syna Zuzanou Leenhoffovou oženil, synovi se matka až po dlouhé době přizná, že ve skutečnosti není její bratr, ale syn. Jméno otce mu však nesdělí. Manet se tak o svého syna stará navenek jako o svého švagra. Jen on, Zuzana a matka Maneta vědí jak se věci ve skutečnosti mají. Ve své poslední vůli však ustanovuje dědičkou celého svého majetku svou manželku Zuzanu s přáním, aby po své smrti odkázala Leonu Koellovi Leenhoffovi jmění, které ji on zanechává.
Řádek 28:
V necelých padesáti letech ho začaly trápit [[revma|revmatické]] záchvaty. Nemoc rychle postupovala a měl čím dál tím větší problémy s většími plátny. V tuto dobu vzniká množství zátiší a [[Akvarel|akvarelů]]. Rok před smrtí se konečně za dílo ''Bar ve Folies-Bergère'' dočkává všeobecného uznání. Těsně před smrtí ještě napsal dopis nepříznivě naladěnému kritikovi: ''„Neskrývám, že bych rád (ještě za svého života) přečetl o sobě lichotivý článek z vašeho pera, který napíšete zcela jistě po mé smrti.“''[[Soubor:Manet, Edouard - Olympia, 1863.jpg|thumb|Olympia, 1863]]Eduard Manet celý život snil o uznání hlavně na pařížských Salonech kam skoro pokaždé posílal svá díla, a ta byla většinou nepřijímána, a pokud byla některá díla přijata, tak až na malé výjimky se jeho obrazům lidé spíše přišli vysmát než je opravdu obdivovat či uznat. Až ke konci svého života se konečně dočkal vytouženého oficiálního uznání od akademiků a dostal na Salonu cenu a následně se stává Rytířem Čestné legie, Manet jásá, jeho životní sen se naplnil, bohužel je si vědom svého brzkého konce... a právě proto, horečně plánuje co všechno musí stihnout namalovat, co všechno namaluje, ještě světu ukáže kdo je on Manet, teď když na jeho obrazech umístěných v Salonu je zkratka M.S. Teď je tam konečně musí všechny vystavit... V říjnu roku 1882 se ze všech svých posledních sil snaží připravit nějaké obrazy pro příští Salon roku 1883. Z posledních sil maluje ''Amazonku'', nakonec vyčerpán neschopností tento obraz dokončit, jej rozřízne na dvě půlky... Salonu se již nedožije.
Manet umírá 30. dubna 1883, v náručí svého syna Leona. Pohřben je dne 3. května na
Na své mladické cestě do Rio de Janeira měl letmý styk s místní dívkou, a patrně zde si podepsal svůj osud, rok před smrtí trpěl velkými bolestmi zaviněnými pohybovou poruchou, tzv. [[ataxie|ataxií]], kterou způsobuje [[syfilis]]... Pár dní před smrtí mu byla [[amputace|amputována]] noha, ve které měl [[Gangréna|sněť]]. [[File:Manet-grave.jpg|thumb|Jeho hrob na pařížském hřbitově Passy.]]La Vie moderne po jeho smrti píše: ''"Podle toho, jaký hluk způsobí člověk, když padne, se dá přesně zjistit, jaké místo zabíral, když stál." ''Manetovo dílo zahrnuje přes 400 olejů, víc než 100 akvarelů, 85 pastelů a stovky grafických listů je dnes rozptýleno po celém světě.
== Dílo ==
| |||