Édouard Manet: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace značka: editace z Vizuálního editoru |
wikiodkazy; typo; Média (hrob - Passy). značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 13:
| reprezentativní díla = ''Olympie'',''Snídaně v trávě'',''Bar ve Follies-Bergére''
}}
'''Édouard Manet''' ([[23. leden|23. ledna]] [[1832]] [[Paříž]] – [[30. duben|30. dubna]] [[1883]] Paříž) byl [[Francie|francouzský]] [[impresionismus|impresionistický]] malíř.
== Život ==
Zasvětil celý svůj život umění, věřil ve své umělecké poslání. Proti mnohým jeho dílům se bouřlivě stavěli kritici i mnozí lidé. Studoval na gymnáziu, jeho otec z něj chtěl mít bankovního úředníka. Eduard však nebyl příliš pilným studentem a několikrát musel ročníky opakovat.
Ve svých obrazech často tápe ve velkých kompozicích, a proto se ve svých dílech obrací a čerpá inspiraci od starých mistrů,
Na Salónu nebyl nikdy příliš pochopen. Například už u jeho prvního plátna, které nabídl Salónu, ''Piják absintu'', mu bylo mnohé vytčeno, jediný z poroty, komu se líbilo, byl Delacroix. Avšak o dva roky později se jeho ''Španělský zpěvák'' dočká uznání. Od tohoto okamžiku se to bude stále střídat, občas jeho dílo skončí i na Salónu odmítnutých. Dokonce v roce [[1867]] v blízkosti Světové výstavy ve vlastním pavilonu prezentuje svá díla. Prezentovat svá díla oficiálně na Světové výstavě mu není umožněno, protože podmínkou bylo, přijetí jeho obrazů na předešlých salonech, což se bohužel nestalo...
[[File:Manet-grave.jpg|thumb|Jeho hrob na pařížském hřbitově Passy.]]
Eduard Manet měl nemanželského syna, kterého celý život vydával za svého švagra. Jmenoval se Leon Koella. Eduard měl s jeho matkou tajný vztah, který musel skrývat před svým otcem, po jeho smrti se s matkou svého syna Zuzanou Leenhoffovou oženil, synovi se matka až po dlouhé době přizná, že ve skutečnosti není její bratr, ale syn. Jméno otce mu však nesdělí. Manet se tak o svého syna stará navenek jako o svého švagra. Jen on, Zuzana a matka Maneta vědí jak se věci ve skutečnosti mají.
Eduard Manet měl spoustu přátel, největším byl básník [[Charles
▲Eduard Manet měl nemanželského syna, kterého celý život vydával za svého švagra. Jmenoval se Leon Koella. Eduard měl s jeho matkou tajný vztah, který musel skrývat před svým otcem, po jeho smrti se s matkou svého syna Zuzanou Leenhoffovou oženil, synovi se matka až po dlouhé době přizná, že ve skutečnosti není její bratr, ale syn. Jméno otce mu však nesdělí. Manet se tak o svého syna stará navenek jako o svého švagra. Jen on, Zuzana a matka Maneta vědí jak se věci ve skutečnosti mají. Ve své poslední vůli však ustanovuje dědičkou celého svého majetku svou manželku Zuzanu s přáním, aby po své smrti odkázala Leonu Koellovi Leenhoffovi jmění, které ji on zanechává.
V necelých padesáti letech ho začaly trápit [[revma|revmatické]] záchvaty. Nemoc rychle postupovala a měl čím dál tím větší problémy s většími plátny. V tuto dobu vzniká množství zátiší a [[Akvarel|akvarelů]]. Rok před smrtí se konečně za dílo ''Bar ve Folies-Bergère'' dočkává všeobecného uznání. Těsně před smrtí ještě napsal dopis nepříznivě naladěnému kritikovi: ''„Neskrývám, že bych rád (ještě za svého života) přečetl o sobě lichotivý článek z vašeho pera, který napíšete zcela jistě po mé smrti.“'' ▼
▲Eduard Manet měl spoustu přátel, největším byl básník Charles Baudelair, který se Maneta po celý svůj život zastává proti kritikám jeho umění, které ve své době je lidmi nechápáno a není přijímáno. Dalšími přáteli jsou Emil Zola, Degas, Renoir, Monet, - toho často finančně podporuje . Ke knize E.A. Poe ilustruje obrázky. Manet je někdy i proti své vůli nazýván a brán jako vedoucí hnutí impresionistů , on sám s tím tak docela nesouhlasí, on sám se necítí být impresionistou.
Eduard Manet celý život snil o uznání hlavně na pařížských Salonech kam skoro pokaždé posílal svá díla, a ta byla většinou nepřijímána, a pokud byla některá díla přijata, tak až na malé výjimky se jeho obrazům lidé spíše přišli vysmát než je opravdu obdivovat či uznat. Až ke konci svého života se konečně dočkal vytouženého oficiálního uznání od akademiků a dostal na Salonu cenu a následně se stává Rytířem Čestné
▲V necelých padesáti letech ho začaly trápit revmatické záchvaty. Nemoc rychle postupovala a měl čím dál tím větší problémy s většími plátny. V tuto dobu vzniká množství zátiší a akvarelů. Rok před smrtí se konečně za dílo ''Bar ve Folies-Bergère'' dočkává všeobecného uznání. Těsně před smrtí ještě napsal dopis nepříznivě naladěnému kritikovi: „Neskrývám, že bych rád (ještě za svého života) přečetl o sobě lichotivý článek z vašeho pera, který napíšete zcela jistě po mé smrti.“
Na své mladické cestě do Rio de Janeira měl letmý styk s místní dívkou, a patrně zde si podepsal svůj osud, rok před smrtí trpěl velkými bolestmi zaviněnými pohybovou poruchou, tzv. [[ataxie|ataxií]], kterou způsobuje [[syfilis]]... Pár dní před smrtí mu byla [[amputace|amputována]] noha, ve které měl [[Gangréna|sněť]]. [[Soubor:Edouard Manet 072.jpg|thumb|''Pouliční zpěvačka'' (''Street Singer''), obraz darovala Bostonskému muzeu výtvarných umění [[Sarah Choate Sears]]<ref>http://www.mfa.org/collections/search_art.asp?recview=true&id=33971&coll_keywords=Manet&coll_accession=&coll_name=&coll_artist=&coll_place=&coll_medium=&coll_culture=&coll_classification=&coll_credit=&coll_provenance=&coll_location=&coll_has_images=&coll_on_view=&coll_sort=0&coll_sort_order=0&coll_package=0&coll_start=1 Street Singer</ref>]]▼
▲Eduard Manet celý život snil o uznání hlavně na pařížských Salonech kam skoro pokaždé posílal svá díla, a ta byla většinou nepřijímána, a pokud byla některá díla přijata, tak až na malé výjimky se jeho obrazům lidé spíše přišli vysmát než je opravdu obdivovat či uznat. Až ke konci svého života se konečně dočkal vytouženého oficiálního uznání od akademiků a dostal na Salonu cenu a následně se stává Rytířem Čestné legie, Manet jásá, jeho životní sen se naplnil, bohužel je si vědom svého brzkého konce ...a právě proto, horečně plánuje co všechno musí stihnout namalovat, co všechno namaluje, ještě světu ukáže kdo je on Manet, ted když na jeho obrazech umístěných v Salonu je zkrata M.S. teď je tam konečně musí všechny vystavit..V říjnu roku 1882 se ze všech svých posledních sil snaží připravit nějaké obrazy pro příští Salon roku 1883. Z posledních sil maluje Amazonku, nakonec vyčerpán neschopností tento obraz dokončit, jej rozřízne na dvě půlky... Salonu se již nedožije.
La Vie moderne po jeho smrti píše:
▲La Vie moderne po jeho smrti píše :" Podle toho, jaký hluk způsobí člověk, když padne, se dá přesně zjistit, jaké místo zabíral, když stál. "
== Dílo ==
▲[[Soubor:Edouard Manet 072.jpg|thumb|''Pouliční zpěvačka'' (''Street Singer''), obraz darovala Bostonskému muzeu výtvarných umění [[Sarah Choate Sears]]<ref>http://www.mfa.org/collections/search_art.asp?recview=true&id=33971&coll_keywords=Manet&coll_accession=&coll_name=&coll_artist=&coll_place=&coll_medium=&coll_culture=&coll_classification=&coll_credit=&coll_provenance=&coll_location=&coll_has_images=&coll_on_view=&coll_sort=0&coll_sort_order=0&coll_package=0&coll_start=1 Street Singer</ref>]]
* ''Piják absintu'' – první obraz, který představil porotě Salónu, když mu bylo sedmadvacet let. Byla na něm vidět originální technika i styl. Již samotný námět působil v té době neobvykle. Šlo pouze o reálné zachycení pijáka a ne o alegorické ztvárnění. Barvu nanášel v širokých plochách.
* ''Koncert v Tuileriích'' – zobrazení slavného místa setkání elegantní Paříže, kam i sám Manet rád chodil. V té době se znázornění publika a společnosti považovalo za druhořadé a vhodné pouze jako ilustrace do časopisů a reportáží. Obraz velice popudil veřejnost. Je zde zachycen nový způsob malby – neviditelný tah štětcem, odmítá dokonalou akademickou malbu, kde není důležité, zda koukáte na obraz zblízka nebo z dálky. Chtěl, aby lidé sledovali díla z dálky a zachovali si tak uctivý odstup místo toho, aby se netrpělivě někam hnali.
| |||