Camille Corot: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m přidána Kategorie:Pohřbení na Père Lachaise za použití HotCat |
Média; korekce odstavců - chronologie. značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 1:
[[Soubor:Camille Corot-Nadar.jpg|thumb|J. B. Camille Corot, foto: [[Nadar]]]]
'''Jean-Baptiste Camille Corot''' ([[26. červenec|26. července]] [[1796]] – [[22. únor]]a [[1875]]) byl [[Francie|francouzský]] malíř, [[krajinář]].
== Biografie ==▼
Camille Corot se narodil v [[Paříž]]i roku [[1796]], v nyní již zbouraném domě, na nábřeží poblíž rue du Bac. Jeho rodina patřila k buržoazii a tak na rozdíl od svých uměleckých kolegů, nikdy neměl nouzi o peníze. Poté co získal vzdělání v [[Rouen]]u byl dán do učení k obchodníku se suknem. Nesnášel však komerční způsob života a pohrdal tím čemu říkal “obchodní triky”. Přesto zde poctivě setrval do svých 26 let, kdy otec svolil k přestupu na uměleckou dráhu. Corot se něco málo naučil od svých učitelů. Navštívil třikráte [[Itálie|Itálii]], dvě z jeho [[Řím]]ských studií jsou vystaveny v [[Louvre|Louvru]]. Byl řádným přispěvatelem Salonu, a díky tomu byl francouzskou vládou v r. [[1846]] vyznamenán [[Řád čestné legie|Řádem čestné legie]] a v r. [[1867]] povýšen na důstojníka. Přesto si řada Corotových přátel myslela, že nebyl formálně doceněný. Proto mu v r. [[1874]], krátce před smrtí, darovali zlatou medaili. Zemřel v [[Paříž]]i a je pohřben na slavném pařížském hřbitově [[Hřbitov Père-Lachaise|Père Lachaise]].▼
[[File:Jean-Baptiste-Camille Corot c1850.png|thumb|Jean-Baptiste-Camille Corot (1850)]]
Řada jeho následovníků si říkala [[Corotovi žáci]]. Mezi nejznámější se řadí [[Eugène Boudin]], [[Raphael Lépine]], [[Antoine Chintreuil]], [[Louis François]]
Během několika posledních let života vydělal velké množství peněz na svých obrazech, o které byl velký zájem.▼
V r. [[1871]]
Práce Corota jsou umístěny v muzeích ve Francii i celém světě.▼
== Corot a umění ==
Corot byl vedoucí uměleckou osobností [[Barbizonská škola|barbizonské malířské školy]] ve Francii v polovině [[19. století]]. Byl ústřední postavou krajinářského [[malířství]]. Pro jeho práce je typické současné propojení [[neoklasicismus|neoklasicismu]] a počínajícího plenérového [[impresionismus|impresionismu]]. Právě jemu patřilo zvolání [[Claude Monet]]a: „Je zde pouze jediný umělec - Corot. My nejsme nic ve srovnání s ním, nic.“ Neméně významný je Corotův příspěvek k figurálnímu malířství: [[Edgar Degas|Degas]] dokonce upřednostňoval Corotovy postavy před krajinami a figurální motivy malované [[Pablo Picasso|Picassem]] v klasickém stylu jsou považované za Picassovu poctu Corotovu stylu. Historici volně dělí jeho práci do jednotlivých období, ale hranice nejsou přesně dané, k čemuž také přispíval Corotův zvyk dokončit obraz někdy až léta poté, co ho začal malovat.
[[Soubor:corot.villedavray.750pix.jpg|thumb|right|''Ville d’Avray'']]V časném období maloval tradičním stylem a akademicky – s detailní přesností, jasnými obrysy a kompozicí. Poté co dosáhl 50 let se jeho rukopis změnil – větším výběrem odstínů a vyzařuje více poetiky. O 20 let později (přibližně od r. [[1865]]) jeho styl přechází zcela k mysterii a poezii. Tyto známky vývoje jeho projevu jsou zřetelné v přechodu od tradičního plenérového malování v mládí, přes teplé přírodní odstíny, k ateliérové malbě krajin zahalených do uniformních tónů stříbrné barvy v pozdějším věku. Ve svých posledních 10 letech se v pařížských uměleckých kruzích stává „Père (otec) Corot“,- je zde srdečně vítán a obecně uznán za jednoho z pěti světově největších krajinářů všech dob – na úrovni takových jako [[Meindert Hobbema|Hobbema]], [[Claude Lorrain]], [[William Turner|Turner]] a [[John Constable|Constable]].▼
▲V časném období maloval tradičním stylem a akademicky – s detailní přesností, jasnými obrysy a kompozicí. Poté co dosáhl 50 let se jeho rukopis změnil – větším výběrem odstínů a vyzařuje více poetiky. O 20 let později (přibližně od r. [[1865]]) jeho styl přechází zcela k mysterii a poezii. Tyto známky vývoje jeho projevu jsou zřetelné v přechodu od tradičního plenérového malování v mládí, přes teplé přírodní odstíny, k ateliérové malbě krajin zahalených do uniformních tónů stříbrné barvy v pozdějším věku. Ve svých posledních 10 letech se v pařížských uměleckých kruzích stává „Père (otec) Corot“,- je zde srdečně vítán a obecně uznán za jednoho z pěti světově největších krajinářů všech dob – na úrovni takových jako [[Meindert Hobbema|Hobbema]], [[Claude Lorrain]], [[William Turner|Turner]] a [[John Constable|Constable]].
Corotův přístup ke krajinomalbě je daleko tradičnější než by se mohlo zdát. Porovnáme-li dokonce jeho malbu stromů v pozdějším období s některými kompozicemi Clauda Lorraina, např. takovou jaká vystavena v Bridgewaterské galerii, pak podobnost techniky je nápadná.
Kromě krajin, kterých Corot namaloval několik stovek (nejoblíbenější byly ty, které maloval v pozdějším období), Corot vytvořil řadu velmi ceněných figurálních obrazů. Většina, stroze kreslených, obrazů vznikla v ateliéru se záměrem ponechat si je ve svém soukromém vlastnictví, spíše než je prodat. Přesto má mnoho z nich skvělou komposici, avšak barvy jsou v každém případě pozoruhodné pro svoji sílu a čistotu. Corot vydal také četné rytiny a kresby tužkou.
▲== Biografie ==
▲Camille Corot se narodil v [[Paříž]]i [[1796]], v nyní zbouraném domě, na nábřeží poblíž rue du Bac. Jeho rodina patřila k buržoazii a tak na rozdíl od svých uměleckých kolegů, nikdy neměl nouzi o peníze. Poté co získal vzdělání v [[Rouen]]u byl dán do učení k obchodníku se suknem. Nesnášel však komerční způsob života a pohrdal tím čemu říkal “obchodní triky”. Přesto zde poctivě setrval do svých 26 let, kdy otec svolil k přestupu na uměleckou dráhu. Corot se něco málo naučil od svých učitelů. Navštívil třikráte [[Itálie|Itálii]], dvě z jeho [[Řím]]ských studií jsou vystaveny v [[Louvre|Louvru]]. Byl řádným přispěvatelem Salonu, a díky tomu byl francouzskou vládou v r. [[1846]] vyznamenán [[Řád čestné legie|Řádem čestné legie]] a v r. [[1867]] povýšen na důstojníka. Přesto si řada Corotových přátel myslela, že nebyl formálně doceněný. Proto mu v r. [[1874]], krátce před smrtí, darovali zlatou medaili. Zemřel v [[Paříž]]i a je pohřben na slavném pařížském hřbitově [[Hřbitov Père-Lachaise|Père Lachaise]].
▲Řada jeho následovníků si říkala [[Corotovi žáci]]. Mezi nejznámější se řadí [[Eugène Boudin]], [[Raphael Lépine]], [[Antoine Chintreuil]], [[Louis François]] , Le Roux a DeFaux.
▲Během několika posledních let života vydělal velké množství peněz na svých obrazech, o které byl velký zájem.
▲V r. [[1871]] , při obležení Paříže Prusy při [[Prusko-francouzská válka|prusko-francouzské válce]], daroval velkou čásku peněz na chudé. Během tehdy probíhajících nepokojů při Pařížské komuně byl v [[Arras]]u s Alfredem Robaultem. V r. [[1872]] koupil dům v [[Auvers]] jako dar pro [[Honore Daumier|Honoré Daumiera]], který byl slepý, bez prostředků a domova. V r. [[1875]] daroval 10 000 franků vdově Milletové na podporu jejích dětí. Jeho [[dobročinnost]] byla téměř pověstná. Podporoval také provoz dětského centra v rue Vandrezanne v Paříži.
▲Práce Corota jsou umístěny v muzeích ve Francii i celém světě.
== Vybrané práce ==
| |||