František z Assisi: Porovnání verzí

Svatý František se narodil [[5. červenec|5. července]] [[1182]] v [[Assisi]], asi 25 km východně od [[Perugia|Perugie]], dnešního hlavního města stejnojmenné provincie v oblasti [[Umbria]]. Františkův otec, Pietro Bernardone, byl bohatý obchodník s látkami. Matka Jana Picaová pocházela z [[Francie]], patrně z [[Provence]]. Při křtu dostal jméno Giovanni (Jan). Protože od matky uměl [[francouzština|francouzsky]], dali mu kamarádi přezdívku malý Francouzek (Francesco). Toto jméno později použil jako své jméno v řádu.

Za téměř tisíc let od jeho narození nakupili životopisci pro Františkovu slávu bezpočet historek, které jsou z větší části pouhé [[legenda|legendy]]. Např. není pravda, že se narodil ve stáji. V mládí se František nijak nevymykal ze společnosti bohatých mladíků, kteří by se dnes označili za [[zlatá mládež|zlatou mládež]]. Stejně jako ostatní miloval [[truvérské písně]] a hodlal se stát udatným [[rytíř]]emrytířem. Daleko od pravdy nejsou ani zmínky o jeho bezstarostnosti a marnotratnosti. Aby svou touhu uskutečnil, zúčastnil se František v roce [[1201]] výpravy proti Perugii. Assisi však bylo poraženo a František strávil celý rok v zajetí než byl dojednán mír a zajatci propuštěni. V zajetí trpěl vážnou chorobou, která mu také zabránila, aby se v roce [[1205]] zúčastnil tažení proti císaři [[Filip Švábský|Filipu Švábskému]].

V průběhu vojenského tažení a nemoci měl František četné sny a vidění, ve kterých mu Bůh sdělil, že jeho posláním bude chudoba a služba [[Ježíš Kristus|Ježíši Kristu]]. V mladickém nadšení se rozhodl vykonat pouť do [[Řím]]a. Tam jej však čekalo obrovské zklamání nad bohatstvím církve a chudobou lidí. Zahodil peníze, vyměnil si oděv s nejbližším [[žebrák]]emžebrákem a žebral u vchodu do [[bazilika|baziliky]]. Po této příhodě putoval po kraji, pomáhal chudým, rozdával svůj majetek, až otci došla trpělivost a vydědil ho. František nějaký čas pobýval v klášteře v [[Gubbio|Gubbiu]], kde pracoval jako umývač nádobí, opravoval kostely v [[Porziuncule]] a pomáhal malomocným. Hlásal absolutní chudobu a úplné odevzdání do vůle Boží.

V té době se okolo něj shromáždili první žáci. V roce [[1209]] František sepsal jednoduchá řeholní pravidla a vydal se do Říma k papeži [[Inocenc III.|Inocencovi III.]] Ten zprvu jejich schválení odmítl, ale posléze je přece schválil a tak umožnil vznik [[Řád menších bratří|Řádu menších bratří]]. Doplněnou řeholi pak potvrdil papež [[Honorius III.]] Je pochopitelné, že hlásání absolutní chudoby nebylo ani v té době nikterak populární a lidé se zrovna na jeho kázání nehrnuli. Odtud pochází známá legenda, že když nenalezl posluchače mezi lidmi, odešel do lesa a kázal lesní zvěři, která mu pozorně naslouchala.

Jeho fyzický stav se však neustále zhoršoval. Podle legendy se [[17. září]] [[1224]] na jeho těle objevila [[stigmata]], tj. rány na rukou a boku, identické s těmi, které utrpěl Ježíš na kříži. Na sklonku života i oslepl. Zemřel [[3. říjen|3. října]] [[1226]] v [[Porciunkule|Porciunkuli]], v chatrči na zemi přikryt vypůjčeným pláštěm.

Řehole pro první řád byla sepsána roku [[1209]], kdy se František vydal se svými bratry do Říma za papežem Inocencem III. Jedná se o velmi krátkou řeholi, postavenou pravděpodobně na citátech z evangelií, nicméně se nám nedochovala. Druhá řehole (regula non bullata) je mnohem delší, je opět protkaná citáty z Písma a nejde jen o právní text. Někdy i celé kapitoly jsou duchovními zpěvy bez vážných právních důsledků.

Málo známým dědictvím po svatém Františkovi je vánoční zvyk stavění [[betlém]]ů. On byl totiž patrně první, který v roce [[1223]] v Grecciu na Vánoce zinscenoval scénu narození Páně v chlévě s živými zvířaty.