Ota IV. Brunšvický: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace
drobné úpravy
Řádek 7:
| narozen = [[1175]]/[[1176]]
| úmrtí = [[19. květen]] [[1218]]
| místo úmrtí = [[Harzburg]], Německo
| manželkypartner1 = [[Beatrix Štaufská]], [[Marie Brabanstská]]
| partner2 = [[Marie Brabantská]]
| předchůdce = [[Filip Švábský]]
| následník = [[Fridrich II. Štaufský]]
Řádek 14 ⟶ 15:
| matka = [[Matylda Anglická]]
| dynastie = [[Welfové]]
| pochován =
}}
| místo pochování = [[Katedrála sv. Blažeje v Brunšviku]]
[[Soubor:Otto IV 1836.jpg|thumb|upright|Ota IV. v novodobé představě]]
{{Příbuzenstvo|příbuzenstvo=
{{Příbuzný|otec|[[Jindřich Lev]]}}
{{Příbuzný|matka|[[Matylda Anglická (1155–1189)|Matylda Anglická]]}}
{{Příbuzný|I. manželka|[[Beatrix Štaufská]]}}
{{Příbuzný|II. manželka|[[Marie Brabantská (1190–1260)|Marie Brabantská]]}}
}}
'''Ota IV. Brunšvický''' ([[1175]]/[[1176]] – [[19. květen|19. května]] [[1218]], [[Harzburg]]) z rodu [[Welfové|Welfů]], byl od roku [[1198]] římský protikrál, od roku [[1208]] král římský a od roku [[1209]] císař Svaté říše římské, král italský [[1208]]–[[1215]]. Podle [[Uspergská kronika|Uspergské kroniky]] byl pyšný a hloupý, ale odvážný.<ref>{{Citace monografie | jméno=Georges| příjmení=Duby | titul=Neděle u Bouvines 27. července 1214|vydavatel=Argo| místo= Praha | rok=1996 |strany=37| isbn=80-7203-164-3}}</ref>
Řádek 52 ⟶ 48:
 
{{Citát|... rozhodnutím knížat odňal království české králi Otakarovi a v přítomnosti županů a mnohých šlechticů země vyznamenal šesti praporci jeho [[Vratislav (syn Přemysla Otakara I.)|syna]]...|''Kolínská kronika''<ref name="Wihoda65">''Zlatá bula sicilská'', str. 65</ref>}}
[[Soubor:Bataille_de_Bouvines.jpg|thumb|upright|Bitva u Bouvines na dobovéstředověké miniatuře]]
Moc stoupenců Fridricha Sicilského však stále rostla, ačkoliv vojensky zatím proti Otovi nepostupovali. Ota se pokusil o zvrácení nepříznivé situace za pomoci Anglie. 27. července 1214 se utkal v [[Bitva u Bouvines|bitvě u Bouvines]] se spojencem Fridricha Štaufského, francouzským králem Filipem Augustem a utrpěl drtivou porážku, která znamenala jeho definitivní mocenský konec. Po útěku [[Hugo z Boves|Huga z Boves]] nesl veškerou tíhu bitvy a mečem.