Lidový soud v Lanškrouně: Porovnání verzí

Jako '''Lidový soud v Lanškrouně''' (německy ''Blutgericht von Landskron'') nebo přesněji{{Doplňte zdroj}}<ref name="<ref name="Partyzánský">Partyzánský soud v Lanškrouně v roce 1945 - [http://www.abchistory.cz/lanskroun-1945-partyzansky-soud.htm www.abchistory.cz]</ref> '''Partyzánský soud v Lanškrouně''' je označována událost, k níž došlo ve dnech 17. a 18. května 1945 ve východočeském městě [[Lanškroun]]. Ačkoli se některé vzpomínky pamětníků na průběh soudu a následné popravy v určité míře rozcházejí, lze průběh události alespoň zčásti zrekonstruovat díky souboru dobových fotografií, výzkumem dobových úředních pramenů a [[Triangulace|triangulační]] analýzou jednotlivých vzpomínek.<ref>[http://www.abchistory.cz/lanskroun-1945-lidovy-soud.htm name="Partyzánský," nebo též tzv. „lidový soud“ v Lanškrouně v květnu 1945], abcHistory.cz</ref><ref>[http://www.abchistory.cz/lanskroun-1945-partyzansky-soud.htm Partyzánský soud v Lanškrouně v roce 1945], abcHistory.cz</ref>

Označovat revoluční soud ze 17. a 18. května 1945 termínem „lidový soud“ je poměrně časté, ale sporné. Průběh události i následné exekuce totiž řídili partyzáni, nikoli obecní správa nebo „lid“ (české civilní obyvatelstvo). Stejně tak tento nezákonný revoluční soud neměl nic společného s [[Mimořádné lidové soudy|mimořádnými lidovými soudy]], organizovanými podle legitimního zákona, konkrétně podle [[Benešovy dekrety|dekretu prezidenta republiky]] č. 16/1945 Sb. Tento dekret o mimořádných lidových soudech byl podepsán až měsíc po událostech v Lanškrouně a zaváděl zcela jiný, v prvé řadě řádný a civilizovaný, typ soudního jednání.<ref>[http://www.abchistory.cz/1945-16-mls-mimoradne-lidove-soudy.htm Mimořádné lidové soudy dle zákona č. 16/1945 Sb.],name="Partyzánský" abcHistory.cz</ref>

Dne 17. května dorazila do Lanškrouna [[Partyzán|partyzánská]] skupina „Václavík“, která během války působila v oblasti pod Orlickými horami.<ref>Vůči chování příslušníků partyzánské „divize" „Václavík" (jedné její brigádě velel poručík Josef Hýbl-Brodecký a druhé nadporučík Josef Mísař, posádky měly např. v Těchoníně, Lanškrouně, Karlově a Jablonném v Orlických horách) byly od počátku výhrady. Součásti této formace operovaly v širokém prostoru východních a severovýchodních Čech včetně částí bývalých soudních okresů Zábřeh na Moravě, Šumperk a Moravská Třebová. Kromě „vyhošťování" Němců prováděli tito partyzáni „čistky" a iniciovali revoluční soudy, jež měly za následek větší počet obětí. Poválečné nadsazování údajných zásluh „divize" může sloužit jako určitá ilustrace tehdejších poměrů. Podle hlášení důstojníka operační skupiny velitelství 3. divize z 25. 5. 1945 byl J. Ptáčník podezřelou osobou, nepodřizoval se rozkazům, jeho oddíly plenily a dopouštěly se dalších „nepřístojností". Síla „partyzánských vojsk" „Václavík" byla odhadována – bez rozptýlených skupin – na zhruba 2300 mužů, k dispozici měly i improvizovaný obrněný vlak „Jiskra svobody". Politický komisař J. Bořík později uváděl, že jednotky „divize" měly kolem 5000 mužů, v boji že ztratily 26 příslušníků a „pobily" prý několik stovek nepřátel. Zabavený majetek v hodnotě několika milionů korun byl údajně odevzdán národním výborům na „zlatý" poklad". (VÚA-VHA, f. VO 1, k. 1, korespondence velitelství 3. divize s velitelstvím 1. čs. armády, čj. 0352/45 z 25. 5. 1945, a písemnost velitelství 1. čs. armády z 29. 5. 1945, č.j. 0507/taj. 45; Úřední list Republiky československé, roč. 1, č. 52, 19. 7. 1945; k „divizi" „Václavík" podrobněji viz TROJAN, E.: Tak přísahali, s. 259-287; SKŘIVÁNEK, Milan: K tzv. lidovému soudu v Lanškrouně v květnu 1945 a jeho dozvuku počátkem padesátých let. In: Pomezí Čech a Moravy: Sborník prací ze společenských a přírodních věd pro okres Svitavy, sv. 2. Litomyšl, Státní okresní archiv Svitavy 1998, s. 133-154.</ref> Na hlavním lanškrounském náměstí (dnešní náměstí J. M. Marků) byli shromážděni místní [[Sudetští Němci|čeští Němci]], tj. místní civilní obyvatelstvo německé národnosti mužského pohlaví. Skuteční představitelé nacistické správy (vyšší úředníci města) nebo represe ([[Gestapo|gestapo]], [[Schutzstaffel|SS]] apod.) byli v té době už dávno na útěku směrem do americké zóny. Partyzáni se proto rozhodli vymáhat odpovědnost na místním civilním německém obyvatelstvu. Na náměstí byli soustředěni jak muži, které partyzáni posbírali po městě, ale také Němci z několika okolních obcí.<ref name="Partyzánský" />

Ve spodní části náměstí byl postaven dlouhý stůl, za který v roli soudců zasedl partyzánský velitel a jeho společníci. Zadržení muži z řad místních Němců byli nejprve různým způsobem ponižováni slovně i fyzicky. Byli biti holemi, někteří byli házeni do nádrže s vodou, která dodnes stojí na náměstí. Následně se zadržení muži museli doplazit před soudní komisi a vyslechnout si svůj rozsudek.<ref name="Partyzánský" /> Přímo na náměstí byli zřejmě dva muži německé národnosti popraveni pověšením na sloup veřejného osvětlení. Dalších asi dvacet civilistů bylo zastřeleno u jižní zdi renesanční lanškrounské radnice. Někteří muži zde byli podle pamětníků ubiti.<ref name="Partyzánský" />

Pozdější snahy o vyšetření celé události byly ze strany poválečných úřadů úspěšně mařeny. Teprve na přelomu tisíciletí byl na lanškrounském hřbitově postaven nenápadný památník, připomínající masakr z května roku 1945.