Slatiňany: Porovnání verzí

Přidáno 112 bajtů ,  před 6 lety
m (narovnání odkazu - Zdeněk ze Šternberka -> Zdeněk Konopišťský ze Šternberka)
(→‎Historie: odkazy)
 
== Historie ==
První písemná zmínka o Slatiňanech pochází z roku [[1294]], kdy zde na skalnatém ostrohu nad řekou [[Chrudimka|Chrudimkou]] stála pouze dřevěná gotická [[tvrz]]. Jejím vlastníkem byl podle českého historika Augusta Sedláčka v letech 1294 až 1297 František ze Slatiňan. Název města Slatiňany je odvozen od slatí (či slatin), uprostřed kterých původní osada vznikla. Ve Slatiňanech se ovšem traduje i [[pověst]] o chasníkovi, honícím divoké prase s dřevěnou tyčí křičíc ''„S latí na ní!“'', což je spíše produkt lidové slovesnosti z pozdější doby.
 
Roku [[1349]] se osada připomíná jako ''Slatyna Swankonis'' (Slatina Svaňkova) podle [[plebán]]a Svaňka. V roce [[1371]] náleží spolu s dalšími dvěma vesnicemi, tvrzí a přilehlým dvorem Zbyňkovi řečenému Otháj ze Slatiňan. Od roku [[1386]] Slatiňany náležely vladykům z Poběžovic a Tuněchod. Jeden z vladyků, Václav ze Slatiňan, se v roce [[1415]] připojil ke stížnému listu českých a moravských pánů do Kostnice<ref>[http://www.snemovna.cz/eknih/snemy/ac/vol03/1414_28/t0006_00.htm Digitální knihovna, České sněmy, List pánuow Českých a Morawských do Konstancie, Wáclaw ze Slatiňan]</ref>. Od vladyků z Tuněchod získal panství po roce 1415 Bleh z Lipky a ze Strádova, který jej roku 1438 (1437) zastavil Alšovi z Bítovan a [[Páni z Talmberka|Vítkovi z Talmberka]]. Jeho potomci, synové Matěj a Vítek (1454), a Diviš z Talmberka (1464), maršálek královny Kunhuty, drželi Slatiňany až do roku [[1469]], kdy byla osada i s tvrzí vypálena vojskem [[Zdeněk Konopišťský ze Šternberka|Zdeňka ze Šternberka]], který se u Chrudimi spojil s vojskem uherského krále [[Matyáš Korvín|Matyáše Korvína]].
 
V roce [[1497]] je tvrz i osada uváděna jako pustá a patří Šárovcům z Šárova, kteří ji prodali [[1525]] [[Chrudim]]i. V letech 1525 až 1547 byla osada Slatiňany v majetku královského věnného města Chrudimi, nicméně v roce 1547 byly Slatiňany spolu s dalšími statky městu zkonfiskovány pro účast na protihabsburském boji. [[Ferdinand&nbsp;I. Habsburský]] postoupil toto panství roku [[1548]] Janovi z Pernštejna. Ten jej ještě téhož roku prodal Lhotským ze Zásmuk, od nichž je roku [[1554]] získali Fraňkové z Liběchova. V roce [[1575]] koupil panství pražský měšťan Bohuslav Mazanec z Frymburka a nechal na místě tvrze vystavět renesanční zámek.
 
Roku [[1595]] koupili Slatiňany [[Karlíkové z Nežetic]]. Těm (Jiřímu z Nežetic) bylo ovšem za účast na povstání roku [[1618]] o čtyři roky později panství zkonfiskováno králem a hned nato, v roce [[1623]] prodáno Lvovi Burianovi Berkovi z Dubé. Od [[Berkové z Dubé|Berků]] koupil Slatiňany František Adam z Bubna a z Litic, jenž je prodal před rokem 1671 Adamu Zikmundovi Purkartovi z Voděrad. Roku [[1710]] byly Slatiňany prodány Karlu Josefu Zumsandovi ze Sandbergu. Od Sandbergů koupil zámek s panstvím roku [[1732]] František Josef, [[hrabě]] ze Schönfeldu, který jej připojil k nasavrckému panství. Jeho jediná dcera Marie Kateřina se později v roce [[1746]] provdala za Jana Adama, [[kníže]]te z [[Auersperg]]u, jenž po ní v roce [[1773]] panství zdědil.
 
Snad největšího rozkvětu doznala obec v letech, kdy panství vlastnila knížecí rodina [[Auerspergové|Auerspergů]]. V této době se postupně z bezvýznamné vsi stávají Slatiňany hospodářsky i kulturně živým místem. Vzniká zde například v roce [[1859]] [[cukrovar]] s rafinérií a kostkárnou, který stejně jako kamenný most přes řeku Chrudimku postavil stavitel [[František Schmoranz starší|František Schmoranz]], v roce [[1877]] pak továrna na umělá hnojiva, [[Pila (provoz)|parní pila]] v roce [[1901]] a v roce 1903 [[lihovar]], vše náležící pod hospodářskou správu [[František Josef z Auerspergu|Františka Josefa]], [[kníže]]te z [[Auersperg]]u.
 
Mimoto byla ve Slatiňanech v roce [[1899]] založena pány Cilkem a Trdlicou továrna na výrobu [[katr]]ů a dřevoobráběcích strojů. Později, z důvodu malého zájmu o její výrobky, továrna mění nejen majitele (Černý a Němec), ale i sortiment. Nově se v ní montují hasičské stříkačky a v roce [[1907]] továrnu kupuje [[R. A. Smékal]], známý pražský průkopník požární techniky. Továrna začíná vyrábět nejen stříkačky, ale i požární vozy, tělocvičné nářadí a dokonce i pár osobních vozů. Od roku [[1937]] vede po úmrtí R. A. Smékala továrnu prokurista Potůček, který ji rozšiřuje a modernizuje.
 
[[Auerspergové]] mezitím vlastní zámek, pozemky i hospodářskou výrobu ve Slatiňanech až do roku [[1938]], kdy zemřel [[František Josef z Auerspergu|František Josef]], [[kníže]] z [[Auersperg]]u. Poté, co zemřel roku [[1942]] ve Vídni i jeho syn Ferdinand Maria, místní větev Auerspergů vymřela po meči. Po něm zámek, pozemky i hospodářství převzal manžel Ferdinandovy sestry Marie, Karel Josef, [[hrabě]] z Trauttmansdorffu-Weinsbergu, jemuž byl majetek zkonfiskován a zestátněn v roce 1945 na základě [[Benešovy dekrety|Benešových dekretů]].
 
Také továrna Potůček přechází po znárodnění v roce [[1948]] pod Sigmu Olomouc jako THZ (továrna hasících zařízení). K další reorganizaci došlo v roce 1962, kdy byl n.p. THZ Vysoké Mýto začleněn do tehdejšího n. p. [[Karosa]] Vysoké Mýto jako závod 03, specializovaný na výrobu kropicích cisteren. Výroba hasící techniky byla v té době utlumena, vyjma požární automobilu CAS K16 na podvozku Liaz, který byl odvozen od běžného kropicího vozu. Přesto se ve Slatiňanech vyráběly důležité komponenty pro hasící vozy, stříkačky i vojenskou techniku - deaktivační cisternový vůz na podvozku V3S. V roce 1994 byla továrna zprivatizována společností prezentující právního nástupce původního majitele a působí jako Strojírna Potůček Slatiňany.
 
Slatiňany byly povýšeny na město 1.&nbsp;července 1971. V současné době má město spolu s místními částmi [[Škrovád]], [[Kunčí]], [[Trpišov]] a [[Kochánovice]] 4040 obyvatel.
13 587

editací