Wikipedista:Atilla/Pískoviště: Porovnání verzí

Významným počinem v období konzulátu, byla Napoleonova iniciativa v oblasti zákonodárství. Již několik týdnů po svém návratu z vítězného tažení zakončeného bitvou u Marenga vydal nařízení o vytvoření komise (12.&nbsp;srpna 1800), jež měla vypracovat znění návrhu nového občanského zákoníku, který se měl stát základní právní normou ve Francii a jí ovládaných zemízemích.<ref>Tarle, s. 124.</ref> Nový kodex byl koncipovaný řadou právních expertů své doby (Tronchet, Bigot de Prémaneneu, Cambacérès, Malleville aj.) a&nbsp;Napoleon často zasahoval do utváření jednotlivých návrhů. Po svém vyhlášení v březnu 1804 vešel zákoník do dějin pod názvy ''Code civil'' nebo ''Code Napoleon'' a obsahoval 2281 článků, které definitivně odstraňovaly feudalismus a&nbsp;jakékoliv stopy lenního práva. Dále například potlačil práva prvorozených a&nbsp;stanovil dělbu majetku mezi všechny dědice mužského pohlaví, formálně uznal oprávněnost dřívějšího prodeje státních pozemků zkonfiskovaných církvi a&nbsp;emigrantům nebo stanovil další podmínky dědictví a&nbsp;rozvodů.<ref>Ellis, s. 77.</ref> Svým obsahem však také značně posílil moc státu, neboť ve větší míře umožňoval vměšování do soukromých záležitostí občanů.<ref>Barnett, s. 84.</ref> V dalších letech se ''Code Napoleon'' stal oficiálním pilířem francouzské právní vědy<ref>Tarle, s. 125.</ref> a i přes mnohé novely zůstává doposud základem francouzského občanského práva<ref name="Kde, kdy a jak, 208" /> a&nbsp;jím formulované zásady ovlivnily občanské zákonodárství v&nbsp;mnoha jiných zemích.<ref name="Čornej, Vaníček, Kučera, 298" /> Společně s prací na občanského zákoníku byl na Napoleonův příkaz vypracován i&nbsp;speciální kodex pro obchod. Jeho ustanovení regulovala a právně zabezpečovala obchodní transakce, život na burse a bankovní, směnárenské i notářské právo, pokud se týkalo obchodních operací. Nesporným krokem vzad bylobyl vydánítrestní trestního kodexukodex, jenž zahrnoval [[trest smrti]] i tělesné tresty důtkami (ty byly zrušeny za revoluce), cejchování rozžhaveným železem a nejpřísnější tresty za delikty proti vlastnictví.<ref>Tarle, s. 126.</ref>

Za dobu svého panováni Napoleon věnoval svou pozornost také hospodářským odvětvím. Určitou roli v rozvoji těchto oborů hrálo zavedení systému kontinentální blokády, která Evropany odřízla od pravidelných dodávek anglického a koloniálního zboží. Absence hospodářsky silnějšího konkurenta se stala důležitým stimulem nejen pro rozvoj francouzského lehkého ia těžkého průmyslu, aale i zemědělství.<ref>Manfred, s. 443–444.</ref> Začaly se rozvíjet cukrovary, které zaplňovaly poptávku trhu po třtinovém nebo koloniálním cukru,<ref name="Lacour-Gayet, 556">Lacour-Gayet, s. 556.</ref> v chemickém průmyslu bylo dosaženo pokroků převážně ve výrobě umělých barviv a bělidel,<ref>Ellis, s. 107.</ref> výroba surového železa se mezi lety 1790–1810 více než zdvojnásobila.<ref>Manfred, s. 445.</ref> V textilnictví se podařilo rozkrýt tajemství výroby anglických křížových látek, načež bylo založeno bezmála čtyřicet přádelen, kde bylo zaměstnáno na 20&nbsp;000 lidí.<ref name="Lacour-Gayet, 556" /> V letech 1800–1811 se v Lyonu ztrojnásobila výroba tkanin a v roce 1812 ve Francii stálo více než 200 mechanických přádelen. Stroje se zaváděly i do výroby hedvábí, jehož zpracování značně urychlil Jacquardův stav.<ref>Manfred, s. 443.</ref> Sám Napoleon vypsal milionovou odměnu pro toho, kdo vynalezne nejefektivnější stav na tkaní lnu, což dopomohlo k revolučnímu objevu inženýra Filipa de&nbsp;Girard.<ref name="Lacour-Gayet, 556" /> Na podporu výrobních odvětví Napoleon v prvních letech po uchopenípřevzetí moci uspořádal v Paříži několik průmyslových výstav a dekrety z let 1811 a 1812 zřídil a organizoval ministerstvo továren a obchodu.<ref>Lacour-Gayet, s. 560–561.</ref> Při známkách ekonomické nestability Napoleon často půjčoval peníze továrnám, obchodním domům a někdy i dělníkům, kteří pracovali samostatně, aby jim pomohl z krize nebo těžkého postavení.<ref>Lacour-Gayet, s. 559.</ref> Napoleonova podpora domácího průmyslu se odrazila i v nových departmentech, neboť v anektovaných zemích uplatňoval politiku, která neumožňovala místním průmyslníkům konkurovat francouzskému zboží jak na území Francie, tak ve své vlasti.<ref>Tarle, s. 230.</ref> Tímto přístupem císař pobuřoval, likvidoval a utlačoval nejen průmyslníky, ale i obchodníky a spotřebitelské vrstvy ve všech oblastech své svého rozsáhlého impéria, mimo území staré Francie.<ref>Tarle, s. 231.</ref> Jeho jednání nakonec vedlo k tomu, že v podmaněných zemích začala upadat kupní síla, což zapříčinilo nižší poptávku po francouzském zboží. Výroba po hospodářské krizi v roce 1811 proto musela být redukována a v průmyslu velmi výrazně vzrostla nezaměstnanost.<ref>Ellis, s. 108–109.</ref> Celková bilance vývozu v období Napoleonovy vlády však i přes jeho veškerou snahu nikdy nedokázala dorovnat celkové ztráty na moři a hodnoty zahraničního obchodu z let 1787–89 se Francii podařilo dosáhnout teprve v roce 1826.<ref>Ellis, s. 109.</ref>

V období Konzulátu i Prvního císařství Napoleon reprezentoval růst francouzského bohatství, které získávalzískaného zejména odčerpáváním financí z podmaněné Evropy, výstavbou nových cest, honosných budov, krásných nábřeží nebo širokých pařížských mostů.<ref>Manfred, s. 444–445.</ref> Společně s tímto pokrokem však ve všech oblastech pokračoval v zavádění despotických vládních metod.<ref>Barnett, s. 82.</ref> Jelikož nebyl ochoten akceptovat nic podobného jako je svobodasvobodě tisku, opatřením z 27.&nbsp;nivôsu r.&nbsp;VIII^{[[Francouzský revoluční kalendář|franc.]]} (17.&nbsp;ledna 1800) zastavil tisk šedesáti z&nbsp;celkových sedmdesáti tří vycházejících časopisů. Časem bylo zrušeno dalších třináct a zbývající čtyři se octly pod bedlivým dohledem ministra policie.<ref>Tarle, s. 87.</ref> Při organizaci vnitřní správy ponechal rozdělení Francie na departmenty, nicméně ve městech i na vesnicích odstranil všechny volené úřady a samosprávy. Šéfem každého departmentu byl jmenován prefekt, v jehož kompetenci bylo zbavovat i jmenovat do úřadů jemu odpovědné municipální rady i starosty. Jednotliví prefekti byli podřízení ministrovi vnitra, jenž řídil veškerou administrativu země včetně obchodu, průmyslu a veřejných prací.<ref>Tarle, s. 92.</ref> Důležité změny nastaly také v soudnictví, kde byl od roku 1802 zrušen porotní systém., neboť Porotyporoty často brzdily Napoleonovy záměry tím, že zprošťovaly viny osoby, které chtěl vidět za mřížemi. Sám také rozhodoval o jmenování a služebním postupu soudců.<ref>Barnett, s. 83.</ref> Již záhy po jmenovánínástupu do úřadu prvního konzula Napoleon rozpoutal boj proti jakobínům i roajalistům a zároveň se cíleně pokoušel vyhladit veškeré vzpomínky na období revoluce. ByloNebylo zakázánopovoleno se byť i jen zmiňovat třeba o některé z osobností revolučního období a do země bylo z tohoto důvodu například zakázáno dovážet německý tisk, který sice kritizoval revoluční ideály a chváliluznával Napoleona za jejich potření, avšak i tímto obsahem upomínal na revoluční události. Přísně byly zakázáni i všechny cestopisné průvodce, které připomínaly měsíce po pádu [[Bastila|Bastily]] a v tiskárnách byly neustále prováděny policejní prohlídky.<ref>Tarle, s. 123.</ref> Od jara roku 1807 se Napoleon definitivně rozešel s ideály revoluce, když kolem něj začala vznikat nová aristokracie. Současně zavedl úřad císařského maršála a zřídil [[Řád čestné legie]]. Císařovnu Josefínu obklopily dvorní dámy ze starých šlechtických rodin, opět byly zavedeny tituly vévodů, knížat, hrabat a baronů. Obyvatelé Francie se s tímto staronovým uspořádáním smířili poměrně snadno, neboť chápali, že k úřadu císaře patří i císařský dvůr.<ref>Manfred, s. 449–451.</ref>