Anglická literatura: Porovnání verzí

[[Soubor:Revolutionary Joyce Better Contrast.jpg|thumb|left|150px||[[James Joyce]]]]

Teprve koncem první světové války se v anglické próze objevují důsledné snahy opustit tradiční vypravěčské techniky. Nejkrajnějšími experimenty se vyznačuje především dílo irského spisovatele [[James Joyce|Jamese Joyceho]] ([[1882]]–[[1941]]). Proud vědomí se vyskytuje již v jeho románu ''[[Portrét umělce v jinošských letech]]'' ([[1916]], A Portrait of the Artist as a Young Man). Jeho vrcholné dílo ''[[Odysseus (Joyce)|Odysseus]]'' ([[1922]], Ulysses), které se odehrává během jednoho dne v [[Dublin]]u v roce [[1904]], zahrnuje vedle tradičního vyprávění hlavně vnitřní monology, stavy snění, erotického vzrušení, opilosti i halucinací. Vystupňováním této techniky je pak román '' [[Finnegans Wake|Plačky nad Finneganem]]'' ([[1939]], Finnegans Wake), v němž jsou slova záměrně komolena a následují po sobě často na základě souzvuku a nikoli na základě významu a jehož děj (záznam snu pana Portera), zbavený jakékoliv logiky, je ve sledu zdánlivě na sebe nenavazujících slovních hříček a asociací téměř nemožné pochopit.

Podobné experimenty je možno nalézt také v díle [[Virginia Woolfová|Virginie Wolfové]] ([[1882]]–[[1941]]), především v jejích románech ''Jákobův pokoj'' ([[1922]], Jacob's Room), ''[[Paní Dallowayová]]'' ([[1925]], Mrs. Dalloway), '' [[K majáku]]'' ([[1927]], To The Lighthouse), ''[[Orlando (román)|Orlando]]'' (1928) a ''[[Vlny]]'' ([[1931]], The Wawes) nebo v novele ''Mezi akty'' ([[1941]], Between the Acts). Cílem těchto prací plných [[Impresionismus|impresionistických]] vjemů bylo odhalení ženského nitra a zkušeností jako alternativy k dominujícímu mužskému pohledu na svět. Na význam nezávislé ženské literární tradice se zaměřila ve svých esejích ''Vlastní pokoj'' ([[1929]], A Room of One's Own) a ''Tři guineje'' ([[1938]]), Three Guineas)

[[Soubor:D H Lawrence passport photograph.jpg|thumb|left|150px||[[David Herbert Lawrence]]]]