Draní peří: Porovnání verzí

'''Dračky, draní peří''' nebo také '''škubačky''' byla praktická činnost vykonávaná na venkově, kdy skupina žen, povětšinou sousedek, za dlouhých zimních večerů, ručně oškubávala praporky peří z [[osten|ostnů]], neboli [[brk|brků]] a [[Pírko|pírek]] z čištého husího nebo kachního peří. [[Peří]] jako takové nebylo možno vkládat do [[peřina|peřin]] či do [[polštář|polštářů]], aniž by bylo mechanicky odděleno od tvrdých částí per. Prázdným [[brk|brkům]] zbavených praporků peří se říkalo [[pápěrky]]. Z těch se v dřívějších dobách dělali podhlavníky. Takovému podhlavníku se pak říkalo [[pápěrník]]. Jinak se pápěrky většinou již dále nezužitkovávaly. Z větších per, pokud se z nich neodrala špička, bylo možné svázáním vyrobit [[mašlovačka|mašlovačku]] na potírání pečiva při pečení.

Draní peří představovalo vždy poměrně zdlouhavou práci, neboť každé jednotlivé pero, či [[pírko]] muselo projít rukama žen, přičemž bylo nuté dávat neustále pozor, aby nevznikl žádný rychlý pohyb, kýchnutí nebo průvan a nadrané peří nebylo odfouknuto ze stolu pryč (nedošlo k jeho rozfoukání). Peří na venkově se dralo většinou pro nastávající nevěstu, neb peřiny a polštáře tvořily základní součást výbavy každé nevěsty do manželství.

Poslední den draní peří, na který se všechny dračky peří vždy těšily byl spojen s pohoštěním za vykonannou práci a říkalo se mu [[doderky]]. Té [[dračka|dračce]] peří, které zbylo v ruce poslední pírko se říkalo [[pápěrnice]] a toto označení jí zůstalo až do příštího draní peří.

Draní peří bylo přirozenou formou dřívějšího společenského života na venkově, který ženám umožňoval, aby si při své práci zpívaly, vyprávěly různé [[historka|historky]], [[báchorka|báchorky]], [[pohádky]] či místní [[pověst|pověsti]] a práce jim přitom zároveň lépe ubíhala. Vzhledem k tomu, že při této činnosti nikdy nechyběly ani děti, mnohé ze zajímavých příběhů a vzpomínek se tak předávaly z generace na generaci a jsou známy dodnes.