Bitva u Nekmíře: Porovnání verzí

[[18. listopad]]u [[1419]] bylo uzavřeno [[Příměří mezi katolíky a kališníky (1419)|příměří]], které na téměř půl roku ukončilo boje kališnické a katolické strany uvnitř a v okolí [[Praha|české metropole]]. Část venkovských radikálů, nespokojených s kolísavou politikou pražské radnice, v čele s Břeňkem Švihovským z Rýzmburka, bratry Kunešem a [[Chval Řepický z Machovic|Chvalem z Machovic]], Valkounem z Adlaru a Janem Žižkou, nebyla ochotná tuto smlouvu akceptovat a odcestovala do působiště kněze [[Václav Koranda starší|Korandy]], centra husitského hnutí, [[Plzeň|Plzně]].<ref>{{Citace monografie | příjmení = Macek | jméno = Josef | odkaz na autora = Josef Macek | titul = Tábor v husitském revolučním hnutí I. díl | vydavatel = Rovnost | místo = Praha | rok = 1952 | strany = 236 | isbn = <!--neuvedeno-->}}</ref> Z tohoto města posléze vedli boj proti západočeským feudálům organizovaným do krajského landfrýdu vedeného Bohuslavem ze Švamberka a podnikali výpady proti drobným základnám nepřítele v širším okolí.<ref name="Šmahel, 28">{{Citace monografie | příjmení = Šmahel | jméno = František | odkaz na autora = František Šmahel | titul = Husitská revoluce. 3. Kronika válečných let | vydavatel = Karolinum | místo = Praha | rok = 1996 | strany = 28 | poznámka = [Dále jen: ''Šmahel''] | isbn = 80-7184-075-0}}</ref> Kvalitní zbraně k těmto akcím, při nichž byla dobyta řada panských fortifikací, získali z plzeňské zbrojnice. Post vojenského velitele města patrně zastával trocnovský zeman Jan Žižka, jehož jméno je spojeno i s výpadem proti tvrzi Nekmíř, jejíž majitel Hynek z Nekmíře byl jedním z aktivních členů landfrýdu.<ref name="Šmahel, 28" />