Édouard Manet: Porovnání verzí

Zasvětil celý svůj život umění, věřil ve své umělecké poslání. Proti mnohým jeho dílům se bouřlivě stavěli kritici i mnozí lidé. Studoval na gymnáziu, jeho otec z něj chtěl mít bankovního úředníka. Eduard však nebyl příliš pilným studentem a několikrát musel ročníky opakovat. Matčin bratr však brzy rozpoznal jeho nadání, a tak Maneta doporučil na mimořádné hodiny kreslení přímo na gymnáziu. Strýc s ním často navštěvoval muzea a galerie a tak se učí umění starých mistrů. Otec Eduarda neschvaloval Eduardovo nadšení pro umění a rozhodně nesouhlasil se synovým nápadem stát se malířem. Otec a syn tedy udělali kompromis a Eduard otci slíbil, že se malířem nestane, pokud nebude muset studovat dále na bankovního úředníka. Po dlouhém váhání se rozhodl pro námořnickou školu, a otec mu povolil. POdmínkou zkoušek bylo, že adepti by měli absolvovat plavbu na moři, a tak se Eduard vydává roku 1848 na lodi Havre et Guadeloupe do Rio de Janeira. Dlouhá a úmorná cesta na lodi se Manetovi vůbec nelíbí, zažil několik bouří , díky kterým se cesta značně prodloužila. Po návratu EuduardEduard postaví svého otce před nekompromisní rozhodní - chcisechci se stát malířem, otec nakonec podvoluje a zapíše syna do školy u malíře Thomase [[Thomas Couture|Coutura]], píšeje serok ork 1850. Manet je nadšen hlavně španělským uměním obdivuje a miluje Goyu, [[Diego Velázquez|Velázqueze]], [[Tizian]]a, [[Eugène Delacroix|Delacroixe]] a [[Gustave Courbet|Courbeta]] a z nich vyšel i v mnohých svých dílech. S Coutourem se po několikaletém studiu nakonec rozchází ve zlém, chce si malovat po svém jiném tolik odlišném způsobu, neschvaluje způsob akademického umění.

Ve svých obrazech často tápe ve velkých kompozicích, a proto se ve svých dílech obrací a čerpá inspiraci od starých mistrů, například jeho slvanýslavný obraz Snídaně v trávě čerpá kompozičně z obrazu slavnéhoproslulého italského malíře Raffaela Santi - Paridův soud. Raffael sám se nechal inspirovat při malbě tohoto obrazu antickým sarkofágem.

Eduard Manet měl nemanželského syna, kterého celý život vydával za svého švagra. Jmenoval se Leon Koella. Eduard měl s jeho matkou tajný vztah, který musel tajitskrývat před svým otcem, po jeho smrti se s matkou svého syna Zuzanou Leenhoffovou oženil, synovi se matka až po dlouhé době přizná, že ve skutečnosti není její bratr, ale syn. Jméno otce mu však nesdělí. Manet se tak o svého syna stará navenek jako o svého švagra. Jen on, Zuzana a matka Maneta vědí jak se věci ve skutečnosti mají. Ve své poslední vůli však ustanovuje dědičkou celého svého majetku svou manželku Zuzanu s přáním, aby po své smrti odkázala Leonu Koellovi Leenhoffovi jmění, které ji on zanechává.

Eduard Manet měl spoustu přátel, největším byl básník Charles Baudelair, který se Maneta po celý svůj život zastává proti kritikám jeho umění, které ve své době je lidmi nechápáno a není přijímáno. Dalšími přáteli jsou Emil Zola, Degas, Renoir, Monet, - toho často finančně podporuje . Ke knize E.A. Poe ilustruje obrázky. Manet je někdy i proti své vůli nazýván a brán jako vedoucí hnutí impresionistů , on sám s tím tak docela nesouhlasí, on sám se necítí být impresionistou.

Eduard Manet celý život snil o uznání hlavně na pařížských Salonech kam skoro pokaždé posílal svá díla, a ta byla většinou nepřijímána, a pokud byla některá díla přijata, tak až na malé výjimky se jeho obrazům lidé spíše přišli vysmát než je opravdu obdivovat či uznat. Až ke konci svého života se konečně dočkal vytouženého oficiálního uznání od akademiků a dostal na Salonu cenu a následně se konečně stává Rytířem Čestné legie, Manet jásá, jeho životní sen se naplnil, bohužel je si vědom svého brzkého konce ...a právě proto, horečně plánuje co všechno musí stihnout namalovat, co všechno namaluje, ještě světu ukáže kdo je on Manet, ted když na jeho obrazech umístěných v Salonu je zkrata M.S. teď je tam konečně musí všechny vystavit..V říjnu roku 1882 se ze všech svých posledních sil snaží připravit nějaké obrazy pro příští Salon roku 1883. Z posledních sil maluje Amazonku, nakonec vyčerpán neschopností tento obraz dokončit, jej rozřízne na dvě půlky... Salonu se již nedožije.

Manet umírá 30. dubna 1883, pohřbenv náručí svého syna Leona. Pohřben je 3.května na hřbitově v Passy.