Ján Botto: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m {{NK ČR}} do externích odkazů (regex Matěj Suchánek); kosmetické úpravy |
infobox |
||
Řádek 1:
{{Různé významy|druhý=československém politikovi z První republiky|stránka=Ján Botto (politik)}}
{{Infobox - spisovatel
|díla = ''[[Smrť Jánošíkova]]''
|žánr = [[balada|balady]] a [[pověst]]í inspirovaných lidovou [[poezie|poezií]].
|národnost = [[Slováci|slovenská]]
}}
'''Ján Botto''', [[pseudonym]] '''Janko Maginhradský''' aj., ([[27. leden|27. ledna]] [[1829]], [[Vyšný Skálnik]], [[Uhersko]] – [[28. duben|28. dubna]] [[1881]], [[Banská Bystrica]]) byl [[Slovensko|slovenský]] [[Romantismus (literatura)|romantický]] [[básník]], autor [[balada|balad]] a [[pověst]]í inspirovaných lidovou [[poezie|poezií]].
Řádek 8 ⟶ 12:
Po studiích v [[Levoča|Levoči]] se Botto rozhodl pro tehdy méně typické zaměstnání, [[inženýr]]-zeměměřič. Studium začal v [[Pešť|Pešti]] roce [[1847]] a zapsal se na zdejší techniku. Za revolučních okolností pohotově přeložil [[báseň]] ''Nemzeti dal'' (slovensky: ''Národná pieseň'') a dal jí název ''Pochod''. Báseň měla velký úspěch a šířila se v opisech, dokud ji nezabavila uherská [[policie]]. Ale jejího [[překladatel]]e naštěstí policisté nenašli, odešel na nějakou dobu zpět do svého rodiště. Ján Botto jezdil na prázdniny domů za otcem. Během prázdnin v roce [[1850]] se vydal na praxi ke krajskému zeměměřičovi Ladislavovi Horváthovi do [[katastr]]u obcí [[Ožďany]] a [[Husiná]]. Pokračoval v letním [[semestr]]u [[1851]] a složil [[rigorózum|rigorózní]] zkoušky a oprávněně získal titul.
V roce [[1853]] byl na podkladě řádné smlouvy přijat k zeměměřičskému podnikateli Františku Filovi na práce v [[Turiec (region)|Turci]], jimiž se Ján Botto zabýval v [[Martin (město)|Martině]] až do ukončení prací v roce [[1854]]. Poté následuje dlouhá doba nezaměstnanosti. Tato doba působí na Jána Bottu velmi špatně, a proto už v roce [[1855]] utíká k [[inženýr]]ovi Bauerovi do [[Zvolen]]u. Zde pobývá do června a od prvního srpna [[1856]] pracuje u Jána Luptáka až do roku [[1858]]. Ján Botto usiloval o zaměstnání na správě dolů, lesů a majetku v [[Banská Štiavnica|Banské Štiavnici]], ale nebyl zde úspěšný. Znovu pobývá v [[Martin (město)|Martine]] až do roku [[1860]]. Začátkem roku přebírá v [[Banská Bystrica|Banské Bystrici]] samostatné práce správy [[katastr]]ů obcí [[Počúvadlo]], [[Dekýš]], [[Vysoká (Banská Bystrica)|Vysoká]], [[Banský Studenec]], [[Žakýľ]], [[Teplá (Banská Bystrica)|Teplá]] a v okolí [[Banská Štiavnica|Banské Štiavnice]]. Od prvního května zde bydlí a setkává se zde se svým dávným kamarádem a spolužákem z [[Levoča|Levoče]] [[Pavol Dobšinský|Pavlem Dobšinským]], který působí jako [[profesor]] na štiavnickém [[lyceum|lyceu]]. Dva horliví členové levočské Jednoty se po letech srdečné korespondence opět setkávají. [[Pavol Dobšinský]] začal vydávat časopis [[Sokol (časopis)|Sokol]]. Ale ke zklamání obou přátel [[Pavol Dobšinský]] po dvou školních rocích odchází na venkovskou chudobnou faru.
Ján Botto [[10. červen|10. června]] [[1861]] posílá už hotovou ''[[Smrť Jánošíkova|Smrť Jánošíkovu]]'' [[Jozef Viktorín|Jozefovi Viktorínovi]] do druhého ročníku [[almanach]]u ''Lípa'', kde v roce [[1862]] tato [[báseň]] poprvé vyšla. Na konci roku [[1868]] dostává Ján Botto od panstva v [[Banská Bystrica|Banské Bystrici]] zakázku na rozsáhlé práce na [[Horní Pohroní|Horehroní]] a ke konci roku [[1870]] se usazuje natrvalo v [[Banská Štiavnica|Banské Štiavnici]]. Rok před [[smrt]]í sesbíral básník téměř všechna svoje díla do ''Spevov'', kde představuje inovovanou, resp. vlastně jen pozměněnou ''Smrť Jánošíkovu''. Rok na to umírá v [[Banská Štiavnica|Banské Štiavnici]].
| |||