Krystalografie: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m →Související články: lc |
rozšíření a doplnění historie dle de > {{překlad}}, commons ř. |
||
Řádek 1:
'''Krystalografie''' je nauka, která se zabývá především studiem struktury [[krystal]]ů, vývojem a [[Krystalová porucha|poruchami]] jejich ideální [[struktura krystalu|struktury]].
* '''Geometrická''' krystalografie se zabývá vnějšími tvary.
* '''Fyzikální''' krystalografie se zabývá fyzikálními vlastnostmi.
==Historie==
Počáteční příspěvky k systematickému shromažďování informací o minerálech můžeme nalézt u [[Theofrastos|Theofrasta]] (371-287 př. n. l.), krystalům se v encyklopedii [[Naturalis Historia]] věnoval [[Plinius starší]] (26-79 n. l.), jenž popsal například [[Osmistěn|oktaedrický]] habitus a tvrdost [[diamant]]u. [[Georgius Agricola]] v díle ''Buch De natura fossilium'' vydaném v roce [[1546]] třídil minerály podle jejich fyzikálních vlastností a popisoval jejich geometrické tvary. [[Johannes Kepler]] formuloval na základě analýzy struktury šestiúhelníkových sněhových vloček v díle ''Strena seu de nive sexangula'' z roku [[1611]] tzv. [[Keplerova domněnka|Keplerovu domněnku]].
První vědecké studie krystalů souvisíely s jejich tvarem a geometrickými vlastnostmi. [[Niels Stensen|Nicolaus Steno]] objevil [[1669]] [[Zákon stálosti úhlů]] hran. [[René Just Haüy|René-Just Haüy]] formuloval v roce [[1801]] tezi o periodicitě krystalových struktur. Jako první použil pojem symetrie a uvedl jej do formální definice v krystalografii.
[[Teorie grup]] byla v polovině 19. století krystalografy obecně přijata. Na základě práce [[Leonhard Sohncke|Leonharda Sohnckeho]], který definoval 65 prostorových grup v krystalech (1876), odvodili [[Arthur Moritz Schoenflies]] a [[Jevgraf Fjodorov]] 230 prostorových skupin prvků souměrnosti krystalové strukturní mřížky (1890-1891).
V roce [[1914]] obdržel [[Max von Laue]] [[Nobelova cena za fyziku|Nobelovu cenu za fyziku]] za objev rozptylu [[Rentgenové záření|rentgenových paprsků]] na [[krystal]]ech. V následujících desetiletích došlo k objasnění krystalové struktury deoxyribonukleové kyseliny ([[Rosalind Franklinová]], [[James Dewey Watson]] a [[Francis Crick]], 1953) a [[inzulin]]u ([[Dorothy Crowfoot Hodgkin]] (1969).
Rok [[2014]] byl [[Organizace spojených národů|OSN]] vyhlášen [[Mezinárodní rok krystalografie|Mezinárodním rokem krystalografie]].<ref>[http://www.iycr2014.de/ IYCR] {{de}}</ref> Význam krystalografie jako významného vědního oboru také podtrhuje fakt, že za výzkum a objevy a související výsledky bylo do roku [[2014]] uděleno 29 Nobelových cen.<ref>[http://www.iucr.org/people/nobel-prize International Union of Crystallography]</ref>
== Přehled Nobelových cen, udělených za krystalografické práce ==
;výběr
* Za fyziku
** [[1914]] – [[Max von Laue]] – objev interakce rentgenového záření s krystalickými látkami
Řádek 9 ⟶ 21:
* Za chemii
** [[1962]] – [[John Kendrew]] a [[Max Perutz]] – vyřešení krystalové struktury [[hemoglobin]]u
** [[1964]] – [[Dorothy Crowfoot Hodgkin]] – za vyřešení
** [[1985]] – [[Herbert Hauptman]] a [[Jerome Karle]] – za rozvoj přímých metod řešení krystalových struktur
* Za fyziologii a medicínu
Řádek 16 ⟶ 28:
{{Pahýl}}
== Odkazy ==
==Reference==
{{překlad|de|Kristallographie|137270665}}<references />
=== Související články ===
* [[krystalografická soustava]]
Řádek 24 ⟶ 39:
=== Externí odkazy ===
*{{commonscat}}
* http://www.learned.cz/cz/oceneni/nositele-cen-ucene-spolecnosti/nositele-cen-za-rok-2005.html
* http://www.xray.cz/xray/csca/v2000res_w.htm
| |||