Pohoří: Porovnání verzí

'''Pohoří ''', nebo také '''hory''', je,jsou podle nejjednodušší definice, skupinaskupiny [[hora|hor]] obklopených [[nížina|nížinou]]. Do pohoří přitom patří celá část krajiny přesahujícípřevyšující nížinu, tedy nejen vrcholky, ale i [[horské sedlo|horská sedla]], [[údolí (geomorfologie)|údolí]] a plošiny menšího rozsahu. Pohoří mohou být vzájemně oddělena horskými [[průsmyk]]y, [[Vodní tok|toky]] [[Řeka|řek]] či jinými výraznými útvary; často je ale vymezení hranice pohoří konvenční. V obecném významu nemusí mít jedno pohoří jednotný geologický původ.

Typická pro horskou krajinu je jak vyšší [[nadmořská výška]], tak i velké rozdíly ve výšce mezi [[údolí (geomorfologie)|údolími]] a vrcholky hor. Hory se nejčastěji rozdělují právě podle nadmořské výšky – pohoří s vyšší absolutní nadmořskou výškou se označují jako '''velehory''', které se někdy ještě dále dělí na ''střední velehory'' a ''vysoké velehory''. Jako hranice velehor se uvádí různé hodnoty, často např. 2 500 m n. m.

Nejvyšším pohořím na [[Země|Zemi]] jejsou, podle absolutní nadmořské výšky, [[Himálaj|Himálaje]] se 14 nejvyššími vrcholy světa přesahujícími 8 000 m. Méně jednoznačná je otázka výškového rozdílu – například [[Havajské ostrovy|havajská]] [[sopka]] [[Mauna Kea]] se tyčí do výšky 4 205 m n. m., ale její výška od úpatí na mořském dně přesahuje 9 km, čímž překonává všechna ostatní pohoří.

Pro horskou krajinu je typických mnoho morfologických tvarů. Mohutné vrcholky se označují jako štíty, strmé útvary častojako věže, hroty nebo dokonce jehly. Protáhlé vyvýšeniny jsou [[Hřeben (geomorfologie)|hřebeny]]. Skloněné hřebeny, vybíhající ze štítů či dominantnějších hřebenů, jsou žebra. Nižší výbežky souběžné s hřebenem se nazývají [[Rozsocha|rozsochy]].

Velké sníženiny mezi hřebeny tvoří údolí nebo též doliny či doly. Dolina kruhového tvaru obklopená strmými srázy se nazývá kotlekotel. Rozsahem menší sníženiny ve strmém terénu se označují jako [[kuloár]]y a [[žlab]]y.