Pavel Miljukov: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Bot: Odstranění 16 odkazů interwiki, které jsou nyní dostupné na Wikidatech (d:q380286) |
Infobox. značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 1:
{{Infobox Osoba}}
'''Pavel Nikolajevič Miljukov''' ([[ruština|rusky]] ''Павел Николаевич Милюков'', [[15. leden]] [[1859]], [[Moskva]], [[Ruské impérium]] – [[31. březen]] [[1943]], [[Aix-les-Bains]], [[Francie]]) byl významný historik, [[Rusko|ruský]] [[politik]], zakladatel a vůdce [[Konstitučně demokratická strana|Konstitučně demokratické strany]] (tzv. Kadetů).
Řádek 10 ⟶ 11:
Během trestu musel opustit svou pozici na univerzitě, proto Miljukov cestoval po světě, nejčastěji zavítal do [[Spojené státy americké|Spojených států]]. Tehdy se stal přítelem T.G. Masaryka.
Když roku [[1905]] vypukla [[Ruská revoluce|revoluce]], připojil se Miljukov ke Konstitučním demokratům, které reprezentoval v první [[Duma|Dumě]], v níž volal pro politickou svobodu, reformy a pasivní rezistenci k vládní linii. V [[afekt]]u po něm měl monarchistický a antisemitský politik [[Vladimir Puriškevič]] údajně hodit sklenici vody.[[Soubor:Pavel Milyukov.jpg|thumb|Pavel Mijukov|250x250px]]S vypuknutím [[první světová válka|první světové války]] propagoval Miljukov vlasteneckou politiku národní obrany. Války se účastnil jeho mladší syn (který zemřel v bitvě). Miljukov byl považován za horlivého stoupence dobytí [[Istanbul]]u. Jeho oponenti mu začali přezvídat "Miljukov z [[Dardanely|Dardanel]]". V roce [[1916]] začal kritizovat vládu pro její neschopnost.
=== Únorová revoluce ===
[[Soubor:Pavel Miliukov&Peter Kropotkin.jpg|thumb|left|Miljukov s knížetem [[Petr Kropotkin|Kropotkinem]] (vpravo) roku [[1917]]]]Během [[Únorová revoluce|únorové revoluce]] doufal Miljukov v přetvoření Ruska v [[Konstituční monarchie|konstituční monarchii]], ale události se vyvíjely příliš rychle. V [[Ruská prozatímní vláda|prozatímní vládě]], vedené jeho kolegou [[Georgij Lvov|Georgijem Lvovem]], se Miljukov stal ministrem zahraničí. Zavrhoval myšlenky na [[mír]] a za každou cenu pevně lpěl na pokračování války. Pozval do Ruska [[Tomáš Garrigue Masaryk|T. G. Masaryka]], který tehdy přednášel na Univerzitě v [[Londýn]]ě, zejména proto, aby zjednal nápravu v Odbočce Československé národní rady na Rusi a podpořil nábor českých zajatců do ruských legií.
Dne [[18. duben|18. dubna]] [[1917]] slíbil Miljukov pokračování války "až do úplného vítězství". Následovaly masivní demonstrace pracovníků a [[voják]]ů, kteří byli bojem vyčerpaní. Demonstranti požadovali Miljukovovu rezignaci. Generál [[Lavr Kornilov]] chtěl nepokoje potlačit, Georgij Lvov však jakékoli násilí odmítl. Dne [[2. květen|2. května]] nakonec Miljukov s ministrem války [[Alexandr Gučkov|Gučkovem]] rezignoval.
| |||