Prosper Mérimée: Porovnání verzí

 

V roce 1844 byl nejtěsnější většinou zvolen členem [[Francouzská akademie|Académie française]]. Únorovou revoluci v roce 1848 přestál ve svém úřadě bez úhony. Po jmenování [[Napoleon III.|Charles-Louis-Napoléon Bonaparta]] doživotním prezidentem (v prosinci 1851) těžil ze své dřívější známosti s jeho španělskou manželkou Eugénie. Tak byl v roce 1852 povolán důstojníkem čestné legie a v roce 1853, poté co se na konci roku 1852 Charles-Louis-Napoléon Bonapart nechal jmenovat císařem Napoleonem III., se stal členem horní komory parlamentu (senátu). Začal také pobývat na císařském dvoře, což přineslo nejen zlobu mnohých jeho literárních kolegů, ale i vneslo nepřátelství mezi něj a jeho staré přátele z dob romantismu, zvláště V. Huga, který se mezitím stal opozičním republikánem.

V roce 1860 kvůli onemocnění astmatem, které u něj vypuklo v roce 1856, opustil Mérimée po dvaceti šesti letech úřad inspektora historických památek Francie. V roce 1863 nereflektoval na nabídku stát se ministrem vzdělání. V posledních letech svého života se stal propagátorem tehdejší ruské literatury ve Francii. Již předtím v roce 1849 přebásnil část [[Puškin]]ovy tvorby. Později se stal, ve spolupráci s autory samotnými, překladatelem Puškinových i [[Turgeněv]]ových děl.