Gdaňské loděnice: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
opr odk, commons+portály a refs |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 1:
[[Soubor:Gdańsk - Stocznia Gdańska.JPG|thumb|Pohled na Gdaňské loděnice]]
[[Soubor:StoczniaGdanska-warsztatWalesy.jpg|thumb|Elektrikářská dílna, v níž v 80. letech pracoval Lech Wałęsa]]
[[Soubor:Solidarity August 1980 gate of Gdańsk Shipyard.jpg|thumb|Dělnická stávka, která zde vypukla v srpnu roku 1980 pod vedením Lecha Wałęsy, bya počátkem konce komunismu v Evropě]]
Řádek 8 ⟶ 10:
Gdaňské loděnice vznikly po roce [[1945]], na ploše, kde dříve stávaly německé loděnice Jana Klawittera. Ten zde založil první loděnici v roce [[1804]], jakkoliv tradice výstavby velkých lodí v Gdaňsku sahají až do [[15. století]]. Později, od roku [[1844]], nesly loděnice název ''Kaiserliche Werft Danzig'' (Císařské loděnice Gdaňsk). Roku [[1871]] připadly loděnice [[Německé císařství|Německému císařství]] a sloužily výlučně vojenským účelům. V roce [[1890]] vznikly na 50 hektarech půdy, poblíž ''Císařských loděnic'', druhé, soukromé loděnice, jež nesly jméno německého podnikatele Ferdinanda Schichaua (německy ''Schichau Warft''). Schichau se nezaměřoval pouze na produkci bitevních lodí, ale v jeho loděnicích byly vyrobeny i lodě obchodní či výletní. Po vypuknutí [[Druhá světová válka|druhé světové války]] připadnul komplex loděnic Svobodnému městu Gdaňsk, v roce [[1940]] pak [[Nacistické Německo|nacistickému Německu]].
Prakticky ihned po skončení druhé světové války bylo spojeno všech jedenáct gdaňských loděnic a [[19. říjen|19. října]] [[1947]] dostal komplex jednotný název ''Stocznia Gdańska''. V průběhu 50. a 60. let se gdaňské loděnice staly chloubou polského komunistického režimu. [[15. duben|15. dubna]] [[1967]] byl název loděnic změněn na ''Leninovy loděnice'' (polsky ''Stocznia Gdańska im. Lenina'').
===Gdaňské loděnice jako centrum odporu vůči režimu===
Dne [[14. prosinec|14. prosince]] [[1970]] oznámila vláda [[Polská lidová republika|Polské lidové republiky]] zvýšení cen masa a dalších potravin. To vedlo v loděnicích k okamžitému vyhlášení stávky. Proti stávkujícím dělníkům povolala vláda ozbrojené jednotky, které [[16. prosinec|16. prosince]] na stávkující brutálně zaútočili. To se opakovalo i druhého dne, kdy jednotky střílely na dělníky jdoucí do práce. Tento masakr si vyžádal desítky obětí. Jejich přesný počet však dodnes není znám.
Na počátku 80. let se hospodářské problémy v Polsku ještě více prohloubily. Reakcí na špatné životní podmínky či na omezování svobody projevu a svobody náboženské bylo vyhlášení okupační stávky (polsky strajk okupacyjny) dne [[14. srpen|14 srpna]] [[1980]]. Vlna stávek a veřejné projevy podpory gdaňským dělníkům se okamžitě rozšířily do celého Polska a brzy i do západních médií. Jednou z hlavních podmínek dělníků vedených [[Lech Wałęsa|Lechem Wałęsou]] bylo povolení vzniku skutečně nezávislých odborů - [[31. srpen|31. srpna]] musela komunistická garnitura kapitulovat a se stávkujícími dělníky podepsala dohodu, kterou přistoupila na jejich požadavky (mimo jiné zastavení růstu cen, zvýšení platů, zajištění lepších pracovních podmínek, příslib delší mateřské dovolené, dále pak právo na stávku, omezení cenzury, propuštění politických vězňů či požadavek obsazovaní funkcí podle schopností a ne podle příslušnosti ke komunistické straně PZPR). Vznikla [[Solidarita (Polsko)|Solidarita]], první opravdu nezávislá odborová organizace ve východním bloku, která, přestože byla za doby tzv. výjimečného stavu (polsky ''stan wojenny'') postavena mimo zákon, musela být na konci 80. let polskou vládu znovu povolena a nazastupitelnou měrou se podílela na konci komunistických režimů ve východní [[Evropa|Evropě]].
== Reference ==
| |||