Zapatova armáda národního osvobození: Porovnání verzí

Zapatistické hnutí působí v [[Chiapas]]u od počátku devadesátých let. Historie „novodobých” zapatistů však sahá do 70. let. V letech [[1971]] – [[1972]] působila v [[Ciudad de México]] nevelká skupina ''Frente Urban Zapatista'' (FUZ), tedy ''Zapatova městská strana''. Jejím zakladatelem byl [[Rigoberto Lorence]], který byl i vůdcem malé skupinky mladých lidí, kteří si říkali ''Los Lacandones'', jménem jednoho z mnoha chiapaských indiánských kmenů. Tato malá skupinka organizovala loupeže za účelem získání peněz pro  Lorencovu ''FUZ''. Tyto dvě skupiny však byly zlikvidovány. V  lednu [[1972]] byl totiž uvězněn Francisco López, jeden z vůdců ''FUZ'', který měl na svědomí několik únosů politiků. V témž roce však slavila úspěch ''Ozbrojená revoluční fronta Emiliana Zapaty'' (FAREZ). Její stoupenci totiž v červenci zavraždili západoněmeckého experta [[Organizace pro výživu a zemědělství|FAO]] v mexickém státě [[Guerrero (stát)|Guerrero]] a [[23. srpen|23. srpna]] [[1976]] zaútočili na vojenský konvoj u  [[Acapulco|Acapulca]]. V tomto střetu přišlo o  život šest vojáků.

Poté se tato organizace na třináct let odmlčela. Na přelomu let [[1989]] – [[1990]] se objevila v horách státu [[Chiapas]]. Organizaci se podařilo proniknout mezi indiány a  získat si je, což  není vůbec jednoduché, protože indiáni neradi někoho mezi sebe pouštějí. To, že stoupenci Zapatovy fronty pronikli mezi indiány, bylo zřejmě zaviněno jejich špatnou sociální situací. Docházelo zde také k  různým útokům na  indiány tzv. „bílými gardami“, které sloužily jako ochrana pozemků bohatých míšenců a boháčů. Proč se ale zapatisté objevili až  po  třinácti letech a  proč si vybrali právě [[Chiapas]]? První otázka asi zůstane záhadou. Možná došlo k úplné transformaci skupiny, nevíme. Na druhou je odpověď docela prostá. Mohli se zde totiž ukrýt v horách pokrytých tropickým [[prales]]em. Snad i šli v tradici ''Mexického povstaleckého vojska'', které bylo odhaleno v roce [[1970]]. Toto hnutí totiž mělo v  [[chiapas]]kých horách své výcvikové tábory. Dalším důvodem bylo asi to, že se zde ukrývali stoupenci obdobné organizace z  [[Guatemala|Guatemaly]], kteří mohli mexické zapatisty podpořit.

V roce [[1990]] vydali zapatisté prohlášení, ve kterém propagovali „svržení režimu a převzetí vlády lidem“. Na Nový rok [[1994]] obsadilo 2000 povstalců [[chiapas]]ká města [[San Cristóbal de las Casas]], [[Ocosingo]], [[Altamirano]], [[Las Margaritas]], [[Chanal]], [[Oxctuc]] a [[Huixtna]]. V [[Ocosingo|Ocosingu]] bylo zcizeno národní ropné společnosti [[PEMEX]] neuvěřitelných jeden a půl miliardy kilogramů [[dynamit]]u. Po několik dalších dní vybírali povstalci válečnou daň od projíždějících automobilů a  některé i  zabavovali. Také se jim podařilo unést [[chiapas]]kého guvernéra [[Absolón Castellanos|Absolóna Castellanose]], kterého přiměli, aby zakusil práci na  kukuřičném poli a  potom ho propustili. Povstalce po několika dnech zatlačilo do hor dvanáct tisíc vojáků. Byla uzavřena hranice s [[Guatemala|Guatemalou]], aby  nedošlo ke  spolupráci s  guatemalskými povstalci.

Celkem v tomto střetu přišlo o  život 150 lidí. Je nutno dodat, že  povstalci měli i  zahraniční pomoc, převážně od  levicových skupin.

V červenci [[1996]] uspořádalo umírněné křídlo EZLN v  [[San Cristóbal de las Casas|San Cristóbalu]] „Fórum za lidskost“. Zúčastnilo se ho na 4000 lidí z celého světa, převážně levicového smýšlení. Mezi zúčastněnými byly zástupci z  [[Kuba|Kuby]], [[Kurdové|Kurdů]], ale také manželka bývalého francouzského prezidenta [[François Mitterrand|Françoise Mitteranda]].

V prosinci [[1997]] došlo k dalšímu vystupňování napětí ve  státě. 29.  prosince se totiž přesunulo 4000 Indiánů [[Tzotzilové|Tzotzilů]] a několik set stoupenců ''PRI'' (Partido Revolucionario Institucional – levicová politická strana) do zapatistické kolonie Polto, ze strachu před vražděním. 20. února téhož roku totiž došlo k zavraždění 45 stoupenců EZLN, přívrženci ''PRI''.