Sovětsko-japonská válka: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Odstraňuji šablonu {{link FA}} (vkládanou Wikidaty - skript od Amira) - interwiki neexistuje |
|||
Řádek 21:
== Situace před válkou ==
[[Japonsko]] mělo po pohraničních konfliktech se [[Sovětský svaz|Sovětským svazem]] v letech [[1938]] a [[1939]], ve kterých bylo poraženo, zájem na stabilizaci situace na hranicích jím okupovaného [[Mandžusko|Mandžuska]] s [[Mongolsko|Mongolskem]] a se [[Sovětský svaz|SSSR]]. Proto v dubnu roku [[1941]] byla uzavřena mezi Japonskem a Sovětským svazem [[Sovětsko-japonský neutrální pakt|dohoda o neútočení]], která byla oběma stranami dodržována. Roku [[1944]], kdy vojska Sovětského svazu postupovala dále do střední [[Evropa|Evropy]], se začala vytvářet jiná situace. [[Josif Vissarionovič Stalin|Stalin]] měl zájem na tom, aby [[Sovětský svaz]] mohl v této válce získat území na [[Dálný východ|Dálném východě]], která ztratil v [[Rusko-japonská válka|Rusko-japonské válce]] v letech [[1904]]
Na [[Jaltská konference|jaltské konferenci]] v únoru [[1945]] se [[Josif Vissarionovič Stalin|Stalin]] zavázal, že nejpozději do tří měsíců po ukončení bojů v Evropě vypoví Japonsku válku. Dne 5. dubna [[1945]] Sovětský svaz vypověděl Japonsku dohodu o neútočení, dne 26. července 1945 bylo uveřejněno Postupimské prohlášení, ve kterém spojenci požadovali bezpodmínečnou kapitulaci Japonska, což [[Japonsko]] odmítlo. Již od května proudily z Německa a z osvobozené střední Evropy jednotky [[Rudá armáda|Rudé armády]] směrem na [[Dálný východ]]. Jednotky byly reorganizovány a vznikly tak tři fronty: ''Zabajkalský front'' v čele s maršálem [[Rodion Jakovlevič Malinovskij|Malinovským]] o síle 650 tisíc vojáků, ''1. dálnovýchodní front '' pod vedením maršála [[Kirill Afanasjevič Mereckov|K. A. Měreckova]] o síle 590 tisíc osob a ''2. dálnovýchodní front'' v čele s generálem [[Maksim Purkajev|M. A. Purkajevem]] o síle 335 tisíc vojáků. Součástí útočných jednotek byly i jednotky ''Mongolské armády'' a sovětská ''Amurská flotila''. Další silou k boji s Japonci bylo ''Tichomořské loďstvo SSSR'' o síle zhruba 165 000 mužů. V [[Mandžusko|Mandžusku]] a v [[Korea|Koreji]] se nacházela japonská ''[[Kwantungská armáda]]'' pod velením generála ''Otozó Jamady'', která čítala přes jeden milion mužů. Ta se mohla částečně spoléhat na opevněné prostory a obranné linie, které však nepokrývaly celou oblast hranice.
Řádek 33:
== Výsledky války ==
Sovětsko-japonská válka skončila pro [[Sovětský svaz]] úspěchem. Ten za poměrně malých ztrát ovládl veškerá území, která před rokem [[1904]] patřila carskému [[Rusko|Rusku]]. Svůj význam měla i pro bojující americká vojska, protože vázala Kuantungskou armádu, která (nebo její část) by mohla znamenat eventuální hrozbu v případě obsazování vlastních Japonských ostrovů. Jestliže byl za éry komunismu význam sovětského útoku na japonskou armádu přeceňován, dnes tomu bývá často naopak. K úplnému zhroucení [[Japonsko|Japonska]] přispěly (sice rozdílným podílem, ale přece) jak atomové bomby, které byly svrženy na [[Hirošima|Hirošimu]] a [[Nagasaki]], tak útoky a následné úplné rozbití miliónové Kuantungské armády sovětskými vojsky.
== Literatura ==
|