Reliktní záření: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace
Bez shrnutí editace
Řádek 4:
Za jeho objev roku [[1964]] byli v roce [[1978]] oceněni [[Nobelova cena|Nobelovou cenou]] za [[fyzika|fyziku]] [[Arno Allan Penzias|Arno Penzias]] a [[Robert Wilson]]. Jeho objevení bylo zastánci teorie [[velký třesk|velkého třesku]] (jako [[James Peebles]]) interpretováno jako nejvýznamnější důkaz tohoto modelu. Je však známo, že Planckovo radiační spektrum je velmi obecným a universálním vyjádřením termodynamické rovnováhy mezi fotonovým plynem a látkou, a jednoznačná vazba mezi modelem velkého třesku a spektrem Planckova typu představuje dosud neprokázanou hypotézu.
 
Podle [[teorie]] standardního modelu vesmíru se 379 tisíc let po [[velký třesk|velkém třesku]] oddělilo záření od hmoty s počáteční teplotou okolo 3000 kelvinů a dnes by mělo mít podle různých dřívějších odhadů (před objevením reliktního záření) teplotu 541040 kelvinů.{{Doplňte zdroj}}Například [[Ralph Alpher]] a [[Robert Herman]] takto předpověděli reliktníteplotu záření5 K již v roce [[1948]].
 
Změřená teplota se dnes pohybuje okolo 2,73 [[Kelvin|K]] a největší intenzitu má při [[vlnová délka|vlnové délce]] 1,06 milimetru.