Reliktní záření: Porovnání verzí

Přidáno 39 bajtů ,  před 7 lety
bez shrnutí editace
m (Odstraňuji šablonu {{link FA}} (vkládanou Wikidaty - skript od Amira))
Bez shrnutí editace
'''Reliktní záření''' (''kosmické mikrovlnné pozadí'') je [[elektromagnetické záření]], které přichází z [[vesmír]]u ze všech směrů a mohlo by být pozůstatkem z období nedlouho po velkém třesku. Dle tohoto kosmologického modelu byl v té době vesmír vyplněn hustým a horkým [[plazma]]tem, [[foton]]y se neustále srážely s volnými [[elektron]]y, a hmota a záření měly stejnou teplotu. [[Vesmír]] se ale ochlazoval a po dosažení teploty okolo 3000 [[kelvin]]ů se volné [[elektron]]y spojily s jádry a vytvořily stabilní [[atom]]y [[vodík]]u a [[helium|helia]]. Hmota se tak stala pro záření průhledná a záření se dále vyvíjelo nezávisle. Dnes je nejvýznamnějším zdrojem poznatků o mladém vesmíru, a předmětem intenzivního výzkumu.
 
Za jeho objev roku [[1964]] byli v roce [[1978]] oceněni [[Nobelova cena|Nobelovou cenou]] za [[fyzika|fyziku]] [[Arno Allan Penzias|Arno Penzias]] a [[Robert Wilson]]. Jeho objevení bylo zastánci teorie [[velký třesk|velkého třesku]] (jako [[James Peebles]]) interpretováno jako nejvýznamnější důkaz tohoto modelu. Je však známo, že Planckovo radiační spektrum je velmi obecným a universálním vyjádřením termodynamické rovnováhy mezi fotonovým plynem a látkou, a jednoznačná vazba mezi modelem velkého třesku a spektrem Planckova typu představuje dosud neprokázanou hypotézu.
 
Podle [[teorie]] standardního modelu vesmíru se 379 tisíc let po [[velký třesk|velkém třesku]] oddělilo záření od hmoty s počáteční teplotou okolo 3000 kelvinů a dnes by mělo mít teplotu 5 až 10 kelvinů.{{Doplňte zdroj}} [[Ralph Alpher]] a [[Robert Herman]] takto předpověděli reliktní záření už v roce [[1948]].
Neregistrovaný uživatel