Druhá bitva u El Alameinu: Porovnání verzí

V [[Únor|únoru]] [[1941]] posílily vyčerpané italské jednotky [[Nacistické Německo|německého]] [[Afrikakorps]]u a pod velením [[Erwin Rommel|Erwina Rommela]], čerstvého vítěze [[Bitva o Francii|z Francie]], zahájili ofenzivu s cílem dobýt zpět [[Kyrenaika|Kyrenaiku]] a zaútočit na [[Egypt]] (viz [[Akce Sonnenblume]]). [[Spojené království|Britové]] ustoupili až na Egyptskou hranici s výjimkou [[Austrálie|australské]] posádky v [[Tobrúk|Tobruku]]. Ta se zde spolu s [[Prozatímní státní zřízení|Čechoslováky]] a [[Polsko|Poláky]] opevnila aby tento důležitý přístav nepadl do [[Erwin Rommel|Rommelových]] rukou. Následujících osm měsíců se o něj obě strany přetahovalipřetahovaly (viz [[Obléhání Tobruku]]). [[18. listopad]]u zahájila nově vzniklá britská [[8. armáda]] [[Operace Crusader|operaci Crusader]] s cílem vyprostit Tobruk z obležení. [[Rommel]] byl nakonec donucen ustoupit zpět k [[El Agheila|Agheile]] odkud svůj odvážný útok před 10 měsíci začal. V červnu roku [[1942]] se mu však nakonec přece jen podařilo Tobruk dobýt (viz [[Bitva u Gazaly]]). 8. armáda byla donucena stáhnout se hluboko do Egypta až k železniční stanici [[El Alamein]]. V [[Červenec|červenci]] zde probíhaly těžké boje, které obě strany vyčerpaly (viz [[První bitva u El Alameinu]]). [[Spojené království|Britové]] však [[Rommel]]a zastavili. Nyní se pod velením nového velitele [[Bernard Law Montgomery|Bernarda Law Montgomeryho]] připravovali na protiofenzivu.