Římský senát: Porovnání verzí

Odebráno 16 bajtů ,  před 5 lety
m
Odstraňuji šablonu {{link FA}} (vkládanou Wikidaty - skript od Amira); kosmetické úpravy
m (Disambiguated: prokonzulŘímský konzul#Prokonzul)
m (Odstraňuji šablonu {{link FA}} (vkládanou Wikidaty - skript od Amira); kosmetické úpravy)
== Senát v době královské ==
 
Z dob, kdy [[Řím]]u vládli ještě králové, existuje o senátu jen velmi nepatrné množství zpráv a informací. Původně představoval jakýsi poradní orgán, který usměrňoval politiku krále, sám ale nedisponoval žádnými rozhodovacími pravomocemi. Podle tvrzení mnoha [[Starověk|antických]] autorů měl první senát svolat [[Romulus]], mýtický zakladatel Říma. Senát, jenž se měl v době svého vzniku skládat asi ze stovky členů, tvořili podle [[Marcus Tullius Cicero|CiceroCicerona]]na starší a zkušení muži (''senex'' nebo také ''patres''), vůdčí hlavy římských šlechtických rodů. Odtud pochází označení senátu jako „rady starších“. Vedle samotné poradní funkce vybírali senátoři také tzv. mezikrále (''interrex''), jak se nazýval nejvyšší správce státu po dobu od smrti dřívějšího krále po ustanovení nového. Senát plnil rovněž řadu úkolů z větší části pravděpodobně sakrálního charakteru. Teprve za krále [[Tarquinius Priscus|Tarquinia Prisca]], který prý dal rozšířit počet senátorů na dvojnásobek, měl senát tuto funkci postupně pozbýt, což mělo být zřejmě důsledkem vlivu [[Řekové|Řeků]]. Avšak nelze ani vyloučit, že tato skutečnost nastala až mnohem později.
 
== Senát za republiky ==
=== Soudní pravomoc senátu ===
 
V roce [[4 př. n. l.]] přiznal Augustus senátu právo projednávat v příslušných soudních komisích případy ''repetundae'' (obžaloba správců provincií kvůli nezákonnému přivlastnění si majetku) a ''maiestas'' (obžaloba z velezrady). Augustus chtěl tímto způsobem zamezit poklesu významu senátu. K řízení ''de repetundis'' docházelo poměrně často, neboť místodržitelé provincií nebyli ve své lakomosti a vykořisťování prakticky nijak omezováni zákonem. Velmi známá je žaloba proti Marcu Priscovi, správci Afriky, jíž popsal ve svých dopisech [[Plinius mladší]]. [[Tacitus]] i Plinius v této souvislosti hovoří o značné míře korupce v řadách správců provincií. Průběh procesu odpovídal obvyklému postupu při soudním řízení: Vždy dva senátoři byli určeni k obžalobě resp. k obhajobě. Po třídenním projednávání dané záležitosti přednesli všichni čtyři senátoři své závěrečné řeči. Poté se konzulové případně [[Římský konzul#Prokonzul|prokonzulprokonzulé]]é poradili ohledně provinění dotčené osoby a na závěr řízení byl obžalovaný buď odsouzen nebo osvobozen.
 
S obžalobami z velezrady jsme dnes obeznámeni méně. Samotný pojem velezrady Římané vztahovali na velice široký počet případů. Senát prokazatelně rozhodoval v záležitostech, jež se týkaly jak pokusy o ozbrojený převrat tak i údajnou velezradou pro nošení mincí s císařovým portrétem na toaletu. Teoreticky tak mohl být z velezrady obžalován téměř každý. Zvůle císařů dosáhla v tomto směru svého vrcholu za vlády Tiberia a [[Nero]]na, kdy byly takto připraveny o život stovky lidí. V oblasti [[Soukromé právo|soukromého práva]] měl senát již za republiky jisté možnosti uplatňování vlastní soudní pravomoci. Z dob republiky je znám rovněž jeden případ, kdy senát sloužil jako soudní orgán v záležitosti velezrady. Když se [[Lucius Sergius Catilina|Catilina]] neúspěšně pokusil o státní převrat, byl souzen právě senátem. Různí tehdejší vysoce postavení politikové toto jednání kritizovali jako nezákonné, nicméně popravě Catiliny a jeho stoupenců tím nezabránili.
[[Kategorie:Státní orgány]]
[[Kategorie:Sbory]]
 
{{Link FA|ka}}
1 118 086

editací