Ambrose Burnside: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m přidána Kategorie:Členové Republikánské strany (USA) za použití HotCat |
m Odstraňuji šablonu {{link GA}} (vkládanou Wikidaty - skript od Amira); kosmetické úpravy |
||
Řádek 75:
}}
'''Ambrose Everett Burnside''' ([[23. květen|23. května]] [[1824]] – [[13. září]] [[1881]]) byl [[Spojené státy americké|americký]] voják, manažér na železnici, vynálezce, průmyslník a politik z [[Rhode Island]]u, jehož byl [[guvernér]]em a senátorem za tento stát. Jako generál unionistické armády v občanské válce vedl úspěšné tažení v [[Severní Karolína|Severní Karolíně]] a východním
== Život a kariéra před občanskou válkou ==
Řádek 82:
V roce 1853 podal resignaci ke komisi armády Spojených států a i když si ponechal pozice v domobraně, věnoval svůj čas a energii výrobě proslulé pušky, která nese jeho jméno - Burnsideovy [[karabina (zbraň)|karabiny]]. Ministr války ve vládě prezidenta [[James Buchanan|Jamese Buchanana]] - John B. Floyd, uzavřel kontrakt s ''Burnside Arms Company'' a vybavil velkou částí armády jeho karabinou, což bylo podnětem k založení rozsáhlé továrny pro její výrobu. Kandidoval za [[Demokratická strana (USA)|Demokratickou stranu]] do kongresu státu Rhode Island v roce 1858, ale utrpěl těžkou volební porážku. Náklady kampaně a zničení jeho továrny při požáru přispělo k jeho finančnímu bankrotu a byl přinucen přenechat svůj patent na střelnou zbraň ostatním. Musel hledat zaměstnání a stal se pokladníkem ''Illinois Central Railroad'', kde pracoval u George B. McClellana, se kterým se spřátelil a který se stal v budoucnosti jedním z jeho velících důstojníků.<ref name="EMSW">Eicher, pp. 155-56; Mierka, np.; Sauers, pp. 327-28; Warner, pp. 57-58.</ref>
== Občanská válka ==
[[Soubor:Ambrose Burnside2.jpg|left|thumb|Portrét - generálmajor Ambrose Burnside]]
=== Bitva u Bull Run ===
V době propuknutí občanské války byl brigádním generálem u domobrany Rhode Islandu (''Rhode Island Militia''). Tato byla povýšena na 1. dobrovolnický pěší pluk Rhode Islandu (''1st Rhode Island Volunteer Infantry'') a Burnside jmenován plukovníkem u tohoto pluku 2. května 1861.[[Soubor:Burnside with 1stRI.jpg|right|thumb|Důstojníci 1.doborovolnického pluku Rhode Islandu - 1861]] Během měsíce povýšil na velitele brigády vojenského okruhu Severní [[Virginie]]. Velel brigádě, která byla postupně po částech doplňována dalším vojenskými jednotkami, v první bitvě u Bull Run v červenci 1861 a dočasně převzal velení za zraněného brigádního generála Davida Huntera. Po 90 dnech musel jeho regiment mimo přímou službu, Burnside byl povýšen na brigádního generála u dobrovolníků a byl přeložen k výcvikovému středisku rodící se Potomacké armády.<ref name="ESWW" />
=== Severní Karolína ===
Od září [[1861]] do července [[1862]] velel ''Coast Division'' či expediční armádě [[Severní Karolína|Severní Karolíny]] - představované třemi brigádami shromážděnými v [[Annapolis]]u, stát [[Maryland]], které tvořily jádro
=== Antietam ===
[[Soubor:Burnsidebridge.JPG|right|thumb|Burnside´s Bridge - foto 2005]]
Burnside dostal pod své velení "pravé křídlo" Potomacké armády (I a IX sbor) na začátku [[Maryland]]ského tažení v bitvě u South Mountain, ale McClellan oddělil tyto dva sbory k bitvě u Antietamu a protože je umístil na protějších koncích unionistické bitevní linie, vrátil Burnsidovi velení jen nad IX sborem. Ten mlčky odmítl vzdát se své vyšší pravomoci a tak veškeré příkazy k těmto sborům posílal po velitelích sboru, nejprve po generálmajorovi Jesse L. Reno (který padl v bitvě u South Mountain) a potom po brigádním generálovi Jacobu D. Coxovi. Toto nešikovné uspořádání přispělo k pomalosti v zaútočení na přechod přes řeku na jižním křídle unionistické linie, který se nyní jmenuje Burnsideův most (''Burnside's Bridge'').<ref>Bailey, pp. 120-21.</ref> Neprovedl adekvátní průzkum oblasti a namísto využití několika snadných brodů na místech mimo dostřel nepřítele byly jeho vojenské jednotky přinuceny k opakovaným útokům přes úzký most, který byl ovládaný z vyvýšených pozic konfederačními ostrostřelci. Před polednem již McClellan ztrácel trpělivost. Vyslal řadu kurýrů, aby motivoval Burnsidea k postupu kupředu. Přes jednoho pobočníka mu vzkázal: "Řekněte mu, že i kdyby to stálo 10000 mužů, tak to musí provést právě teď." McClellan zvýšil tlak vysláním jeho inspekčního generála, aby konfrontoval Burnsidea, který působil rozhořčeně: "McClellan, zdá se si myslí, že já nejsem ten nejlepší, kdo může získat tento most, jste už třetí nebo čtvrtý, kdo byl u mne dnes ráno s podobnými příkazy."<ref>Sears, pp. 264-65.</ref> Zpoždění dovolilo konfederační divizi generálmajora A.P. Hilloa k postupu od Harper Ferry a odražení unionistického průlomu. Když McClellan odmítnul Burnsideovy žádosti o posily, skončila bitva taktickým patem.<ref>Bailey, pp. 126-39.</ref>
=== Fredericksburg ===
McClellan byl odvolán po selhání při stíhání generála [[Robert Edward Lee|Roberta E. Lee]] při jeho ústupu od Antietamu a 7. listopadu [[1862]] byl Burnside pověřen velením Potomacké armády. Neochotně se podřídil tomuto příkazu, již třetímu v jeho krátké kariéře.[[Soubor:AmbroseBurnsideonMount1862.jpg|right|thumb|Generál Burnside - rok 1852]] Prezident [[Abraham Lincoln]] vyvíjel tlak na Burnsidea, aby provedl útočnou akci a 14. listopadu schválil jeho plán na zmocnění se hlavního města Konfederace [[Richmond]]u ve [[Virginie|Virginii]]. Tento plán vedl k potupné a nákladné porážce Unie v bitvě u Fredericksburgu 13. prosince [[1862]]. Jeho postup na Fredericksburg byl rychlý, ale plánování postavit pontonový most k překročení řeky Rappahannock River a také jeho vlastní nechuť k rozmístění části jeho armády přes místa s brody později zpozdily útok. Toto dovolilo generálu Lee soustředit armádu podél Marye's Heights přímo na západ od města a snadno odrazit unionistické útoky. Útoky jižně od města, které byly považovány za hlavní směr útoku na město, byly také špatně vedeny a počáteční prudký postup Unie zůstal bez podpory. Rozrušen selháním jeho plánu a enormními oběťmi při opakovaných, marných čelních útocích, Burnside deklaroval, že on by mohl vést útok jeho starými sbory. Jeho velitelé sboru mu to rozmluvili, ale vztahy mezi ním a jeho podřízenými byly napjaté. Vzal na sebe plnou odpovědnost za neúspěch a nabídl, že odejde z armády, což nebylo akceptováno.
V lednu [[1863]] zahájil druhou ofenzivu proti generálu [[Robert Edward Lee|Lee]], ale postup zastavily dříve, než bylo něčeho dosaženo, bažiny vzniklé ze zimních dešťů a vyneslo mu to posměšně přezdívku ''Mud March''. Burnside žádal, aby několik důstojníků, kteří projevili otevřenou neposlušnost, bylo uvolněno ze služby a postaveno před válečný soud a také nabídl svou rezignaci. [[Abraham Lincoln|Lincoln]] si vybral druhou možnost a 26. ledna [[1863]] ho nahradil generálmajorem Josephem Hookerem, jedním z důstojníků, kteří se proti Burnsideovi spikli.<ref name="WWS">Wilson, np.; Warner, p. 58; Sauers, p. 328.</ref>
=== Východní Tennessee ===
[[Abraham Lincoln|Lincoln]] byl nerad, že aby ztratil Burnside zcela z armády a svěřil mu velení nad okruhem [[Ohio]] a jeho starým IX sborem. V Ohiu Burnside vydal kontroverzní všeobecný rozkaz číslo 38, dle kterého byl zločinec kdokoli, kdo vyjádřil jakýkoliv druh odporu vůči válce. Použil ho pak při zatčení bývalého kongresmana za stát [[Ohio]] a kandidáta na guvernéra Clementa Vallandighama, prominentního vůdce nespolehlivého mírového hnutí a vyšetřoval ho u vojenského soudu (navzdory skutečnosti, že to byl civilista).<ref>McPherson, pp. 596-97. McPherson remarked that Burnside's "political judgment proved no more subtle than his military judgment at Fredericksburg."</ref> Jednal také s konfederačními "nájezdníky", jako byl John Hunt Morgan.
Při Knoxvillském tažení dorazil k Knoxville, stát [[Tennessee]], když nejprve obešel Cumberland Gap, držený Konfederací. Po zabrání Knoxville bez odporu poslal vojenské jednotky zpět na Cumberland Gap. Brigádní generál John W. Frazer, konfederační velitel, se odmítl vzdát tváří v tvář pouze dvěma unionistickým brigádám a tak dorazil Burnside s třetí brigádou, čímž urychlil porážku Frazera a jeho 2.300 konfederačních vojáků.<ref>Korn, p. 104.</ref> Po porážce unionistického generálmajora Williama S. Rosecranse v bitvě o Chickamauga byl pronásledován generálporučíkem Jamesem Longstreetem, proti jehož vojenským jednotkám bojoval již na Marye's Heights. Obratně vymanévroval Longstreeta v bitvě u Campbelin Station a byl tak schopen dosáhnout opevnění a bezpečí v Knoxville, kde byl krátce obležen, dokud konfederační vojska nebyla poražena v bitvě u Fort Sanders mimo města. Vázáním Longstreetových sborů v Knoxville přispěl k porážce generála Braxtona Bragga od generálmajora [[Ulysses S. Grant]]a u Chattanoogy. Na pomoc mu pak přispěchaly vojenské jednotky pod velením generálmajora [[William Tecumseh Sherman|William T. Shermana]], ale obležení již bylo ukončeno, když se Longstreet stáhnul a nakonec se vrátil do [[Virginie]].<ref name="WWS" />
=== Pozemní tažení ===
Byl mu dán rozkaz dovést IX sbor zpátky na východní scénu, kde ho v [[Annapolis]]u, stát [[Maryland]], doplnil na plnou sílu více jak 21.000 mužů.<ref>Grimsley, p. 245, n. 43.</ref> IX sbor bojoval při pozemním tažení od května [[1864]] jako nezávislá jednotka, podávající hlášení zpočátku [[Ulysses S. Grant|Grantovi]], nebyl přiřazen Potomacké armádě, protože předčil jeho velitele, generálmajora George G. Meadeho, který pod ním při bitvě u Fredericksburgu velel divizi. Tato těžkopádná úprava byla změněna 24. května těsně před bitvou u North Anna, kdy souhlasil s tím, že se zřekne svého postavení a byl převelen pod přímé vedení Meadeho.<ref>Esposito, text for map 120.</ref>
Bojoval pak v bitvách u Wilderness a Spotsylvania Court House, na kterých se nijak významně nepodílel,<ref>Grimsley, p. 230, describes Burnside's conduct as "inept." Rhea, p. 317: "[Burnside's] failings were so flagrant that the Army talked about them openly. He stumbled badly in the Wilderness and worse still at Spotsylvania."</ref> když útočil jen postupně a neměl ochotu k tomu, aby jeho vojáci prováděli čelní útoky, tak charakteristické pro tyto bitvy. Následně po těchto bitvách pak byl pověřen obléháním Petersburgu.<ref>Wilson, np.</ref>
=== Kráter ===
Když se v červenci [[1864]] začalo schylovat k patu v poziční válce u Petersburgu, souhlasil s plánem, který navrhli horníci z [[Pensylvánie|pensylvánských]] uhelných dolů, sloužící v jeho regimentech: vykopat podzemní chodbu pod pevnůstkami konfederačního opevnění, zapálit tam výbušniny a tím dosáhnout překvapivého průlomu. Zničení pevností 30. června je známo též pod pojmem bitva u kráteru. [[Soubor:Petersburg crater aftermath 1865.jpg|right|thumb|Kráter u Petersburgu po bitvě]] Kvůli zásahu Meadeho, který Burnsideovi vydal rozkaz jen několik hodin před útokem pěchoty, nebyly nasazeny jeho divize černošských vojáků, které byly speciálně vycvičené pro tuto misi. Namísto toho byl přinucen využít netrénované bělošské vojenské jednotky. Protože se nemohl rozhodnout, která divize bude nasazena, tak si jeho podřízení velitelé metali los. Takto byla vybrána divize pod velením brigádního generála Jamese H. Ledlieho, který selhal při instruování mužů, co se od nich očekává a během bitvy se opil za liniemi a nebyl schopen velet. Ledlieho lidé vstoupili do obrovského kráteru, místo aby ho obešli a zůstali v něm uvězněni a podléhali vražednému ohni palby konfederačních vojáků na okraji kráteru, což mělo za následek vysoké oběti. Burnside byl 14. srpna zbaven velení a [[Ulysses S. Grant|Grant]] ho poslal na dovolenou, Meade mu však tuto příhodu nikdy nepřipomínal.
== Poválečná kariéra ==
Po své rezignaci byl zaměstnán v řadě železničních a průmyslových ředitelství, včetně předsednictví ''Cincinnati and Martinsville Railroad'', ''Indianapolis and Vincennes Railroad'', ''Cairo and Vincennes Railroad'' a ''Rhode Island Locomotive Works''. Na tři roky byl zvolen guvernérem státu [[Rhode Islandu]] (květen [[1866]] - květen [[1869]]). Byl vrchním velitelem Grand Army republikové asociace veteránů v letech [[1871]] až [[1872]].<ref name="E">Eicher, pp. 155-56.</ref> Při svém založení v roce 1871 si ho ''National Rifle Association'' vybrala jako svého prvního prezidenta.<ref>[http://www.nrahq.org/history.asp NRA History]</ref><ref>[http://www.nra.org/Aboutus.aspx NRA "About Us" webpage, accessed September 9, 2008]</ref><br />
Během návštěvy Evropy v roce [[1870]] se pokusil být zprostředkovatelem mezi [[Francie|Francií]] a [[Německo|Německem]] ve [[Prusko-francouzská válka|prusko-francouzské válce]]. V roce [[1874]] byl zvolen senátorem za [[Rhode Island]], znovu zvolen byl v roce [[1880]] a byl ve funkci až do své smrti v roce [[1881]]. Během té doby, ačkoli byl
== Ocenění a odkaz ==
Byl vždy velmi populární - v armádě i v politice. Snadno si získával přátele, hodně se usmíval a každého oslovoval jménem. Jeho profesionální armádní reputace nebyla již tak pozitivní, byl známý tvrdohlavostí, nebyl nápaditý a nevhodný pro vrchní velení jak rozumově, tak emočně.<ref name="Gool29">Goolrick, p. 29.</ref> [[Ulysses S. Grant|Grant]] řekl, že byl "nevhodný" pro velení nad armádou a že to nikdo nevěděl lépe než Burnside sám. Při znalosti svých schopností dvakrát odmítl velení nad Potomackou armádou a jen přijímal rozkazy svých nadřízených.
Jeffry D. Wert v pasáži věnované jeho armádní kariéře popsal jeho pocity po Fredericksburgu:<ref>Wert, p. 217.</ref>{{citace|Byl nejvíce nešťastným velitelem armády, generálem, který proklínal úspěchy svých nejpopulárnějších velitelů a muž, který věřil, že se nehodí na tuto funkci. Jeho pozice byla poznačena hořkým nepřátelstvím mezi jeho podřízenými a strašnými, zbytečnými ztrátami na životech. Ačkoli byl pevným vlastencem, postrádal sílu osobnosti a vůle řídit neposlušné generály. Byl vždy ochotný bojovat s nepřítelem, ale jako hrozný odkaz na něho působily boje na Marye's Heights|Jeffry D. Wert|The Sword of Lincoln}} [[Soubor:Burnside Park monument.jpg|thumb|Jezdecká socha v Burnside Park, Providence]] <br />
Řádek 121:
Burnside byl známý svými neobvyklými licousy, vzniklými spojením knírku s pásem vlasů před ušima, ale s bradou hladce oholenou; pro tento styl bylo použito slovo "burnsides" a obrácením slabik vzniklo slovo pro licousy: "sideburns".<ref name="Gool29" />
== Populární média ==
Burnsideho hrál Alex Hyde-White ve filmu Ronalda F. Maxwella z roku 2003 "''Gods and Generals''", zahrnující i bitvu u Fredericksburgu.<ref>[http://www.imdb.com/title/tt0279111/fullcredits#cast Gods and Generals - Internet Movie Database].</ref>
== Reference ==
<references />
== Literatura ==
* Bailey, Ronald H., and the Editors of Time-Life Books. The Bloodiest Day: The Battle of Antietam. Alexandria, VA: Time-Life Books, 1984. ISBN 0-8094-4740-1.
* Catton, Bruce. Mr. Lincoln's Army. Garden City, NY: Doubleday and Company, 1951. ISBN 0-385-04310-4.
Řádek 152:
[[Kategorie:Úmrtí 1881]]
[[Kategorie:Členové Republikánské strany (USA)]]
| |||