Čínština: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Kohelet (diskuse | příspěvky)
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m Odstraňuji šablonu {{link GA}} (vkládanou Wikidaty - skript od Amira) - článek není "dobrý"; kosmetické úpravy
Řádek 75:
# stará čínština (polovina 2. tisíciletí př. n. l. – 3./4. stol. n. l.). Starou čínštinu je záhodno rozdělit na:
#* čínština [[Nápisy na věštebných kostech|nápisů na věštebných kostech]] (1200–[[1000 př. n. l.|1000 př. n. l.]]),
#* předklasická čínština (1000–[[500 př. n. l.|500 př. n. l.]]), *
#* klasickou čínštinu (500–[[200 př. n. l.|200 př. n. l.]]) a
#* poklasickou čínštinu ([[200 př. n. l.|200 př. n. l.]] – [[200|200 n. l.]]),
# střední čínština (4. stol. – 12./13. stol.), kterou je možno rozčlenit na dvě přibližně stejně dlouhá období,
# nová čínština (13. stol. – 19. stol.)
Řádek 92:
 
V pekingském dialektu existují 4 intonace, označované číslem nebo diakritikou nad samohláskou:
# rovná, vysoká, značí se rovnou čárou
# stoupavá ze středních do vysokých poloh (podobně jako intonace otázky v češtině), značí se čárkou zprava
# stoupavá z hlubokých do středních poloh se silným důrazem na hluboké (připomíná překvapivé přeptávání se v češtině typu „Cože?!!!“), značí se háčkem
# klesavý z vysokých do hlubokých poloh (připomíná ostrý rozkaz v češtině).
Klasickým příkladem je slabika „ma“ –
* „ma1“ znamená matka, 妈,
* „ma2“ konopí, 麻,
* „ma3“ – kůň, 马,
* „ma4“ – nadávat, spílat, hubovat, 骂.
Věta „matka nadává koni“ by se tedy řekla „ma1 ma4 ma3“, pomocí jedné slabiky s různými intonacemi. Dalším příkladem je například slabika „yi“:
* yi1 – jedna (číslovka), 一,
* yi2 – obřad, 仪,
* yi3 – myslet (v moderní čínštině velmi používané slovo, součást mnoha složených slov a frekventované pomocné sloveso), 以,
* yi4 – sto milionů (číslovka a synonymum pro „hodně“), 亿.
 
Důležité je, že v pekingské čínštině není tónování založené na různých výškových úrovních, nejde o absolutní tóny, ale relativní, neboť výška hlasu je u lidí relativní a vysoký tón v podání urostlého horníka se zakouřenými plícemi bude v každém případě mnohem níž, než nízký tón v podání šestnáctileté dívky. Spíše jde o relativní vztahy – první tón je rovný a vyšší, než třetí, čtvrtý začíná vysoko a končí nízko atd. Proto je při učení se čínštině důležité nejen naučit se rozpoznat tón v izolovaném slově (například na nahrávkách se slovy ve čtyřech tónech za sebou), ale co nejdříve naučit se rozlišovat je v běžném rychlém hovoru.
Řádek 136:
== Transkripce čínštiny ==
Transkripce je způsob, jak jedním písmem, zpravidla abecedou, např. latinkou, zapsat znaky jiného písma, zde čínských znaků. Transkripcí čínštiny se od doby, kdy se první Evropané začali učit čínsky, vyvinulo značné množství. Pro českého čtenáře či pisatele jsou dnes aktuální zejména dvě, což má za následek různé zmatky a nepřesnosti.
* V české literatuře, uměleckých textech i části médií se často setkáme se [[Český přepis čínštiny|standardním českým přepisem]] z r. [[1951]], jehož autorem je Oldřich Švarný. Poměrně přesně vystihuje výslovnost čínštiny a protože je založen na české výslovnosti písmen (např. „ch“ se v něm čte jako „ch“, a ne jako anglické „č“), jeho čtení nedělá českému čtenáři problém, pro cizince včetně Číňanů však není použitelný.
* Ve sféře médií, hospodářství a politice při mezinárodním styku je praktické následovat příkladu zahraničí, kde se již dlouhá léta používá oficiální čínská transkripce [[pchin-jin]], kterou pro přepis čínštiny do latinky vyvinuli v ČLR. Některá slova psaná v pinyinu se čtou jinak, než bychom čekali na základě zvyklostí z češtiny a evropských jazyků: např. ''qin'' přečteme ne jako „kvin“, ale jako čchin, ''xie'' jako sie, ''jia'' jako ťia.
* V anglických textech se ještě můžeme setkat s [[Wade-Gilesova transkripce|Wade-Gilesovou transkripcí]], která se používala jako nejčastější přepis v anglofonních zemích do doby, než se jako mezinárodní standard prosadil pinyin.
Uveďme jeden příklad. Hlavní město ČLR „Peking“ se píše znaky 北 a 京, jejichž význam je „sever“ a „hlavní město“. Ve standardní čínštině zapsané
* českou transkripcí dostaneme tvar „Pej-ťing“ a
* v pchinjinu to samé slovo vypadá jako „Beijing“.
Stojí za zmínku, že světovými médii pomalu opouštěný „Peking“ je pozůstatkem starších transkripcí z 18. století, kdy se tento název skutečně vyslovoval zhruba jako „Pak-king“ i v severních dialektech (dnes se tak vyslovuje pouze v jižních, v severních došlo k tzv. posunu, např. ki → ťi atd.)
 
Řádek 177:
* [http://www.cinstina.cz www.cinstina.cz] – stránky s podrobným popisem čínštiny a čínských znaků
* [http://www.hua2.cz/cinstina/ www.hua2.cz] – stránky s informacemi o čínštině a jazykovými nástroji
* [http://slovniky.lingea.cz/Cinsko-cesky Čínsko-český slovník online]
* [http://www.multiphrasebook.com/Cinstina.php Stručná čínská konverzace volně k tisku] – znaky i transkripcí pchin-jin – také online
* [http://www.rtbot.net/Lekce_%C4%8C%C3%ADn%C5%A1tiny Videolekce čínštiny na rtbot.net (některé se známými osobnostmi)]
Řádek 193:
 
{{Link FA|mk}}
{{Link GA|de}}
{{Link GA|sv}}
{{Link GA|zh-classical}}