Hiró Onoda: Porovnání verzí

Poručík Onoda a další tři vojáci pokračovali v partyzánské válce i po japonské kapitulaci. Několikrát sice objevili letáky psané v japonštině oznamující kapitulaci, považovali je však za americký padělek; pouze jeden voják ze skupiny jim uvěřil a v roce 1949 se vzdal. Ostatní tři nadále prováděli [[Sabotáž|sabotáže]] a přepadali filipínská obydlí, přičemž dva z japonských vojáků byli zastřeleni filipínskou policií a na živu zůstal pouze Onoda. Existence skupiny proto byla známá dokonce i v Japonsku a v roce 1974 se japonský dobrodruh Norio Suzuki rozhodl Onodu vypátrat a kontaktovat (jeho dalším cílem bylo vypátrat [[Yeti|Yetiho]]ho). To se mu skutečně podařilo, ale Onoda se vzdal až svému bývalému veliteli, který osobně přicestoval na Filipíny, oblékl si svou starou uniformu a propustil Onodu ze služby. Během doby, kdy se skrývala v džungli, Onodova skupina zabila asi třicet Filipínců, policistů i civilistů. Vzhledem k okolnostem mu ale prezident [[Ferdinand Marcos]] udělil milost.