Guy de Maupassant: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Mchmm (diskuse | příspěvky)
Editace úvodu.
Mchmm (diskuse | příspěvky)
Editace biografie na základě překladu z francouzštiny
Řádek 1:
{{Infobox - osoba}}
 
'''Guy de Maupassant''' [gí d mópasán] ([[5. srpen|5. srpna]] [[1850]], [[Tourville-sur Arques]] – [[6. červenec|6. července]] [[1893]], [[Paříž]]) byl [[Francie|francouzský]] spisovatel 2. poloviny [[19. století|19. století]]. Představitel literárního [[Realismus (literatura)|realismu]] a [[Naturalismus (literatura)|naturalismu]]. Literární dráha Maupassanta se omezuje na pouhé desetiletí - od roku 1880 do 1890. Poté upadá stále více do stavů šílenství a umírá krátce před dovršením 43 let. Pro své literární nadání se dočkal uznání již během svého života a dodnes se těší velké popularitě, o čemž svědčí množství adaptací jeho díla.
 
== Život ==
Narodil se na zámku Miromesnil v Seine-Inférieure do rodu de Maupassant, přičemž partikule "de" byla rodu přiřknuta rozhodnutím z 9. července 1846. Gustave de Maupassant se ještě téhož roku oženil s Laure le Poittevin, která pocházela z dobře situované rodiny. Spolu se svým bratrem Alfrédem se přátelila s Gustavem Flaubertem, který měl později vliv na život a literární dráhu jejího syna. V roce 1856 se manželům narodil ještě druhý syn Hervé. Oba rodiče pak přežili své děti. V roce 1859 je Gustave zaměstnán v bance Stolz v Paříži a Guy tak navštěvuje císařské gymnázium (Lycée Henri-IV). Svobodomyslnost jeho matky a přelétavost otce vedla v jeho jedenácti letech k rozvodu rodičů. Laure si oba své syny ponechala a odcestovala s nimi do [[Normandie]] do městečka [[Étretat]], jejíž atmosféru si Guy zamiloval. Guy vyrůstá v lásce k okolní krajině a sportu, ovládá také místní dialekt. Je velice fixován na svou matku.
Narodil se na zámku Miromesnil do rodu de Maupassant, přičemž šlechtický titul obdržel jeho rod od [[Marie Terezie]]. Svobodomyslnost jeho matky Laure Le Poittevin vedla v jeho jedenácti letech k rozvodu rodičů. Laure si oba své syny, Guye i mladšího Hervé, ponechala a odcestovala s nimi do [[Normandie]], jejíž atmosféru si Guy zamiloval. Ve věku třinácti let byl poslán na seminář v [[Rouen]]. V říjnu, roku [[1868]], kdy mu bylo osmnáct let, se mu podařilo zachránit tonoucího Algernona Charlese Swinburne, proslulého básníka. V jednom ze seminářů se setkal i s [[Gustave Flaubert|Gustavem Flaubertem]], ačkoliv ze semináře Yvetot byl pro svůj vyslovený odpor k náboženství vyloučen. Na Rouen Lycée se úspěšně věnoval svému studiu, rovněž se zabýval poezií a dramatem.
 
Ve věku třinácti let byl na přání matky poslán na seminář do [[Yvetot|Yvetotu]]. Právě tady začíná s prvními verši. Z jeho raného studia si s sebou ponese pouze nenávist k náboženství, a proto se nechá ze studia vyhodit a nastoupí na lyceum v [[Rouen]], kde se ukáže jako výborný student věnující se poezii a divadlu. V této době navštěvuje pravidelně [[Louis Bouilhet|Louise Bouilheta]] a hlavně Gustava Flauberta, od kterého se mnohému naučí. V říjnu, roku [[1868]], kdy mu bylo osmnáct let, se mu podařilo zachránit tonoucího Algernona Charlese Swinburne, proslulého anglického básníka, který ho za jeho kuráž pozve na večeři. V roce 1869 studia na lyceu dokončil a odchází proto na práva do Paříže na radu matky a Flauberta.
Vše přerušila [[prusko-francouzská válka]], jíž se účastnil. O několik let později, roku [[1871]], opustil Normandii a přestěhoval se do Paříže, kde byl zaměstnán jako námořnický úředník. Jeho jedinou potěchou během těchto deseti let byla [[kanoistika]]. Gustave Flaubert jej vzal pod svá ochranná křídla a vedl jej v počátcích jeho literární kariéry. Zde se také seznámil s [[Émile Zola|Émilem Zolou]], ruským romanopiscem [[Ivan Sergejevič Turgeněv|Ivanem Turgeněvem]] a s mnoha dalšími.
 
Vše nicméně přerušila [[prusko-francouzská válka]], jíž se dobrovolně účastnil. O několik let později, roku [[1871]], opustil Normandii a přestěhoval se natrvalo do Paříže, kde byl zaměstnán jako námořnický úředník na ministerstvu námořnictví a poté na ministerstvu veřejného vzdělání (od 1878 do 1882). Jeho jedinou potěchou během těchto deseti let byla [[kanoistika]]. Gustave Flaubert jej vzal pod svá ochranná křídla a vedl jej v počátcích jeho literární kariéry. Zde se také seznámil s [[Émile Zola|Émilem Zolou]], ruským romanopiscem [[Ivan Sergejevič Turgeněv|Ivanem Turgeněvem]] a s mnoha dalšími.
V roce [[1878]] se stal redaktorem ve význačných novinách jakými byly např. [[Le Figaro]], Gil Blas, Le Gaulois nebo l'Echo de Paris. O dva roky později vydal své první mistrovské dílo, Kuličku. Následujících jedenáct let [[1880]] až [[1891]] bylo jeho nejplodnějším obdobím, ročně byl schopen vydat dva nebo čtyři romány.