Kolegiátní kapitula sv. Kosmy a Damiána ve Staré Boleslavi: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Novověk: fixlink a oprava |
m →Novověk: oprava jména Althanna |
||
Řádek 21:
Za [[třicetiletá válka|třicetileté války]] Boleslav opakovaně trpěla pobytem vojsk. Při [[Sasko|saském]] vpádu [[1631]], bylo uloupeno Palladium, vyhořela budova děkanství i v ní uložený kapitulní [[archiv]]. Při obsazení [[Švédsko|Švédy]] [[1639]]–[[1640]] byly zpustošeny kostely i kapitulní majetky a na jeho konci bylo město dokonce vypáleno.
Po ukončení bojů nastává ovšem doba největší slávy poutního místa. V [[17. století|17.]] a [[18. století]] působil v Boleslavi významně jezuitský řád, který zde roku [[1667]] zřídil svou rezidenci<ref group="pozn.">Jezuitský řád sídlil v budově u hlavního vchodu do kostela Nanebevzetí Panny Marie na severní straně Boleslavské ulice.</ref> a podporoval její rozvoj. Po jeho nuceném odchodu na konci 18. století ujala se duchovní i materiální péče opět naplno kapitula. Ta se mezitím musela vzpamatovat z ran, které jí způsobila vleklá válka. To se částečně podařilo až na počátku [[18. století]] za probošta a později kardinála [[Michal Bedřich z Althanu|Michala
Císař [[Josef II.]], který dočasně zakázal poutě, zamýšlel v rámci reforem úplně zrušit všechny nebiskupské kapituly, ale na poslední chvíli ze záměru sešlo. Došlo ovšem k vydání dvou dvorských dekretů ([[1788]], [[1789]]), podle nichž nesměla kapitula nadále volit čestné kanovníky. Vedle probošta a děkana byly jmenováni pouze kanovníci sídelní a nesídelní, které navrhoval [[arcibiskup]] a potvrzoval panovník.
|