Kult osobnosti: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Verze 12274340 uživatele ObčanČR (diskuse) zrušena, podle pravidel Wikipedie nelze svévolně odstraňovat pasáže doložené řádkovými citacemi
m oprava, nepíše se v "Československa", ale v "Československu", kosmetické úpravy v odstavci o Havlovi
Řádek 36:
Kult osobnosti, v tomto případě je nepodstatné, zda-li se jedná o žijícího či zesnulého vůdce, může být ale i zničen, a to krizovou situací. Může se jednat o nějaký razantní zásah do stávajících poměrů – např. válku, revoluci a následné nastolení nových společenských poměrů, které uctívání zesnulých či sesazených autorit již neumožňují či ho dokonce zakazují. Může se ale jednat i o vnitřní krizi společenského systému, která nemusí nutně vyústit v jeho zhroucení, nýbrž jen v jeho transformaci, spočívající v adaptaci na aktuální potřeby doby a společnosti. V tomto případě dochází ze strany vládnoucích struktur k distancování se od kultu předchozího vůdce, který je činěn za vzniklou krizi zodpovědným a jeho masové uctívání již nepřipadá v úvahu.
 
== Kult osobnosti v ČeskoslovenskaČeskoslovensku a Česku ==
[[Soubor:Venkov 7.3. 1930.jpg|thumb|upright|left|Deník Venkov v den 80. narozenin Tomáše Garrigua Masaryka]]
V Československu se kult rozvinul u [[Tomáš Garrigue Masaryk|T. G. Masaryka]],<ref name="ČT">{{Citace elektronické monografie | titul = A proto lásku, lásku Stalinovi | url = http://www.ceskatelevize.cz/ct24/exkluzivne-na-ct24/osobnosti-na-ct24/117929-a-proto-lasku-lasku-stalinovi/ | datum vydání = 2011-03-11 | datum přístupu = 2015-02-21 | vydavatel = Ceskatelevize.cz}}</ref><ref>{{Citace elektronické monografie | titul = Tomáš Garrigue Masaryk – prezident na trůnu | url = http://www.ceskatelevize.cz/ct24/exkluzivne-na-ct24/osobnosti-na-ct24/6838-tomas-garrigue-masaryk-prezident-na-trunu/ | datum vydání = 2007-09-18 | datum přístupu = 2015-02-21 | vydavatel = Ceskatelevize.cz}}</ref><ref>{{Citace elektronické monografie | příjmení = Wirnitzer | jméno = Jan | titul = Před 75 lety zemřel „tatíček“ Masaryk. Za svůj kult nemohl, říká historik | url = http://zpravy.idnes.cz/vyroci-smrti-tomase-garrigue-masaryka-dhx-/domaci.aspx?c=A120912_170810_domaci_jw | datum vydání = 2012-09-14 | datum přístupu = 2015-02-21 | vydavatel = Idnes.cz}}</ref><ref>{{Citace elektronické monografie | příjmení = Šedivý | jméno = Ivan | titul = T. G. Masaryk: zrozen k mýtu | url = http://dejinyasoucasnost.cz/archiv/2007/1/t-g-masaryk-zrozen-k-mytu-/ | datum vydání = 1/2007 | datum přístupu = 2015-02-21 | vydavatel = dejinyasoucasnost.cz/}}</ref> jehož adorace započala již roku 1918, s jeho pompézním návratem do vlasti. Ještě za Masarykova života se začalo s velebením [[Edvard Beneš|Edvarda Beneše]], který stal roku 1935 prezidentem a byl považován za Masarykova věrného žáka a spolehlivého ochránce jeho osvoboditelského díla. Došlo tak k zajímavé situaci, kdy byly v letech 1935–1937 masově uctívány dvě žijící vůdčí autority současně, přičemž se Benešovi ale nikdy nepodařilo opustit Masarykův stín. Uctívání obou autorit bylo násilně přerušeno rozbitím Československa a následnou okupací. Po válce pak došlo k obnově veřejného uctívání Masaryka a také Beneše, ale jen na krátkou dobu. Prezidentský kult byl po roce 1948 pěstován i nadále, ovšem jen pro potřeby komunistického režimu. Masaryk a Beneš byli postupně zcela zavrženi a začalo se s masivním pěstováním kultu [[Klement Gottwald|Klementa Gottwalda]],<ref name="ČT" /><ref>{{Citace elektronické monografie | příjmení = Brynda | jméno = Herbert | titul = Nemoc a smrt Klementa Gottwalda | url = http://www.radio.cz/cz/rubrika/historie/nemoc-a-smrt-klementa-gottwalda | datum vydání = 2003-03-30 | datum přístupu = 2015-02-21 | vydavatel = Radio.cz}}</ref><ref>{{Citace elektronické monografie | příjmení = Křesťanová | jméno = Zuzana | titul = V Praze ožilo bývalé Mauzoleum Klementa Gottwalda | url = http://www.novinky.cz/koktejl/260539-v-praze-ozilo-byvale-mauzoleum-klementa-gottwalda.html | datum vydání = 2012-03-01 | datum přístupu = 2015-02-21 | vydavatel = Novinky.cz}}</ref> s jehož uctíváním a glorifikací se započalo už ve 30. letech 20. století uvnitř stalinizované [[Komunistická strana Československa|KSČ]]. Po několik let byl masově oslavován i Gottwaldův nástupce [[Antonín Zápotocký]], který, co se intenzity kultu týče, Gottwalda ale nikdy nedostihl. Po [[Nikita Sergejevič Chruščov|Chruščovově]] kritice Stalina v roce 1956 se kult osobnosti u žijících funkcionářů KSČ již nevyskytoval. Docházelo především k posmrtnému uctívání Klementa Gottwalda a Antonína Zápotockého, které nemělo ovšem takové rozměry, jako za jejich života, a působilo na většinu veřejnosti spíše nevěrohodně, zejména po okupaci Československa v roce 1968. K ukončení uctívání Gottwalda a Zápotockého došlo po Sametové revoluci roku 1989.
Řádek 48:
| datum přístupu = 2015-02-19
| url = http://www.pluska.sk/plus-7-dni/zahranicie/vaclav-havel-vyvolava-vasne-aj-dva-roky-po-smrti-rodi-novy-kult-osobnosti.html
}}</ref> považují někteří případ [[Václav Havel|Václava Havla]]. Na neobjektivní hodnocení Havlových zásluh poukazoval ještě za Havlova života v roce 2011 český kontroverzní novinář [[Adam Bartoš]].<ref name="bartos">{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Bartoš
| jméno = Adam
Řádek 55:
| datum vydání = 2011-11-18
| vydavatel = euportal
}}</ref> Snahy o budování kultu osobnosti chápal jako mediální kampaň na podporu nadcházejícího prezidentského kandidáta z řad chartistů a disidentů, například [[Karel Schwarzenberg|Karla Schwarzenberga]].<ref name="bartos"/> Absenci objektivního hodnocení Havlových zásluh kritizoval také výtvarník [[Milan Knížák]], který označil události následující úmrtí Václava Havla za „jasný a neoddiskutovatelný projev kultu osobnosti“.<ref name="knizak">{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Knížák
| jméno = Milan
Řádek 64:
| datum přístupu = 2015-02-19
| vydavatel = Milan Knížák
}}</ref> PolitikKomunistický politik [[Jiří Valenta (politik)|Jiří Valenta]] u příležitosti poškození [[Lavička Václava Havla|Lavičky Václava Havla]] odsoudil vandalský zločin; zároveň ale lavičku považuje za prvek, který by měl poukazovat a varovat před kultem osobnosti, který je i po Havlově smrti „vydatně živený“.<ref name="valenta">{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Fiala
| jméno = Václav
Řádek 73:
| url = http://www.krajskelisty.cz/plzensky-kraj/okres-plzen-mesto/6797-lavicka-vaclava-havla-vydrzela-v-plzni-jen-nekolik-dni-komu-je-trnem-v-oku-msti-se-nekdo-nebo-je-to-jen-obycejny-vandalismus.htm
| issn =
}}</ref> Podle názoru levicového spisovatele a publicisty [[Břetislav Olšer|Břetislava Olšera]] se vlastní kult osobnosti snažil budovat již sám Havel; tuto osobní snahu ale Olšer považuje jen za nesplněný sen.<ref name="olser">{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Olšer
| jméno = Břetislav
Řádek 96:
</ref>
[[Soubor:Propaganda - Cultul personalitatii - A.jpg|thumb|[[Nicolae Ceaușescu|Ceaușescův]] kult osobnosti v [[Rumunská socialistická republika|komunistickém Rumunsku]] – historické představení.]]
Také v meziválečném Československu se lze setkat se snahou uctívání a glorifikaci významných osobností nějakým způsobem pojmenovat a definovat. Nejdále, dle dosud známých pramenů, zašel v tomto ohledu prezident [[Edvard Beneš]] se svým projevem u příležitosti odhalení Masarykova pomníku v severočeském Mostě 28. října 1935. Již v úvodu svého projevu Beneš prohlásil, že'' „rozumný a vyrovnaný kult významných osob byl od vždycky jedním z nejkrásnějších projevů národního života v lidské společnosti.“''<ref>Řeč Edvarda Beneše z 28. 10. 1935, Spolek pro postavení pomníku T. G. Masaryka, Archiv města Mostu, č. f. 217, Okresní archiv Most.
</ref> Poté charakterizoval hrdinu, kterého přirovnal k obrazu, k výrazu nejlepších vlastností a ideálů národa, a dal všem posluchačům na vědomí, že ''„uctívá-li se památka a dává-li se manifestačně najevo uznání práci velkých vůdců, politiků, státníků, chce se tím zdůrazniti, že bylo mnoho heroického v jejich životě a že toto heroické má a musí míti u současníků právo, aby bylo připomínáno a uznáváno jako projev nejvyšších cílů národní a státní kolektivity.“''<ref>Tamtéž.</ref> Následně Beneš zmínil, že oním hrdinou není nikdo jiný než [[T. G. Masaryk]]. Pokusil se tak Masarykův kult zdůvodnit a vysvětlit jeho význam pro československou společnost.
[[Soubor:Propaganda - Cultul personalitatii - C.jpg|thumb|Rovněž komunistické Rumunsko – projev kultu osobnosti v rámci obdoby [[Spartakiáda|Spartakiády]].]]
Zcela jinak interpretoval termín „kult osobnosti“ sovětský vůdce [[Chruščov|N. S. Chruščov]] ve svém tajném projevu „O kultu osobnosti a jeho důsledcích“<ref>Zdeněk Veselý: Světová politika 20. století v dokumentech (1945–1990). Praha: VŠE Fakulta mezinárodních vztahů 2001. Tajný projev N. S. Chruščova na XX. sjezdu KSSS o kultu osobnosti J.V. Stalina, str. 269–278.<br>
</ref> na [[XX. sjezd KSSS|XX. sjezdu KSSS]] v únoru 1956, ve kterém se koncentroval výhradně na osobu [[J. V. Stalin|J. V. Stalina]] a důsledky jeho vlády. Na počátku svého projevu se vyjádřil ještě obecně, i když už s negativním nádechem: ''„Ústřední výbor strany se po Stalinově smrti začal přísně a důsledně orientovat na objasňování nepřípustnosti glorifikace jedné osobnosti a její připodobňování jakémusi nadčlověku s nadpřirozenými vlastnostmi boha, neboť něco takového je duchu marxismu-leninismu cizí. Tento člověk pak jakoby všechno ví, všechno vidí, za všechny myslí a všechno může udělat; ve svém jednání je neomylný.“''<ref>Tamtéž, str. 269.</ref> V následujících pasážích se pak Chruščov věnoval jen negativním důsledkům, k nimž vedla Stalinova glorifikace, především jemu připisovaná neomylnost a s ní spojená nekritizovatelnost jeho osoby. Díky „kultu osobnosti“ se tak dle Chruščova v rukou Stalina soustředila neomezená moc, Stalin se mohl dopouštět zločinů a chybných rozhodnutí s častokrát fatálními následky pro celý Sovětský svaz a nikdo nemohl tento stav věcí ovlivnit. „Kult osobnosti“ byl tudíž v této souvislosti nevhodně použit jako synonymum pro způsob Stalinovy vlády, pro období masového bezpráví a teroru, způsobené koncentrací neomezené moci v rukou nekritizovatelného jednotlivce. Chruščov se tak vymezil vůči „zlému a špatnému“ Stalinovi a ostatním aspektům „kultu osobnosti“ se vůbec nevěnoval, díky čemuž získal tento termín po [[XX. sjezd KSSS|XX. sjezdu KSSS]] ve východní Evropě silné negativní [[konotace]].