Irena Dousková: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Infobox. značka: editace z Vizuálního editoru |
Rozšíření informací o tvorbě Ireny Douskové, doplněna základní charakteristika tvorby, upřesněno rozdělení tvorby a doplněny další literární počiny. Celkové rozšíření článku. |
||
Řádek 6:
Narodila se v roce 1964 v Příbrami. Pochází z divadelní rodiny, matka a otčím byli herci v příbramském divadle. Původní jméno Irena Freistadtová v 70. letech změněno, jednalo se o otcovo příjmení. Spisovatelka přijala matčino dívčí jméno. Otec Petr Freistadt působil jako divadelní režisér, roku 1964 emigroval do [[Izrael|Izraele]]. V roce 1976 se autorčina rodina přestěhovala do [[Praha|Prahy]]. Vystudovala gymnázium, v letech 1983-1985 pracovala jako knihovnice a sekretářka, poté byla přijata na [[Právnická fakulta Univerzity Karlovy|Právnickou fakultu Univerzity Karlovy]], kterou roku 1989 úspěšně absolvovala a získala titul [[Mgr]]. Vykonávání právnické praxi se však nevěnuje. Po ukončení vysokoškolského studia pracovala jako dramaturgyně v kulturním středisku v [[Praha|Praze]]. Později působila převážně jako novinářka (např.: týdeník Svobodný hlas, [[Mladá fronta]], časopis České stomatologické komory, časopis [[Judaismus|Židovské]] liberální unie [[Hatikva]], měsíčník Maskil). V současnosti působí jako spisovatelka z povolání.
==
Do českého literárního kontextu Irena Dousková vstoupila nejprve jako básnířka, a to roku 1988. Vystupovala jako členka literárně-dramatického spolku LiDi, který prezentoval své básnické texty v pražské Viole.Roku 1988 vznikl příležitostně rozšiřovaný Almanach Spolku LiDi a v roce 1991 básnická sbírka, jež měla recesní název Kadění a byla vytištěna v nákladu 200 kusů na role toaletního papíru. Časopisecky autorka publikovala např.: v [[Literární noviny|Literárních novinách]], [[Mladá fronta|Mladé frontě]], [[Host|Hostu]], [[Tvar|Tvaru]] aj.
Na počátku devadesátých let vydala sbírku básní ''Pražský zázrak''. Její prozaická prvotina je román v dopisech ''Goldstein píše dceři''. Druhá kniha ''Hrdý Budžes'' zaznamenala značný úspěch zejména díky divadelnímu zpracování s [[Bára Hrzánová|Bárou Hrzánovou]] v hlavní roli. Její třetí kniha nese název ''Někdo s nožem'', dále se věnuje žánru [[povídka|povídky]]: sbírky povídek ''Doktor Kott'' a ''Čím se liší tato noc''. Na knihu ''Hrdý Budžes'' autorka navazuje prózou ''Oněgin byl Rusák'', kterou spolu s režisérem [[Jan Borna|Janem Bornou]] zdramatizovala pro [[Divadlo v Dlouhé]].▼
O několik let později se autorka začala věnovat převážně tvorbě [[próza|prozaické]]. Od počátku jejímu vypravěčskému charakteru nejvíce vyhovovaly především žánry střední epiky.
=== Charakteristika tvorby ===
Mezi hlavní charakteristické rysy autorčiny tvorby, a to jak básnické, tak i převažující tvorby prozaické patří úsporné vyjádření se smyslem pro situační zkratku, [[ironie|ironii]] a [[pointa|pointu]]. Řada příběhů se vyznačuje autobiografickým východiskem a osobními zkušenostmi. V mnoha dílech se projevuje i bytostný zájem o [[judaismus]].
Čtenářsky nejoblíbenějším a ze strany literární kritiky nejúspěšnějším textem se stala autorčina druhá próza, román ''Hrdý Budžes''. Podle tohoto románu vzniklo stejnojmenné divadelní představení s [[Bára Hrzánová|Bárou Hrzánovou]] v hlavní roli (Divadlo Antonína Dvořáka Příbram).
▲Na počátku devadesátých let vydala sbírku básní '' Pražský zázrak''. Její prozaická prvotina je román v dopisech ''Goldstein píše dceři''. Druhá kniha ''Hrdý Budžes''
=== Bibliografie ===
==== Poezie ====
* 1992 – ''Pražský zázrak''
* 2009 - ''Bez Karkulky''
==== Próza ====
* 1997 – ''Goldstein píše dceři''
* 1998 – ''Hrdý Budžes''
* 2000 – ''Někdo s nožem''
* 2002 – ''Doktor Kott přemítá''
* 2002 – ''Hrdý Budžes'' ▼
* 2004 – ''Čím se liší tato noc''
* 2006 – ''Oněgin byl Rusák''
Řádek 20 ⟶ 31:
* 2011 – ''Darda''
* 2014 – ''Medvědí tanec''
==== Příspěvky ve sbornících ====
* 2004 – ''Možná mi porozumíš''
* 2007 – ''Povídky o ženách''
* 2008 – ''Šťastné a veselé 2''
* 2009 – ''Ženy vidí za roh''
* 2010 – ''Nauč mě milovat''
==== Scénáristika ====
* 2011 – ''[[Micimutr]]''
== Ukázka z díla ==
''Jak jsem nedostala slepák''
Lampiónovej průvod se pěkně vydařil. Koupila jsem si krásnej růžovej lampión s modrejma kytičkama, ale shořel mi hned odpoledne, když jsem si ho chtěla vyzkoušet. Musela jsem si jít pro novej a ten už tak hezkej nebyl, už měli jenom žlutý a zelený. Ale hlavně, že mě Pepa s Kačenkou pustili. Málem mě nepustili, protože nechtěli, abych šla sama, a se mnou jít taky nechtěli. Lampiónovej průvod se dělá kvůli Velký říjnový socialistický revoluci a tu voni neslavěj. Nakonec Kačenka přemluvila Pepu, aby šel jako v povzdálí za tím průvodem, tam, co už je tma, a vyzvednul si mě, až to skončí.
Šli jsme od sochy Vladimíra Iljiče Lenina až k soše Klementa Gottwalda, přes celej Ničín. Pořád jsem se ohlížela, jestli nezahlídnu Pepu. Neviděla jsem ho, ale hned jak byl konec, najednou se odněkud vynořil, úplná bojovka.
== Externí odkazy ==
| |||