Baruch Spinoza: Porovnání verzí

 

== Život ==

 

Někdy po roce 1650 se setkal s [[protestantismus|protestantskými]] [[Mennonité|menonity]] a navštěvoval latinskou školu bývalého [[Tovaryšstvo Ježíšovo|jezuity]] Van den Endena, kde se setkal s [[Druhá scholastika|Druhou scholastikou]] a s dílem [[René Descartes|R. Descarta]], které na něho udělalo velmi hluboký dojem; [[Maimonides|Maimonidovo]] dílo znal patrně už dříve. Roku 1655 se spřátelil se dvěma portugalskými racionalisty, kteří přijeli do Holandska, a roku [[1656]] se dostal do těžkého názorového konfliktu s amsterodamskou židovskou obcí, která ho 27. června slavnostně vyloučila a zakázala svým členům, aby se s ním stýkali. Spinoza žil snad dále v Amsterodamu nebo v blízkém Rijnsburgu, sepsal svoji obranu, a sám pak užíval jen latinskou formu svého jména Benedikt (portugalsky Bento). V letech 1658–1659 studoval v [[Leiden]]u.

Kolem roku 1660 pracoval na latinském „Traktátu o pokroku rozumu“ a „Pojednání o Bohu, člověku a jeho štěstí“. Živil se broušením čoček a snad i výrobou mikroskopů a dalekohledů, která mu získala velmi dobrou pověst, stejně jako jeho filosofické názory, takže si začal dopisovat s anglickými i německými učenci. Roku [[1663]] uveřejnil latinské shrnutí Descartových „Principů filosofie“, roku [[1669]] se přestěhoval do Haagu a roku [[1673]] obdržel pozvání na univerzitu v [[Heidelberg]]u, formulované ovšem tak, že je nemohl přijmout. Podobně odmítl i pozvání do [[Francie]].

 

Roku [[1670]] uveřejnil anonymně „Teologicko-politický traktát“, kde sice uznával absolutní moc vladaře, nicméně v polemice s [[Hobbes]]em doporučoval panovníkům v jejich vlastním zájmu mírnost a názorovou toleranci. Cílem státu je podle něho svoboda. Roku [[1672]] byl zavražděn liberální regent De Witt a roku [[1674]] byl Traktát v Holandsku zakázán. Spinozu v Haagu navštěvoval [[Henry Oldenburg]], [[Leibniz]] a von Tschirnhaus, na něž Traktát udělal velký dojem, i když Leibniz jeho systém výslovně odmítl. Roku [[1677]] Spinoza náhle zemřel, patrně na tuberkulosu, která snad souvisela s jeho brusičským povoláním. Benedikt Spinoza žil po celý život osaměle, v příkladné skromnosti a poctivosti a několikrát osvědčil velkou občanskou statečnost. Třebaže v něm jeho okolí většinou vidělo ateistu, jeho filosofie je bez Boha nemyslitelná, a i když zůstal po zbytek života bez jakékoli konfese, svou židovskou identitu nepopíral. Jeho myšlení pak obsahuje i některé prvky kabaly a tradiční židovské etiky. [[Ježíš Kristus|Ježíše Krista]] za Boha nepokládal, oceňoval jej však jako vzor lidské dokonalosti. Ještě v roce [[1677]] vydali přátelé jeho dílo, které obsahovalo „Etiku“, "Teologicko-politický traktát", „Politický traktát“, „Pojednání o nápravě rozumu“, hebrejskou gramatiku – vesměs nedokončené - a Spinozovy dopisy.

{{citát|Nemyslím, že by pro spásu duše bylo nutné poznat Krista podle těla. Zato pokud jde o Věčného Božího Syna, Věčnou Boží Moudrost, jak se projevuje ve všech věcech, hlavně v lidské duši a nade všechno v Ježíši Kristu – to je úplně jiná věc.|Dopis Oldenburgovi 21/73, listopad 1675<ref name="jedna">Citáty z dopisů jsou přeloženy z anglické Wikiquote.</ref>}}

[[Substance]] je tedy nepodmíněný předpoklad, to, co nemůže nebýt a co „leží v základu“, aniž by však byla nějakou konkrétní jednotlivou neboli konečnou věcí (''omnis determinatio negatio est''). [[Jsoucno|Jsoucna]] neboli věci jsou jen mody jediné substance, která je neměnná, nedělitelná, nekonečná. Je-li substance jediná, nemá zdůvodnění mimo sebe a pokud musí být zdůvodněna, poskytuje sama faktem své jednosti a nutnosti (je tím, co nemůže nebýt) své zdůvodnění neboli je ''causa sui'' (příčinou sebe sama). Pro to Spinoza volí označení ''Deus'' - [[Bůh]]. Bůh je tedy předpokladem a základem všeho, co jest, aniž by sám byl v čemkoliv obsažen.

 

[[Soubor:Spinozahuisje Rijnsburg.jpg|thumb| upright=1.3| Spinozův dům v Rijnsburgu]]